Naftaři, kteří se nacházeli během exploze na ropné plošině v Mexickém zálivu, popsali americkému listu The Washington Post poslední okamžiky předtím, než jejich dočasný domov zachvátily plameny.
Původně to měla být další klidná noc, kterou prožívalo 20. dubna 2010 na ropné plošině 126 lidí. Nebe bylo bez mraků a moře klidné. Hlavními společníky byla nuda a osamělost. Kevin Eugene ležel na posteli a sledoval kanál ESPN. Další koukali v kině na akční film či hráli poker.
Plošině Deepwater Horizon říkali "plovoucí hotel", protože to byl svět sám pro sebe: izolovaná věž plovoucí 1500 metrů nad mořským dnem, vybavená poškrábanými satelitními telefony, kam občas přiletí helikoptéra, která je jedinou spojnicí s 80 kilometrů vzdáleným pobřežím Louisiany.
Wyaman Wheeler (39) balil. Byl na plošině už dvacet dnů a druhý den měl v šest ráno odletět helikoptérou do Houmy v Louisianě, odkud by jel čtyři hodiny autem domů do Mississippi. Stejně jako většina lidí pracoval na plošině 21 dnů v kuse ve dvanáctihodinových směnách, takže pak mohl zůstat tři týdny doma.
Wheeler zavolal ženě a slíbil jí, že i s dětmi vyrazí do Texasu. Na ropných plošinách dělal 16 let a před odletem domů se mu vždy těžko usínalo. Šel se projít. Když přicházel k nástrojárně, zastavil se. V hale byla cítit ropa a světla blikala. Odněkud se ozývalo praskání. Dveře od nástrojárny jako by dýchaly, jako by se je někdo snažil z druhé strany otevřít. Poslední, co si pamatuje, je, jak se dveře vytrhly z pantů a vylétly jeho směrem. Dříve než mohl zaslechnout výbuch.
Noční skoky
K explozi došlo podle expertů zřejmě tak, že obrovský proud plynu, ropy a bahna z vrtu prorazil spodek ropné věže a způsobil požár. Z poškozeného vrtu začaly okamžitě unikat tisíce tun ropy, kterou proudy a vítr začaly přinášet k pobřeží, kde ohrožuje flóru i faunu.
Když Kevin Eugene uslyšel výbuch, vyskočil v tričku a spodním prádle z postele. Na plošině pracoval jako kuchař, a jestli něco neměl rád, tak ty zvláštní zvuky, které se neustále ozývaly. Sáhnul do skříňky pro plovací vestu a přilbu a vyběhl bez bot ze dveří. V tu chvíli už tlampače vyzývaly osádku, aby se vydala k záchranným člunům.
Až nahoře si uvědomil rozsah zkázy - plošina, původně o velikosti dvou fotbalových hřišť, byla o čtvrtinu menší a zbývající část byla na některých místech v plamenech. Z jeřábu nad nimi začaly odpadávat kusy. Více než sto mužů se shromáždilo nahoře a snažili se dostat k zábradlí nedaleko záchranných člunů. Plameny se blížily a tmavý oceán byl 25 metrů pod nimi.
"Počkáme, dokud tu nebudou všichni," křičel vedoucí na Eugena a na "plošináře", kteří už čekali u člunů. Ozývaly se exploze a Eugene myslel na to, že věž každou chvíli vybuchne celá. Přemýšlel také o tom, zda nejsou automatické jeřáby, které mají spustit záchranné čluny, porouchané.
Matt Hughes z Arizony na nic nečekal. Podíval se dolů z plošiny a dal si do pusy chuchvalec žvýkacího tabáku, aby se uklidnil. Jak přelézal zábradlí, rozřízl si nohu. Ještě jednou se podíval dolů, zadržel dech a skočil. Věděl, že je dobrý plavec.
Marné pátrání
Kapitán Alwin Landry nebyl se svou zásobovací lodí Damon B. Bankston od ropné věže daleko. Dokonce viděl postavy skákající z věže do vody. Výbuch zaznamenal sedm minut před desátou večer. Krátce poté už byla zalarmovaná pobřežní stráž a lékařská první pomoc. Záchranáři začali dávat do helikoptér pokrývky, obvazy, nosítka a speciální límce na zpevnění krku raněným. Na cestě k plošině bylo pět helikoptér a jeden letoun.
Požár byl patrný ze vzdálenosti 70 kilometrů. Nebylo divu, plameny šlehaly do výšky 90 metrů. Ještě předtím, než vrtulníky přilétly, se muži z plošiny snažili dostat na Landryho loď. Dorazil tam i Hughes. Měl sice pohmožděný hrudník, ale v puse měl stále tabák. Na jednom ze záchranných člunů dorazil i Eugene. Na stejné lodi byl i Wheeler, kterého poté, co jej zasáhly dveře od nástrojárny, nalezli dva kolegové. Byl v bezvědomí a měl zlomenou nohu.
Některým z těch, co skočili do vody, pomáhali už záchranáři pobřežní stráže. Hodinu poté začalo počítání přeživších. Došli k číslu 115. Jedenáct lidí chybělo. Záchranáři v helikoptérách používali přístroje pro noční vidění, aby nalezli další přeživší. Ale neúspěšně.
Kapitán Alwin Landry dostal povolení opustit místo neštěstí se svou posádkou až druhý den odpoledne. Pátrání stále pokračovalo, ale naděje už byla velice malá. Muži sledovali jejich "plovoucí hotel", jak hoří, naklání se a pomalu klesá pod hladinu.
Foto: ČTK/AP
