Mnohé latinskoamerické země se v 70. a 80. letech 20. století staly bitevním polem studené války mezi USA a Sovětským svazem. Obě velmoci tam tehdy využívaly více či méně skryté formy intervence a USA v oblasti několikrát sáhly i k přímé vojenské invazi. Jedna z nich, operace Urgent Fury, začala 25. října 1983 a jejím cílem byla Grenada, malý karibský stát nedaleko venezuelského pobřeží.
Na ostrově s ani ne 100 tisíci obyvatel a rozlohou menším než Praha, jemuž se přezdívá Ostrov koření (je jedním z největších exportérů muškátového oříšku na světě), se před třiceti lety vylodilo na 7000 amerických vojáků a asi tři stovky mužů z šesti okolních zemí (Antiguy, Barbadosu, Dominikánské republiky, Svaté Lucie, Svatého Vincenta a Jamajky).
Tyto karibské ostrůvky údajně požádaly USA o zásah v zemi, jejíž hlavou byla už tehdy oficiálně britská královna a v níž o šest dní dříve došlo k vojenskému převratu. Během něj se chopilo moci ultralevicové křídlo, jež zavraždilo umírněného socialistického premiéra Maurice Bishopa.
A právě obavy USA z dalšího vývoje v tomto podle nich strategicky důležitém státě byly zřejmě hlavní příčinou invaze. V té době se totiž v Grenadě také stavělo mezinárodní letiště za pomoci Kuby a americká vláda se obávala, že se buduje sovětská letecká základna.
Svou roli v rozhodnutí o invazi zřejmě sehrál i sebevražedný atentát, při němž v Bejrútu 23. října 1983 zemřelo 241 příslušníků americké námořní pěchoty.
Oficiálně USA vojenský zásah v Grenadě zdůvodnily "ochranou amerických občanů", jichž tam tehdy žila asi tisícovka.
Tři dny po invazi projednávala Rada bezpečnosti OSN rezoluci, která označovala akci za "hrubé porušení mezinárodního práva a svrchovanosti" a žádala okamžité stažení cizích vojsk. USA ale rezoluci vetovaly.
Velmi rozezlena byla invazí také tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová, která na prezidenta USA Ronalda Reagana naléhala, aby vylodění v Grenadě zrušil. "Ta akce bude nahlížena jako zásah do vnitřních záležitostí nezávislého národa, ať už je jeho režim jakkoli neatraktivní," apelovala Thatcherová.
Jednotky USA byly ve značné převaze, ale narazily na tuhý odpor 1500 Grenaďanů a asi 700 kubánských dělníků a stavebních inženýrů. Boje trvaly několik týdnů a vyžádaly si životy asi 70 místních obyvatel (z toho asi 45 vojáků), 25 Kubánců a 19 amerických vojáků. Většina jednotek USA se stáhla v polovině prosince, poslední američtí vojáci odešli až v létě 1985.
Zabránit šíření komunistické ideologie (a přitom prosazovat i své obchodní zájmy) se snažily USA v Latinské Americe různými formami. Jednou z prvních zemí v regionu, kde po druhé světové válce opozice svrhla levicovou vládu za podpory americké tajné služby CIA, byla v roce 1954 Guatemala.
Tento puč ale vedl k nastolení vojenské vlády - podobně jako později i jinde, kde se USA snažily prosadit pravicové vládce.
Tvrdou ránu znamenalo pro USA v roce 1959 vítězství kubánské revoluce a Fidela Castra. Jeho vládu se pokusila v dubnu 1961 svrhnout CIA s částí kubánských emigrantů výsadkem v Zátoce sviní, který však skončil fiaskem.
Obavy z šíření kubánské revoluce vedly v dubnu 1965 USA k invazi do Dominikánské republiky, kde krátce předtím vypukla občanská válka.
Neúspěšná a tvrdě kritizovaná účast USA ve válce ve Vietnamu (1964-1975) omezila v následujících letech jejich přímou vojenskou angažovanost. Pokračovaly ale v podpoře pravicových režimů či ultrapravicových povstalců mimo jiné v Salvadoru, Guatemale a Nikaragui.
V roce 1973 CIA zřejmě přispěla i ke svržení levicového prezidenta Salvadora Allendeho v Chile (a nástupu diktátora Augusta Pinocheta). Přímou vojenskou intervenci provedly USA v 80. letech i v Panamě, kam v prosinci 1989 vpadlo na 14 tisíc jejich vojáků s cílem odstranit generála Manuela Noriegu, který kdysi kromě narkodolarů inkasoval i dolary za informace pro CIA.
