Peru: Světlá stezka zapojena do obchodu s kokainem

Občanská válka v Peru je sice pryč, ale ozbrojenci z povstalecké skupiny Světlá stezka se zapojili do obchodu s kokainem. Změnili tak soustavu údolí v jihoperuánské džungli v bezpečnostní noční můru pro prezidenta Alana Garcíu, píše agentura Reuters.

Občanskou válku v Peru v 80. a 90. letech nepřežilo kolem 70 tisíc lidí. Světlé stezce se téměř podařilo srazit peruánský stát na kolena, přičemž krutostí a nezákonností se dopouštěly obě strany.

Po dopadení vůdce Abimaela Guzmána se povstalecká skupina víceméně rozpadla. V současnosti se však násilí v nehostinných a neklidných údolích řek Apurímac a Ene, která bývají označována zkratkou VRAE, znovu stupňuje.

Podle OSN se tato oblast stala pásmem nejhustěji osázeným kokou na světě. A policie upozorňuje, že velká část kokainu, který opouští tato úrodná údolí, je exportována za pomoci zbývajících rebelů.

García, jehož první prezidentské období v 80. letech bylo poznamenáno nárůstem ozbrojených akcí povstalců, během svého současného mandátu mobilizoval armádu ve snaze zlikvidovat jednu z posledních základen Světlé stezky a zabránit tomu, aby svůj vliv znovu rozšířila.

Raději s cocaleros, než s prezidentem

Armádní postup ale naráží na četné překážky. Povstalci, kteří spolupracují s gangy pašujícími kokain, v průběhu loňského roku ve VRAE zabili čtyři desítky špatně vybavených vojáků a policistů a sestřelili několik vrtulníků. Pašeráci si navíc dokážou zaplatit mírné zacházení u soudů a starostové místních měst brání pěstitele koky, jejíž lístky jsou základní surovinou pro výrobu kokainu.

Alan García sám je v oblasti, jejíž obyvatelé se cítí být vládnoucí elitou z 650 kilometrů vzdálené Limy opomíjeni, velmi neoblíbený. "Nikdy tuto oblast nenavštívil a nedrží své slovo," říká místní obyvatelka, třiatřicetiletá Doris Medinaová. "Nyní se k VRAE znovu obrátil zády," dodává, zatímco prochází malou farmou, na níž její matka pěstuje koku a kávovníky.

Otec Medinaové patřil k jedné z venkovských hlídek, které někdejší prezident Alberto Fujimori zřídil v 90. letech, aby pomohly slabé armádě zastavit povstalce. Během konfliktu ho povstalci zavraždili.

Malí farmáři si stěžují, že je vláda démonizuje. "Nejsme teroristi ani překupníci. Jsme farmáři. Já proti teroristům bojovala," zdůrazňuje devětapadesátiletá María Palominová, jejíhož manžela, který byl ve venkovské hlídce, rebelové rovněž připravili o život.

Koka jako hotovost

Všudypřítomná chudoba a nedostatečné investice vlády do silnic, vzdělání i zdravotnictví nicméně způsobují, že koka se pro takové lidi, jako jsou obě zmíněné ženy, nadlouho stala nouzovým východiskem. Rychle roste, sklízet se může čtyřikrát do roka a funguje dokonce i jako druh paralelní měny, kterou se vyplácí pomocná síla nebo se díky ní nahrazují příjmy mezi sklizněmi kávy a kakaa. "Koka je naše drobná hotovost," prohlašuje Medinaová.

Ačkoliv část koky je sežvýkána jako mírný stimulující prostředek nebo se spařuje jako čaj, podle odborníků až 90 procent kokových lístků je zpracováno na kokain.

OSN a soukromé humanitární skupiny se snaží vyřešit problematiku koky a násilí v oblasti spoluprací s místními farmáři, kteří jsou přesvědčováni k sázení alternativních plodin. Lidé se však snaží udržet si koku i poté, co se zapojí do legitimní ekonomiky.

Medinaová pracuje jako kontrolorka v zemědělském družstvu CACVRA, které vyváží do Spojených států a Evropy organickou kávu a kakao. Přesvědčuje farmáře, aby si zvýšili příjmy zlepšováním kvality kávových zrn a prezentováním své kávy jako organické, fair-trade, vysokohorské či vypěstované ženami. Ovšem její matka patří k těm členkám družstva, jež stále sázejí koku, aby vůbec vyšly.

Koka ale narušuje i místní zemědělskou ekonomiku. Plantážníci si stěžují, že v období sklizně pomocní dělníci žádají dvoj či trojnásobek běžné denní mzdy při sběru kávy, neboť tolik si mohou vydělat při sběru koky.

"Nárůsty cen za práci jsou značné a jediný způsob, jak na ně reagovat, je prodávat hodnotnější kávu," říká Illich Nicolás Gavilán, který družstvo řídí. "Případ koka je neuvěřitelně komplexní."

Příliš velké sousto

Ke vstupu do oblasti VRAE, která se táhne přes čtyři peruánské provincie, je zapotřebí kodrcat se čtyři hodiny po prašné silnici úzkými serpentinami, které se nebezpečně klikatí nad příkrými roklinami pokrytými deštným pralesem. Během cesty hlídky vesničanů s brokovnicemi zastavují auta, aby vybraly mýtné, a protidrogová policie prohledává vozidla a zaznamenává si jména všech osob, které jedou do oblasti.

Podle kritiků je VRAE pro vládu příliš velké sousto a vesnické hlídky na frontové linii zase říkají, že nemají motivaci zbývajících 300 až 600 rebelů Světlé stezky, kteří operují ve VRAE, pochytat.

"Kdyby García zajistil pro naše rodiny životní pojištění, mohli bychom do dvou měsíců Světlou stezku zcela vyhladit, ale proč máme riskovat svoje životy kvůli ničemu?" ptá se šéf hlídek ve městě Pichari Reinaldo Silva.

Foto: Profimedia