V polovině ledna 2013 se širokým vrstvám Kubánců otevřel svět. Od té doby mohou vycestovat, a to za předpokladu, že mají pas, letenku (jízdenku) a příslušné vízum. Této možnosti využilo a kufry si sbalilo zhruba 250 tisíc Kubánců. A mnozí z nich se nevrátili.
Kdo chtěl vycestovat z "ostrova svobody" v době do ledna minulého roku, musel k tomu získat výjezdní doložku, které se říkalo tarjeta blanca (bílá karta). Dále si musel sehnat pozvání ze zahraničí a další dokumenty.
To už je ale historie. Za první rok svobody cestování vzrostl počet výjezdů z Kuby o 35 procent. K 30. listopadu 2013 předložilo svůj pas k potvrzení výjezdu čtvrt milionu Kubánců a Kubánek, přesně 257 518. Jak sdělil kubánský úřad pro cestování do zahraničí (Inmigración y Extranjería), někteří z nich opustili ostrov už několikrát.
Mezi nečastější cíle Kubánců patří Spojené státy, mnozí zamířili do Mexika, Španělska, Panamy a Ekvádoru.
Zdaleka ne všichni Kubánci se však vrátili do vlasti. Jak uvedl pro média zástupce šéfa zmíněného migračního úřadu Lamberto Fraga, není to pro něj žádné překvapení. Mnoho Kubánců prý zůstává déle v USA, protože tam po jednom roce a jednom dni pobytu získávají trvalý pobyt a už nikdy v budoucnu nemusejí žádat Američany o vízum.
Kubánci se však ve velkém nevracejí ani z jiných částí světa. K uvedenému datu jich zpět nepřicestovalo 52 procent. Úřady nevědí, či spíše zatím nevědí, co je toho příčinou. Zda zůstali v cizině navždy, nebo tam jen pracují, aby si vydělali nějaké peníze a s nimi se poté vrátí zpět. Někteří v cizině asi studují a zatím se nerozhodli, jestli tam zůstanou, nebo zamíří zpět domů.
Na rozdíl od dřívějška mohou kubánští státní příslušníci bez uvedení důvodu zůstat za hranicemi své země dva roky, tuto dobu si lze prodloužit. Dříve se z takových Kubánců stávali po 11 měsících automaticky emigranti.
Nová pravidla cestování téměř zastavila nebezpečné útěky z ostrova po moři. Problémem pro Kubu ale je, že venku zůstávají především kvalifikovaní, vzdělaní lidé.
Kvůli možnosti cestovat však na Kubě veseleji není. Hospodářský růst se blíží nule, zvětšují a zviditelňují se sociální problémy. Rozdíly mezi chudými a bohatými jsou ohromné. Nadále se šíří korupce. Vládě v Havaně se nedaří zlepšovat ani zdravotní a vzdělávací systém. K největším exportním šlágrům Kuby patří "vývoz" lékařů a zdravotnického personálu.
Reformní politika vlády Raúla Castra slaví pouze malé úspěchy.
K pozitivům patří rozvoj soukromého sektoru, do něhož se stále více investuje. Odkud tyto peníze pocházejí, je často nejasné. Část je určitě od Kubánců, kteří si vydělávají v zahraničí.
Několik tisíc jich pendluje mezi Havanou a Miami na Floridě. Dřou u třídního nepřítele, aby získané dolary investovali doma. Mnohdy jde o příslušníky bývalé vyšší a střední třídy, kteří mají více možností, jak venku získat práci.
Kubánci, kteří takové příležitosti nemají, třou často bídu a na Kubě nic většího vybudovat nemohou. Letenka z Kuby na Floridu stojí dnes zhruba 470 dolarů (asi 9400 Kč), což je pětadvacetkrát více, než činí průměrná měsíční mzda v ostrovním státě. Přesto je kolem 200 letů měsíčně mezi Havanou a Miami stále vyprodaných.
