Čtyři století poté, co kouzlo venezuelského zlata zničilo anglického výzkumníka sira Waltera Raleigha, bohatství velkého dolu stále láká lovce pokladů z celého světa. Do dolu se jménem mytického zlatého města El Dorado v Las Cristinas se stahují horníci a prospektoři, ačkoliv za poslední dvě desetiletí tu nebylo legálně vytěženo žádné zlato.
Studie přitom ukazují, že tento venezuelský důl by mohl být největší zásobárnou zlata v Latinské Americe.
Avšak příběh Las Cristinas, který zahrnuje město duchů, zhoršené životní prostředí i nuggety o velikosti pěsti, jen zdůrazňuje rizika podnikání ve Venezuele. Lákadlo přírodního bohatství je otupováno změnami a ekonomickým zmatkem.
Řada soudních kauz a byrokracie zabránily velkým společnostem v těžbě odhadovaných 20 milionů uncí zlata, které leží v Las Cristinas a jeho sesterské Brisas - společně jsou známy jako Kilómetro 88.
Latinská Amerika je na nerostné zdroje velmi bohatá, ale zatímco některé země jako například Peru řídí těžbu jasnými pravidly pro investory, potenciál Venezuely či Ekvádoru je nevyužit kvůli napětí mezi jejich vládami a zahraničními firmami.
Nestabilita kazí obchody
Venezuela jakožto největší jihoamerický vývozce ropy nabízí jen nestabilní obchodní prostředí. To se ještě zhoršilo za vlády socialistického prezidenta Huga Cháveze, který některé sektory ekonomiky znárodnil.
Odhodlaní investoři a chudí horníci v Las Cristinas doufají, že se k nim štěstí vrátí poté, co Chávez, sledující jedním okem vysoké ceny zlata a druhým klesající příjmy z ropy, slíbil otevřít důl v letošním roce, a to za pomoci ruského magnáta Vladimira Agapova.
Pro Cháveze však bude těžké svému slibu dostát. Přesto se k němu upínají zraky místních lidí, kteří věří, že projekt přinese řád do chaotických táborů a vesnic, kde si opilecké rvačky s mačetami vybírají daň na životech stejně jako rtutí kontaminované odtoky znečišťující vodní zdroje.
"Někteří lidé se tu narodili a dvacet let tu čekají na otevření dolu," konstatuje Cristina Pérezová, která rýžuje zlato v oblasti už celou generaci. Žije v chatce s plechovou střechou bez tekoucí vody ve vesničce Las Claritas.
"Mělo to začít letos," říká Pérezová, která se necítí příliš bezpečně ve vesnici, kde nevládne zákon. Zloději jí ukradli detektor kovů za 12 tisíc dolarů. "Potřebujeme kanalizační odvody, ubytování a bezpečnost."
Avšak Agapovova společnost Rusoro se sídlem v kanadském Vancouveru tvrdí, že termíny jsou šibeniční. A Chávez své plány s dolem v Las Cristinas nerozvedl. Práva na něj teď však drží kanadská firma Crystallex. 
Tato společnost už úspěšně změnila dva problematické zlaté doly ve stejné oblasti. Avšak kanadský soud v únoru zmařil pokus o převzetí americké společnosti Gold Reserve, která vlastní Brisas.
K dolu v Las Cristinas upírají zraky investoři z Evropy, Severní Ameriky a nyní i z Ruska, avšak žádná společnost z něho zlato nevytěžila od chvíle, kdy odtud vláda vyhnala italského dobrodruha Amalfiho Grossiho, který důl vedl v 80. letech.
Za Eldorádem
Grossi prý důl v Las Cristinas proklel, když jej před 20 lety vláda donutila odejít stejně jako tisíce horníků, kteří pro něj pracovali a žili v městečku, jež vybudoval. Ital zemřel jako zlomený muž krátce poté a město duchů pohltila džungle.
Od stolových hor, které inspirovaly Arthura Conana Doylea k napsání románu Ztracený svět, leží pralesní oblast zaplavená malárií s dějinami prošpikovanými dramatickými výpravami jen kousek jízdy.
V roce 1616 vedl sir Walter Raleigh svou druhou expedici na řeku Orinoko při hledání bájného Eldoráda. Jeho syn zemřel v bitvě a Raleigh byl po svém návratu do Anglie sťat za popouzení k válce se Španělskem.
Raleigh byl nicméně na správné stopě. V 19. století se region stal nakrátko největším producentem zlata na světě díky bohatým žilám nalezeným v blízkosti jednoho z přítoků Orinoka.
Zaniklá kanadská společnost Placer Dome byla nejblíže otevření Las Cristinas jako dolu světové třídy. Investovala do něj miliony dolarů, ale pak ceny zlata klesly a ona jej za pakatel prodala.
Chávez, zklamaný nedostatečným pokrokem, vyhodil jejího nástupce v roce 2002 a poskytl práva Crystallexu. Této společnosti však s ohledem na životní prostředí nikdy nedal povolení, aby mohla rozvíjet svůj majetek v pralesní rezervaci Imateca, která má rozlohu Belgie. Společnost stále čeká, jestli vláda svůj postoj nezmění.
Foto: Reuters, Profimedia
