Hluboko v kolumbijských horách Sierra Nevada de Santa Marta žije obklopeno džunglí, teroristickými guerillami a drogovými dealery něco přes dvacet tisíc příslušníků etnika zvaného Kogiové. Jejich společnost žije bez kontaktu s ostatní civilizací již od dobytí Jižní Ameriky Španěly. O to intenzivněji je ale spjata s přírodou. S přírodou, kterou podle nich my ve "vyspělém" světě ničíme.
Kogiové se poprvé dostali do povědomí světové veřejnosti na konci 80. let, když u sebe nechali natáčet dokumentaristu Alaina Ereiru. Ve filmu The Heart of the World: Elder Brothers' Warning (Srdce světa: varování starších bratrů) vysílaném stanicí BBC pak varovali svět před katastrofickými důsledky životního stylu jeho obyvatel.
Kogiové zažívají povodně, sesuvy půdy, vysychání řek a jezer, vymírání lesů. Pohoří, ve kterém žijí, kvůli svým jedinečným vlastnostem odráží problémy celého světa, píše The Guardian.
Stejně jako jiné domorodé kmeny, i Kogiové mají "svou" posvátnou horu. Dali jí jméno Gonawindua, Španělé ji pojmenovali Pico Cristóbal Colón (štít Kryštofa Kolumba). S 5700 metry se jedná o nejvyšší vrchol Kolumbie. Podle Kogiů jde o "srdce světa" a oni jsou "starší bratři", kteří se o něj starají. Ostatní civilizace jsou "mladší bratři", kteří odešli před dávnými časy.
Kogiové se odívají do prostých bílých šatů. Bílá barva podle nich symbolizuje čistotu přírody. Muži a ženy žijí odděleně v chýších. Hlavní obživou Kogiů je pak zemědělství, rozšířené je žvýkání listů koky.
Kogiové nechápali, proč jejich varování zůstala nevyslyšena, proč lidé nerozumí tomu, že svět je živá bytost a pokud se zničí její část, zničí se celá. Planeta je podle nich kvůli lidem nemocná.
Po více než dvaceti letech přivolali Ereiru zpět, aby jejich sdělení připomněl. Vůdci kmene označovaní jako Kogi Mama (česky "osvícení") mu chtěli ukázat, jakými způsoby je celá příroda propojena.
Výsledkem je snímek nazvaný Aluna. Aluna je středobod myšlenkového systému Kogiů. Je to jakési kosmické vědomí, které je zdrojem všeho života a bytí.
"Aluna je něco, co dokáže myslet a samo o sobě ví. Je to živé a má to vědomí sama sebe. Všichni domorodí lidé v toto věří. Je to naprosto univerzální," přibližuje Ereira koncept, který je blízký pojmu "vůle" v díle Arthura Schopenhauera.
Moudřejší než my
Obyvatelé západního světa k tomuto přesvědčení, které je vlastně ve skutečnosti uvnitř každé živé bytosti, musejí často dospět zpětně a vědomě o něm neví. Do "správného" stavu mysli se dostávají například za pomoci meditace či psychedelických látek. Drtivé většině lidí ego toto procitnutí nedovolí (ani o něj ostatně neusilují).
Někteří z těch, kteří později patří mezi Kogi Mama, jsou devět let vychováváni ve tmě, aby se zcela propojili s kosmickým vědomím a dokázali mu naslouchat tak, aby svět zůstal v rovnováze. "Komunikovat s kosmickým vědomím je podle Kogiů úkolem člověka," vysvětluje Ereira.
Kogiové věří, že když vznikl svět, některá místa byla propojena neviditelným "vláknem". Takto jsou podle nich spojena některá místa na pobřeží moře s těmi v horách. Když se něco stane u moře, projeví se to i výše.
Snaží se ukázat, že zkáza způsobená těžbou, kácením stromů či výstavbou silnic u pobřeží a u ústí řek, ovlivňuje to, co se děje v horách. Jejich vrcholky byly kdysi pokryté sněhem, zatímco dnes jsou hnědé. Vegetace na úpatí svahů řídne.
"Důležitou věcí ve vývoji pobřeží v této oblasti jsou nejrůznější "megaprojekty", zejména rozšiřování zázemí přístavů a s tím související infrastruktury, která propojuje nové přístavy k velkým uhelným dolům, místům těžby kovů a hliníkárnám," říká Ereira.
Před lety Kogiové protestovali proti vysoušení lagun. Voda, která se z nich vypařuje, se pak podle nich vrací do řek. Tvrdí, že bez lagun řeky vyschnou.
S jejich přesvědčením souhlasí i Alex Rogers, profesor zoologie a specialista na obnovu ekosystémů z oxfordské univerzity. "Podél tohoto pobřeží existuje mikrokosmos, který zobrazuje, co se děje v Karibiku i ve zbytku světa. Jejich pohled je v zásadě správný," říká.
FIlm ale není tak ponurý, jak se může zdát. Kogiové stále chovají naději. Nemusíme prý zcela změnit náš život, stačí, když pro začátek budem chránit řeky a vezmeme domorodá etnika v potaz při stavebních projektech. Potenciál chovat se lépe je prý v každém z nás.
"Každý zahrádkář už vlastně má podobný vztah ke světu jako Kogiové. Jen většinou nezná slova, kterými by ho vyjádřil. Má empatický vztah k půdě a tomu, co z ní vyrůstá, a na této empatii musíme stavět," uzavírá Ereira.
