Čína je po Spojených státech největším světovým spotřebitelem ropy a ropných produktů. Nikde navíc nestoupá poptávka po ropě tak rychle jako právě v 'říši středu'. Dravý čínský průmysl pohání především ropa z Blízkého východu.
Po celém regionu Perského zálivu se pohybují čínští delegáti, kteří mají s místními partnery vyjednat dodávky ropy. Z oblasti bude podle odhadu expertů do roku 2012 pocházet osmdesát procent čínského dovozu ropy.
ČTĚTE TAKÉ: Asijští experti se vracejí ze Západu domů, za lepším
Čínská ekonomika opět zrychluje
Roubini: Měnou budoucnosti je čínský jüan
Asijský gigant byl ještě na počátku roku 1993 soběstačný. Nyní ale pochází z dovozu téměř polovina čínské ropy. Na rozdíl od Evropy a USA je přitom Čína z velké většiny závislá na malém okruhu dodavatelů, jako je Saúdská Arábie nebo Írán.
Spolupráce Číny z islamistickými monarchiemi přitom podle expertky na ropné trhy Karin Kneisslové není zdaleka samozřejmá. „Saúdská Arábie je teokratický stát, Čína poslední komunistický gigant. V minulosti nebyly jejich diplomatické vztahy zrovna hladké. Ale za krátký čas posledních patnácti let vzájemná obchodní výměna nesmírně vzrostla," řekla Kneisslová německé stanici Deutsche Welle.
Saúdská Arábie obchoduje již několik let více s Čínou než se Spojenými státy. Číňané se zajímají především o suroviny a na oplátku do regionu dovážejí nejrůznější zboží od umělohmotných hraček po zbraňové systémy.
Obchodní podmínky arabským partnerům vyhovují. Vliv má i úspěšná čínská zahraničněpolitická strategie.
„Čína vede politiku nevměšování se. Na rozdíl od Evropské unie nebo Spojených států se nesnaží svým obchodním partnerům předepisovat nic o lidských právech, právním státě a podobně. Jedná naprosto pragmaticky," říká Kneisslová.
Úspěšná strategie
Čína se staví do role snaživé rozvojové země, národa Jihu, který má zkušenosti se západním kolonialismem. To usnadňuje vztahy se zeměmi Perského zálivu, které mají za sebou podobnou cestu. Čínské energetické koncerny se podle jedné studie z roku 2006 zajímají také o nové zásoby ropy a zemního plynu v Alžíru, Sýrii, Íránu a Saúdské Arábii. Také Irák by měl být významným čínským dodavatelem.
Čína se usadila v nestabilním regionu, neměla však příliš na výběr. V oblasti se nacházejí největší ropné zásoby na světě. Erhard Sandschneider, expert na Čínu z Německé společnosti pro zahraniční politiku, věří, že strategie Pekingu je přijatelná.
„Ekonomické zájmy Číny mají vždy stoprocentní přednost. To je samozřejmě problematické, pokud se jedná o takové země, jako je Súdán nebo Írán. Na druhou stranu se západní země sotva chovají jinak," říká analytik.
V roce 2012 má podle odhadů čínská poptávka po ropě překonat všechny ostatní asijské země dohromady. Do roku 2020 bude Čína muset dovážet přes šedesát procent své ropné spotřeby.
Státy vyvážející ropu sdružené v organizaci OPEC se na růst čínské poptávky pilně připravují. V současné době ze státu OPEC v Perském zálivu nevede žádný velký ropovod směrem na východ. To se ale může podle názoru Kneisslové změnit. V případě ropy se dodavatelé Číně rádi a stále více přizpůsobují. Protože čínský drak je zatraceně žíznivý.
Foto: Profimedia a Reuters
