Lidé po celém světě si zítra připomenou takzvaný Bicycle Day (Cyklistický den), tedy výročí dne, kdy švýcarský chemik Albert Hofmann objevil psychedelické účinky diethylamidu kyseliny lysergové, látky označované běžně jako LSD. Oslavy bohužel nejsou tak velké, jak by měly být.
Hofmann objevil účinky LSD náhodou, když si potřísnil ruku touto látkou. O tři dny později ji úmyslně pozřel, aby její účinky otestoval. Ty se dostavily, když jel domů z práce na kole. Při jízdě zažil naprostou změnu vnímání a objev byl na světě - odtud "Bicycle Day".
Zítra od tohoto dne uplyne už 70 let. Největší oslavy jsou plánovány zřejmě v San Francisku. To, že si tady objevení účinků LSD připomenou, není náhoda. Právě zde začalo v roce 1967 "léto lásky", které je bez psychedelických látek nepředstavitelné. Šťastná doba, ve které zažila svůj vrchol nejen populární hudba.
Zároveň však už tehdy nastával soumrak LSD. Americká vláda se nehodlala smířit s tím, že látku užívalo stále více lidí především z řad nenáviděných hippies. Následoval její zákaz. Argumentovalo se tím, že LSD je nebezpečné. Pravá příčina však byla jiná.
Během padesátých a šedesátých let Hofmann a další vědci (mimo jiné Timothy Leary, v Československu Stanislav Grof) prováděli intenzivní výzkum účinků LSD a dalších psychedelických látek (psilocybin apod.). Výsledky byly úžasné, psychiatři mohli díky těmto látkám proniknout do podvědomí pacientů a mnohdy jim pomoci od psychických problémů. Uskutečňovali řadu úspěšných pokusů s alkoholiky nebo vězni. Lidé, kteří LSD požili, byli zpravidla mnohem empatičtější, kreativnější a šťastnější. To vláda nemohla dopustit.
Stejně jako jiné dobré věci i LSD doplatilo na lidskou hloupost. Někteří jeho konzumenti nepochopili, že je třeba při jeho užívání postupovat opatrně a dodržovat známá pravidla. Nejde o drogu pro zábavu, ale o nástroj poznání, který umožňuje přístup do podvědomí (čímž může zvýraznit psychické problémy jedince). Výsledkem bylo několik smrtelných zranění během "tripu". Právě ta byla záminkou vlád pro zákaz LSD (Hofmann ho nazýval "lékem pro duši").
LSD samo o sobě nebezpečné není, je jenom nástroj. Nelze se jím předávkovat, nemůže na něm vzniknout závislost - na rozdíl od alkoholu nebo cigaret. Tyto dvě drogy se však vládní elitě na rozdíl od psychedelik hodí.
Pokud je LSD někomu nebezpečné, jsou to právě politici, manažeři korporací a vládnoucí elita obecně. Jeho zákaz je možné označit za podvod století. Z neomarxistického pohledu je lidem odpírán jeden z nástrojů poznání proto, aby dál žili své iluzorní životy a vydělávali na své vládce. LSD by totiž ohrozilo celé současné materialistické paradigma. To navíc podporují i vědci, kteří - jak upozorňuje Stanislav Grof - vesměs stále považují jiné stavy vědomí za patologické projevy.
Už Herbert Marcuse věděl, že západní svět je postaven jen na masovém konzumu a uspokojování materiálních potřeb ega. Duchovní rozměr bytí je zcela ignorován. Kvůli propagandě v médiích a ve školství vyrůstají z části dětí ambiciózní kariéristé, kteří mnohdy nejsou schopni kriticky uvažovat. Pro většinu z nich je LSD totéž jako heroin nebo pervitin. Jak zpíval George Harrison, jsou nám vymývány mozky.
Otázka užívání LSD a dalších psychedelik (na meditaci nemá nikdo čas) je přitom v dnešní době mimořádně aktuální. Současná ekononomická krize ukázala, že nynější ekonomický systém je neudržitelný. Příklon k postmaterialistickým hodnotám a pravé spiritualitě (tedy nikoliv k náboženství) se tudíž přímo nabízí. Ničivé projevy ega je třeba vyvažovat.
Osvícenství bylo podle Kanta "vyjití člověka ze zaviněné nedospělosti". Nyní by měl Západ udělat další krok a vykročit k moudrosti. Možností, jak toho dosáhnout, je celá řada. Lze například uvažovat o spirituální výchově ve školách. Musí jít ovšem o pomalý proces, žádnou revoluci. I LSD pochopitelně může být zneužito.
