Drogové války v Mexiku ničí staleté vazby, které poutaly obce na obou stranách mexicko-americké hranice. Přes hraniční přechody v poušti ale míří do USA hledat útočiště ranění, zpátky do Mexika proudí zbraně, ale i dobrovolníci, kteří pomáhají nejzranitelnějším skupinám obyvatel.
Palomas je město s 8500 vystrašenými obyvateli. Během loňského roku si zde války drogových gangů vyžádaly čtyřicet obětí. "Lidé se mě ptali: Proč jsi se přestěhovala do Palomas? Jsi šílená?", říká Esperanza Lozoya, americká sociální pracovnice, která žije a pracuje v Mexiku.
ČTĚTE TAKÉ: Drogová mafie osvobodila z mexického vězení 59 zločinců
Clintonová: Drogové války v Mexiku jsou i naše vina
Mexické oblasti u hranic s USA připomínají válčiště
Město Columbus ve státě Nové Mexiko bylo léta s Palomas propojené, Američané jezdili do Mexika za levnými zubaři, mexické děti chodily do amerických škol. Požárníci z Columba hasili až do loňského roku i požáry v Palomas. Nyní se však všechno změnilo.
"Je to jako mít střelnici vedle školky," řekl deníku Christian Science Monitor šerif z Columba Raymond Cobos. Plánuje výrazně posílit hlídky na hranicích. Washington na jižní hranici USA posílá federální jednotky a moderní techniku, oboje má posílit bezpečnost. Střelba v Palomas poškodila i hraniční přechod do Columba. Na hranicích se s prosbou o útočiště objevily postřelené oběti.
Zranění většinou potřebují okamžitou lékařskou pomoc.
V jednom případě řidič dodávky zemřel přímo na přechodu, jeho zraněnému spolujezdci se ale podařilo sešlápnout plynový pedál a dostat vozidlo na hranici.
Podle místních lidí se násilí výrazně zhoršilo v polovině roku 2007, kdy pašeráci drog s posílením ostrahy hranic a dokončením hraničního plotu přišli o část tras, kterými dopravují drogy do USA. O zbývající trasy se rozhořely ostré boje, které si vyžádaly několik tisíc obětí.
Policie se dala na ústup
Starosta Palomas Estanislao Garcia odhaduje, že během posledního roku a půl bylo zabito nebo zmizelo asi osmdesát lidí. Všichni místní policisté dali výpověď, jejich velitel v březnu 2008 zažádal v USA o azyl.
Na konci téhož roku přišlo do Palomas asi dvě stě mexických vojáků a násilí se přesunulo do méně hlídaných oblastí. Palomas ale stále krvácí. Lidé odcházejí po tisících, z původních dvanácti jich zůstalo již jen osm a půl tisíce.
Esperanza Lozoyová se stará o čtyřicet starých Mexičanů, kteří často nedostávají žádnou penzi. V prosinci se jí podařila skvělá koupě: budovu pro domov důchodců dostala téměř zadarmo, protože majiteli vyhrožovali pašeráci, a tak musel z města rychle zmizet.
„Nebojím se o sebe, ale o mladé lidi, kteří se do toho násilí mohou zaplést. K pašerákům často vzhlížejí, především proto, že nevidí jiné možnosti uplatnění," říká Lozoyová.
Ve městečku jsou stovky prázdných domů, mnohé z nich mají rozbitá okna a omítka nese stopy po kulkách. Dříve sem jezdili Američané až z Tusconu v Arizoně nebo Denveru v Coloradu, aby si nechali spravit zuby nebo koupili brýle. Ricardo Fierro míval ve své zubařské ordinaci až 75 klientů denně. Nyní je jeho prostorná čekárna prázdná a kolegové marně čekají u osmi zubařských křesel. Podle starosty je nezaměstnanost ve městě asi šedesát procent.
Smutné rodičovské schůzky
Téměř všichni hispánští obyvatelé Columba mají na druhé straně hranice příbuzné. Nyní se ale obávají je navštěvovat. Problémy má i místní základní škola, do které dříve z Mexika dojížděly dvě třetiny dětí, a tak rodičovské schůzky probíhaly třikrát ročně na jižní straně hranice.
Během uplynulého školního roku ale zástupci školy jeli do Palomas jen jednou. Rodiče v kulturním středisku tehdy hlídali vojáci. „Je to smutné," říká ředitel Hector Madrid. „Chtěl bych dát mikrofon na hranici a zakříčet: ‚Pořád jsme tu, pořád stojíme o vaše děti, pořád vás máme rádi‘", dodává Madrid.
Esperanza Lozoyová si stěžuje, že Američané mají čím dál tím menší chuť sponzorovat chudé mexické děti a seniory. „Nyní si každý najednou myslí, že všichni Mexičané jsou špatní," říká. Každému, kdo je ochoten ji vyslechnout, vysvětluje, že kvůli násilnostem je naopak pomoc třeba více než kdy jindy. Spolupracuje s domovem důchodců na druhé straně hranice, který občas posílá své přebytky, například boty nebo košile.
Jejich spolupráce je ale spíše výjimkou. Jižní a severní strana tři tisíce kilometrů dlouhé hranice jako by se od sebe vzdalovaly. Vlády sice vyhlašují stále nové iniciativy, jak nejlépe spolupracovat v boji proti zločinu, v praxi ale mizí přeshraniční spolupráce, která byla mnoho let oboustranně prospěšná. Pro místní obyvatele je tento vývoj nejtragičtějším následkem vlny drogového násilí, píše Christian Science Monitor.
Foto: ČTK/AP, Reuters, profimedia.cz
