Tání ledů na severním pólu může pořádně ochladit vztahy mezi národy, které si činí nárok na ledové vody a pustiny kolem pólu. Nové námořní cesty, ropa, nerostné suroviny. V sázce je mnoho a všechny zúčastněné vlády se dušují, že budou spolupracovat a že nová studená válka nehrozí. Zatím.
Šest zemí okolo Severního ledového oceánu nemusí mít s globálním oteplováním až takový problém. Naopak, mohla by se jim otevřít část planety, která byla doposud příliš vzdálená, chladná a temná, než aby se jí někdo jiný než dobrodruzi v dějinách lidstva zajímal.
Dostupnější surovinové zdroje by mohly způsobit nové konflikty. Rusko-dánské spory o vlastnictví mořského dna pod severním pólem či rozbroje o Severozápadní cestu mezi Kanadou, jež jí považuje za součást svých teritoriálních vod, a Spojenými státy, podle nichž spadá vodní cesta do vod mezinárodních.
„Bude to zcela nový oceán ve veledůležité strategické oblasti," předvídá soupeření Lee Willet, šéf Námořního studijního programu na Institutu bezpečnostních a obranných studií v Londýně.
„Hlavním prostředkem na zajištění vlivu a ochranu zájmů bude v té oblasti námořnictvo. Pozemní síly by v Arktidě neměly moc co bránit, když se za odlehlou čárou pobřeží nacházejí jen stovky kilometrů tundry," myslí si Willet.
Mnozí přední klimatologové nyní prohlašují, že Severní ledový oceán by do roku 2050 (možná i dříve) mohl být v létě bez ledu. V září 2007 byla severní bílá čepička zeměkoule nejmenší od počátku jejího měření. Dříve si vědci mysleli, že by mohla roztát někdy koncem století.
Známky blížících se rušných časů pro Arktidu věští i dokument Kremlu, který se týká bezpečnosti. Říká, že Rusko by mohlo čelit válkám o suroviny, které by zuřily na jeho hranicích od Blízkého východu až po Severní pól.
Moskva, v posledním desetiletí stále sebevědomější, vyslala v roce 2008 pod ledem přes pól jadernou ponorku. Bylo to nejmodernější plavidlo třídy Borej (název odvozen od Boreáse, boha severního větru).
Kanadský Nanuk
Kanada pořádá vojenská cvičení Nanuk každoročně, aby dokázala, že opravdu ovládá severní teritoria. Letos v únoru kanadský premiér Stephen Harper kritizoval „rostoucí agresivitu" Ruska poté, co strategické bombardéry Tu-95 těsně prolétly kolem kanadské hranice.
Posiluje i Norsko. Před rokem nakoupilo za 18 miliard norských korun ( Kč) 48 stíhaček Lockheed Martin F-35. Údajně proto, že jsou lepší, než švédské Grippeny při průzkumu širého arktického severu.
V sázce je hodně. Američtí gelogové odhadli, že Arktida ukrývá až 90 miliard barelů neobjevené ropy. Uspokojila by tedy současnou roční spotřebu celého světa na tři roky.
Lákavé jsou i zkratky okolo kanadských břehů. Ledovce, náklady na pojištění a zpevňování lodních trupů sice odradí mnohé, ale spojnice mezi Pacifikem a Atlantikem existuje.
Lars Kullerud, prezident Arktické univerzity si však nemyslí, že by k nějakým konfliktům mohlo dojít. „Arktida bude na pořadu dne tak za padesát až sto let, ne teď," odmítá myšlenky o nové studené válce mezi státy NATO a Ruskem.
Podle něj se spíše z dalekého severu stane „šedá zóna" podobná oblasti v Barentsově moři o níž se hádá už dlouhá léta Norsko s Ruskem. V mělkém šelfu se údajně nacházejí velké zásoby zemního plynu.
Ani vlády se nebojí, že tání přinese ochlazení mezinárodních vztahů. „Budeme hledat kooperativní strategie," prohlásil náměstek ministra vnistra USA Jim Steinberg. Ani Rusové nechtějí situaci na severu vyhrotit. „Neplánujeme žádné posilování našich jednotek v Arktidě," řekl ministra zahraničí Sergej Lavrov na konci dubna.
Norský ministr zahraničí Jonas Store také nevidí nesváry jako pravděpodobnou variantu: „Každý může snadno předpovědět, že kde jsou surovinové zdroje a existuje poptávka po nich, tam budou tahanice. Ale tak to nesmí být."
Niklas Granholm z Švédské výzkumné agentury pro obranu se politiky sice souhlasil, že nová studená válka nehrozí, ale přesto naznačil, že může být hůř. „Máme určité náznaky, že dojde k zvýšené militarizaci Arktidy," prohlásil.
Divočejší teorie hovoří o možném technologickém závodu mezi Ruskem a Spojenými státy ve výrobě ponorek. Podmořská plavidla se silami pro nukleární rakety se dlouho skrývala pod příkrovem ledu na Severním pólu. „Mohlo by to vést k nové generaci ultratichých ponorek nebo jiných, nových technologií," naznačuje Granholm.
Foto: Reuters, AP, schwehr.org
