Krize vztahů
Poprava duchovního? Důkaz, že vliv USA na Saúdy má své meze

Rozhodnutí saúdskoarabského vedení zahrnout šíitského duchovního Nimra Bákira Nimra mezi 47 osob popravených za terorismus a následné přerušení kontaktů Rijádu s Íránem je důkazem toho, že vliv USA na Saúdskou Arábii má své meze navzdory tomu, že Washington a Rijád stojí na téže straně v syrské krizi a že Saúdská Arábie vydává miliardy za americké zbraně.

Rijád však podle agentury Reuters prokazuje stále větší nezávislost a ve vztazích s USA je připraven začít s příštím americkým prezidentem od nuly. Nimrova poprava je především důkazem domácích potíží vedení Saúdské Arábie a také ambic ministra obrany a zástupce korunního prince třicetiletého Muhammada bin Salmána Saúda.

Současní i bývalí američtí představitelé věří, že Rijád a Washington pojí tolik společných zájmů - těžba ropy, boj proti al-Kajdě a Islámskému státu, zbrojní kontrakty - že si zásadní rozkol nemohou dovolit.

Podle armádních a obchodních kruhů má být v příštích měsících splněn loňský kontrakt o dodávce amerických zbraní Saúdské Arábii za 1,29 miliardy dolarů (32 miliard korun).

Saúdská Arábie potřebuje doplnit zásoby raket a bomb, které používá v bojích proti šíitům v Jemenu. Kromě toho obě země loni podepsaly dohodu o dodávce čtyř vojenských lodí v hodnotě 11,25 miliardy dolarů. "Vojenské vztahy USA a Saúdské Arábie jsou moloch. Přežívají prezidenty i krále a přežijí i tentokrát," řekl Michael Knights z washingtonského Ústavu pro blízkovýchodní politiku.

V bezpečnostních záležitostech se ale Rijád začíná osamostatňovat, jak dokázal loni v březnu, kdy sestavil koalici, která vstoupila do bojů v Jemenu. Nedávno také ohlásil vznik arabské koalice pro boj proti terorismu, v níž je 34 arabských zemí a jíž se USA neúčastní.

Rijád se netajil ani kritikou dohody o íránském jaderném programu, kterou loni prosadila především administrativa prezidenta Baracka Obamy. Rijád už ji zřejmě odepsal a vyhlíží jeho nástupce, domnívá se Nawaf Obaid, který působí na Harvardově univerzitě. "Od této administrativy už nic nečekají. Až Obama odejde, začnou znovu od nuly," řekl.

Domácí důvody, které mohly vést Rijád k popravě Nimra, jsou takové, že mohlo jít o snahu krále Salmána a jeho syna Muhammada prosadit se v těžké době, kdy ropná velmoc Saúdská Arábie čelí deficitu způsobenému kromě jiného nízkými cenami ropy.

Tresti smrti

Nimrova poprava "se jeví jako mimořádně neracionální a špatné rozhodnutí. Podle mne vypovídá spíše o vnitřní dynamice v Saúdské Arábii, která se začíná vymykat kontrole vládnoucího klanu," řekl profesor blízkovýchodní politiky Christopher Davidson z Durhamské univerzity. I když byl Nimr kritikem Rijádu, není běžné, aby království nespokojené oponenty fyzicky likvidovalo. Navíc byl Rijád už v roce 2014, kdy byl Nimr odsouzen k trestu smrti, varován, aby ho nezabíjel.

Nimrovou popravou si však Rijád zajistil podporu ultrakonzervativních sunnitských kruhů, která je v době působení sunnitských fundamentalistů pro Saúdskou Arábii podstatná.
Analytici vidí za stále razantnější politikou Rijádu ministra obrany prince Muhammada. Je to on, kdo je ochoten k riskantním akcím, jako je vojenská účast v Jemenu. A není náhodou, že americký ministr zahraničí John Kerry nebo ministři Německa a Súdánu v pondělní krizi kolem zavírání ambasád muslimských zemí v Íránu telefonovali právě princi Muhammadovi.

"Saúdská Arábie se stále více vychyluje z dosavadní trasy. Vede ji mladý muž, který se cítí nucen dokazovat dobré úmysly, je ochoten riskovat, ale také dělat diskutabilní rozhodnutí.

Myslím, že všichni nezávislí analytici dojdou k závěru, že tento nový trend Saúdské Arábie je největším politickým rizikem na Blízkém východě," řekl Cliff Kupchan z konzultační společnosti Eurasia Group. Je těžké si teď představit, že se Írán nebo Saúdská Arábie postaví za dohodu, k níž chce dospět vídeňská skupina jednající o Sýrii. Mírové řešení v Jemenu se už zřejmě rozpadlo, když Saúdská Arábie o víkendu vypověděla příměří.

Padající ceny ropy přinutily království k rozpočtovým škrtům a další čekají, s čímž se bude společnost zvyklá na štědré vládní příspěvky těžko smiřovat. Právě obavy z domácích problémů mohou vést klan Saúdů k tomu, že se snaží ukázat rozhodnost. "Nesmějí vypadat, že ustupují, a to nejenom Íránu. Nechtějí, aby se od nich začali odklánět sami Saúdští Arabové, protože to by bylo interpretováno jako velká slabost vládnoucího domu," soudí Davidson.