Gene Sharp je přední světový expert na nenásilné revoluce. Jeho díla přeložili do více jak šedesáti jazyků, knihy se pašovaly přes mnohé hranice a skrývaly před policisty řady zemí. Četli ho demonstranti na káhirském náměstí Tahrír, oslavovala ho demokratická hnutí při pádu Slobodana Miloševiće v Srbsku i za oranžové revoluce na Ukrajině. I tak zůstává tento "von Clausewitz nenásilí" spíš na okraji zájmu médií.
První teze zformuloval už roku 1968 ve své doktorské práci, nejrozšířenějším Sharpovým dílem je ale až kniha "Od diktatury k demokracii", již napsal roku 1993 jako příručku pro barmské demokratické hnutí po uvěznění disidentky Aun Schan Su Ťij. Jelikož o Barmě nic moc nevěděl, napsal všeobecný návod, jak svrhnout diktaturu. Nevědomost se místo slabinou stala výhodou, kniha se dala snadno aplikovat na kteroukoli jinou nedemokratickou zemi, bez ohledu na kulturní či náboženské hranice.
Z Barmy se o knize doslechli v Thajsku a Indonésii, kde její rady rovněž využili proti vojenským diktaturám. Úspěch, který s knihou v kapse zaznamenalo srbské hnutí Otpor při svržení prezidenta Miloševiče v roce 2000, představil Sharpovy teze Východní Evropě, Latinské Americe i Blízkému východu.
"Nezáleží, kdo jste - černoch, běloch, muslim, křesťan, gay, hetero, utlačovaná menšina - je to užitečné. V tom je síla Sharpovy práce a jeho nenásilného boje," vysvětluje Srdja Popovićová z bělehradského Centra pro aplikované nenásilí (CANVAS), které vydává různé materiály a pořádá workshopy, včetně právě Sharpových idejí, v desítkách zemí, mj. v Egyptě.
Profesor mírologie
Sharp je spíš vědec než ideolog, své teze zakládá na dlouholetém výzkumu takových osobností jako Gándhí, Martin Luther King či dalajlama a na historických analýzách příkladů neposlušnosti vůči tyraniím. Doktorát z politických věd získal na Oxfordu, poté totéž učil na Massachusettské univerzitě v Darthmouthu i na Harvardu. Akce se ale nezdráhal, několik měsíců strávil ve vězení, když protestoval proti americkému angažmá v korejské válce.
A ačkoli mají jeho díla takový dopad, Sharp na nich nijak nezbohatl. Třiaosmdesátiletý profesor v žije v Bostonu ve skromných podmínkách a nezisková Instituce Alberta Einsteina, kterou založil v roce 1983, sídlí v přízemí jeho domu. Spoustu knih a materiálů poskytuje na svých webových stránkách zdarma.
Hlavními tezemi je, že státní moc se odvozuje od poddaných a od jejich poslušnosti. Všechny fungující mocenské struktury mají systémy, jak této poslušnosti dosáhnout, od policie přes etiku po náboženství, využívající rozličné odměny a sankce. Jakmile lidé najdou cesty či metody, jak odepřít souhlas a poslušnost, režim se zhroutí. "Jakmile se rozhodnete bojovat s násilím, volíte boj s oponentovou nejsilnější zbraní, musíte být chytřejší než ona." K tomu sepsal seznam 198 "nenásilných zbraní", od využívání barev a symbolů po falešné pohřby a bojkoty. "Tyto nenásilné zbraně jsou velmi důležité, dávají lidem alternativu. Když lid nevidí, že je velmi mocný, navrátí se zpátky k násilí a válce."
Sotva se o tisku knihy v Rusku dozvěděly zpravodajské služby, vpadli agenti do tiskárny, knihkupectví, jež ji nabízela, záhadně vyhořela. Íránský režim se knihy obával natolik, že státní televize natočila animovaný propagandistický film. Gene Sharp v něm v Bílém domě konspiruje, jak režim ajatolláhů svrhnout. Stejně tak venezuelský vládce silné ruky Hugo Chávez varoval v televizním projevu před hrozbou národní bezpečnosti, kterou jsou Sharpovy teze.
Na Tahríru na zapřenou
"Egypťané ukázali odvahu už před časem, v prvních dnech boje. Odhození strachu vždy zdůrazňoval Gándhí ve svých myšlenkách. Když už se lidi nebojí, diktatura má velké potíže," prohlásil v rozhovoru s Rádiem Svobodná Evropa/Rádiem svoboda.
Organizátoři egyptských protestů ale jen zdráhavě přiznávají, že Sharpovy teze využívali - aby protestní hnutí nebylo obviněno z amerického vlivu, píše režisér Ruaridh Arrow na BBC. "Jednou z hlavních myšlenek, co jsme využívali, byla identifikace pilířů režimní podpory," řekl Arrowovi jeden z představitelů mimo kameru. "Vybudovat vztah s armádou, největším Mubarakovým pilířem podpory, dostat ji na naši stranu, hned by to znamenalo rychlý konec."
A to se pak ukázalo - demonstranti si v telefonech ukládají textové zprávy, v nichž vojáci psali, že nebudou střílet. "Známe je a víme, že jsou teď na naší straně."
Jeden z protestujících, Mahmúd, dostal při nepokojích fotokopie 198 metod a pyšně popisuje, které z nich se v Egyptě použily. O Sharpovi přitom nikdy neslyšel a na připomínku jeho autorství reaguje rozhořčeně: "To je egyptská revoluce. Američani nám neříkají, co dělat." Ale tahle zlost jistě Gena Sharpa netrápí. "Všechny zásluhy v egyptské revoluci náleží Egypťanům. Ne mně."
