Uprostřed kanadské divočiny založila před 77 lety tisícovka sudetských Němců městečko Tomslake. I když šlo o antifašisty, kteří do Kanady uprchli před Hitlerem a po válce se chtěli vrátit domů, Československo je odmítlo přijmout zpět.
Příběh založení městečka Tomslake tak dokumentuje dosud málo známou část historie Československa a zejména vztahů mezi sudetskými Němci a Čechy. Městečko vděčí za svůj vznik těm sudetským Němcům, kteří nesouhlasili s politikou Adolfa Hitlera a v obavě před nacistickou perzekucí emigrovali do Kanady. Mezi zářím 1938 a březnem 1939 opustilo Československo přes tři tisíce německých antifašistů, zejména sociálních demokratů, které by okupaci země čekal v lepším případě koncentrační tábor, v horším popravčí četa. Zhruba třetina z nich našla svůj nový domov v severní části Britské Kolumbie, zhruba 800 kilometrů od hranic s Aljaškou.
"Řada našich lidí zpočátku propadala zoufalství. V domovské zemi měli často dobré postavení, dobrou práci a tady najednou měli začínat od začátku a budovat si nuzné obydlí v naprosto primitivních podmínkách," popsal začátky kanadské anabáze jeden z jejích účastníků Willi Wanka v knize Oběť míru. Pouze pět procent osadníků mělo podle něj před příjezdem do Kanady nějaké zkušenosti se zemědělstvím nebo lesnictvím, ostatní byli učitelé, lékaři, úředníci, dělníci z továren... Ti všichni dostali do ruky pilu a sekeru, aby si v neprostupné divočině vybudovali domy. "Nouze je ale ten nejlepší učitel a zpětně mohu říci, že jsme se učili velmi rychle," napsal Wanka.
Uprostřed pralesa tak začalo v roce 1939 vznikat městečko, které dodnes připomíná historii svého vzniku. V Tomslake stojí "sudetoněmecké muzeum" a výmluvný pomník prvních budovatelů městečka. Muž, žena a dítě s jedním kufrem a holýma rukama. Přesně s takovou výbavou přijeli do kanadské divočiny první "sudetoněmečtí" osadníci.
V muzeu i publikacích o městečku pak lze najít konkrétní příběhy osadníků. Po záboru Sudet Hitlerem opustilo Sudety přes 20 tisíc německých sociálních demokratů, kteří našli dočasné útočiště v českém vnitrozemí. Například tehdy dvacetiletý Josef Gebhart z Petřvaldu popisuje, jak jeho rodina nejprve uprchla před nacistickou perzekucí do Prahy a poté krátce před okupací i zbytku Československa odjela speciálním vlakem do polského Gdaňsku. Podobně se podařilo uprchnout ze země před Hitlerem i zhruba tři tisícovce členů a sympatizantů německé sociální demokracie. Další takové štěstí neměli. Byli buď odvedeni na frontu, posláni do koncentračních táborů nebo zastřeleni.
Exilové vedení německých sociálních demokratů v Československu později společně s britskou vládou vyjednalo pro uprchlíky možnost poskytnutí azylu v Kanadě. Kanadská vláda měla ale podmínku, že přijme pouze lidi se zkušenostmi v zemědělství. Proto stovky sudetoněmeckých úředníků, lékařů nebo továrních dělníků podepisovaly falešná prohlášení o tom, že se doma živili prací na poli nebo v lese. Jedině tak mohli v několika transportech odplout do Kanady. A zhruba třetina z nich našla nový domov právě v Tomslake.
Mnoho německých osadníků přitom počítalo s tím, že se po porážce Hitlera vrátí do vlasti. "Jenže to byl omyl. Česká vláda totiž i na tyto německé sociální demokraty a antifašisty uplatnila Benešovy dekrety. Znemožnila jim tak nejen návrat, ale i přístup k jejich majetku," řekl pro TÝDEN.CZ Rudolf Pueschel, který o historii Tomslake napsal knihu Odyssea Williho W. Při psaní knihy kanadské městečko třináctkrát navštívil a mluvil s pamětníky. V Tomslake stále ještě žije dvanáct přímých pamětníků jeho založení. "Na adresu Československa nemluví příliš lichotivě. Nemohou Čechům zapomenout, že i když neměli nic společného s nacismem a dokonce proti němu v mnoha případech aktivně bojovali, Češi s nimi naložili, jako by byli nacisté," uvedl Pueschel.