"Chceme pryč, do Německa!" Sýrie po čtyřech letech války

"Chceme dál, do Německa! Tady nebudeme!" křičí Fawzíja. Právě se dozvěděla, že celou rodinu čeká izolace v uprchlickém táboře uprostřed pouště. Poté, co utekli před Islámským státem, mají další problém - Kurdové je na své území nepustí. To je dnešní Sýrie, kde po čtyřech letech války už nikdo nikomu nevěří.

Poté, co utekli před Islámským státem, mají další problém - Kurdové je na své území nepustí. Syrské opoziční skupiny budou nadále bojovat bez ohledu na mírová jednání. Vyjádřili se tak zástupci Syrské svobodné armády a organizace Ahram aš-Šam, které kontrolují některá hustě zalidněná místa na severozápadě země. Dnešní Sýrie je rozdrobená na několik částí a ovládá ji kromě vlády a Islámského státu na sto dalších ozbrojených frakcí. Po čtyřech letech války přitom už nikdo nikomu nevěří a dohoda bude nesmírně obtížná.

Anketa:

Pomohli byste uprchlíkům, ať už finančně, nebo materiálně?

"Jsme rádi, že se nám to povedlo přežít," líčí Fawzíja Kásimová, jedna z desítek tisíc uprchlíků, kteří v současné době utíkají před válkou do dalších míst v Sýrii. Zaplatili si převaděče, který za obvyklou taxu tisíc dolarů (25 tisíc korun) provedl osmičlennou rodinu do regionu Rodžava, kde žijí Kurdové a je tu oproti válečným zónám relativní klid. V blátivém zimním počasí trvala cesta čtyři dny, nejdřív šli přes poušť, potom jeli autem přes hory. První kurdské hlídky je nasměrovaly do uprchlického tábora v Mabruce. To ještě nevěděli, co je tam čeká.

Dostali místo ve stanu a příkaz nehnout se z místa, pro jistotu tu hlídají ozbrojení vojáci. "Buď se vrátíme zpátky, nebo půjdeme dál, do Turecka a Evropy," stěžuje si Fawzíja. Jenže na turecké hranici už vyrostl žiletkový plot, každých tři sta metrů jsou strážní věže a nikdo tam neproklouzne. Zpátky nechtějí ani za nic, bojí se náletů i toho, že je IS jako uprchlíky popraví. A tak jim nezbývá než sedět ve stanu a čekat.

Sháňka po chlebu. "Arabské uprchlíky do měst nepouštíme, nestojíme o žádné spící buňky teroristů," objasňuje pracovník administrativy regionu Rodžava, který má na starosti humanitární pomoc. "Stalo se nám v Kobání, že přes naše linie pronikli bojovníci vydávající se za běžence," pokračuje. Kurdský region na severu země v posledních měsících přitvrdil opatření proti terorismu. Doplácejí na to právě Arabové, kurdská většina je vnímá jako podporovatele islamistů a podle toho s nimi zachází.

Emancipace ve válce

Hustě zalidněná místa na severozápadě země. Rodžava je dnes prakticky jedinou oblastí Sýrie, kde se ještě bez většího rizika únosu mohou pohybovat cizinci. Přijel jsem sem z iráckého Kurdistánu přes řeku Tigris, kterou bez ohledu na velkou vodu brázdí dva pasažérské čluny. Málokde už člověka u celní kontroly pohostí čajem, na přechodu v Semalce je šálek a nezbytná konverzace s úředníkem společenskou etiketou. Dostal jsem tu i orazítkovaný papírek, který platí jako vízum, a díky tomu se můžu pohybovat. Policie mi navíc vystavila průvodní dopis a na kontrolních stanovištích, které jsou od sebe každých deset kilometrů, všechny tyto dokumenty skutečně vyžadují.

Tisíc a jeden vládce

Benzin. Svoji ozbrojenou složku si udržuje každá etnická a náboženská skupina. Třeba syrští křesťané mají hned dvě frakce - milice Sutoro, které bojují společně s Kurdy, a Sootoro, blízké režimu Bašára Asada. Ten ovládá centrum města al-Kamišlí uprostřed kurdské Rodžavy. Drží si náměstí, několik ulic a letiště, odkud denně létá spoj do hlavního města Sýrie a bašty režimu Damašku. Mezi Kurdy a vládními silami přitom platí dohoda, že každý si hledí svého území a nemíchá se do záležitostí toho druhého. Ostrůvek režimu funguje i ve městě Dei az-Zaur kontrolovaném jinak Islámským státem. Tady se ale permanentně bojuje a každý, kdo chce z obklíčení pryč, musí platit obrovské částky pašerákům lidí.

Zásadní roli přitom hrají zájmy okolních zemí. Turecko, které se obává vlastní kurdské menšiny, považuje Rodžavu za většího nepřítele než islamisty. Návštěvník regionu to pochopí ihned. Na každém rohu jsou tu k vidění portréty Abdulláha Öcalana, vůdce Strany kurdských pracujících (PKK), která násilnou cestou usiluje o vytvoření velkého Kurdistánu.

Syrské opoziční skupiny budou nadále bojovat bez ohledu na mírová jednání. V Turecku, ale i v Evropě a USA je PKK na seznamu teroristických skupin. Sám Öcalan sedí ve vězení na tureckém ostrově Imrali, v roce 1999 dostal trest smrti, nakonec byl ale změněn na doživotí. Administrativa kurdské Rodžavy se přitom nijak netají blízkostí k PKK a její ideologie vychází ze stejných principů.

An-Nusrá a aš-Šaim zase mají silné zastánce v Kataru a Saúdské Arábii, nejsou ale přijatelné pro Moskvu. Vlivné země si tak z mírových jednání v Ženevě navzájem vyloučily islamistické skupiny a Kurdy, klíčové hráče, bez jejichž souhlasu mír v Sýrii nikdy nebude. Lidé tedy nadále trpí a profit z toho má snad jen Asadova vláda, která s pomocí ruského letectva kousek po kousku dobývá nová území.

Padesát kilometrů do Rakky

Co se může dít dál? Mezi bezpečnostními analytiky se vážně probírá možnost, že dojde k turecké či mezinárodní ofenzivě proti Islámskému státu. Ta by zlikvidovala nejradikálnější skupinu syrského konfliktu, kterou skutečně nelze pozvat k jednacímu stolu. S dalšími by se pak už dalo nějakým způsobem dohodnout. Je tu však několik ale - předně není jasné, jak by na turecký vpád reagovali Kurdové a zda by turecká armáda nakonec nezačala bojovat proti nim.

Přitom právě Kurdové dosud připravili IS o největší část území. Podle válečného veterána Imada islamisté poslední dobou hodně ztratili na síle. Ostřelují už jen zřídka a nezabíjejí zajatce jako dřív, ale šetří si je na výměnu za svoje lidi. Na možnost útoku na "metropoli" IS, město Rakká, se přesto tváří skepticky. Pro kurdské jednotky by to prý nebyl problém už teď, jsou odtud jen asi padesát kilometrů: "Za dva dny jsme tam, jenže co dál? Je to arabské město a většina místních stále podporuje islamisty. Kdokoli tam přijde, bude za okupanta," dodává Imad.

* Jak se na jednání o míru dívají syrské politické frakce i prostí obyvatelé?