Zbraně diplomatů
Dovolené, Eurovize a kaviár na kila. Baku lobbuje v Evropě

Kaviár, hedvábné koberce, lobbistické firmy, ale i hudební soutěž Eurovize, to vše nasazuje Ázerbájdžán, aby si získal Evropu a hlavně její politiky. Mnohdy se daří.

Vládci v Baku jsou si dobře vědomi, že nemají na Západě příliš dobrou pověst a že ani strategický význam kaspické ropy a plynu úplně nezamaskují nedostatky v ohledu demokracie a lidských práv. Jak například psali domů američtí diplomaté z post-sovětské republiky: "Pozorovatelé v Baku často konstatují, že dnešní Ázerbájdžán je spravován způsobem podobným feudalismu evropského středověku: hrstka dobře propojených rodin ovládá dané geografické oblasti, stejně jako určitá odvětví ekonomiky," vyplývá z tajné depeše, kterou odhalil server WikiLeaks. Klany si navzájem nelezou do zelí a kontrolují i důležité posty v politice, hospodářství či společnosti, státní aparát pak využívají k obraně před cizí konkurencí.

Podobně ostře se o kaspickém státu tento týden vyjádřil Evropský parlament, odsuzuje napadání novinářů či homosexuálů. "V posledních několika letech se celková situace v oblasti lidských práv v Ázerbájdžánu neustále zhoršuje, přičemž je vyvíjen rostoucí tlak na nevládní organizace a nezávislé sdělovací prostředky a dochází k jejich zastrašování, což mezi opozičními silami a ochránci lidských práv i mezi mládežnickými aktivisty a aktivisty sdružujícími se v sociálních sítích vede k všeobecnému pocitu strachu a mezi novináři k autocenzuře."

Někteří představitelé země si dokonce stěžují, že je jejich země šikanována mezinárodními neziskovými organizacemi jako Human Rights Watch či Amnesty International. Mezinárodní kritika se poslední dobou zintenzivnila i díky události, kterou se naopak Baku snaží svou image v Evropě vylepšit - hudební soutěži Eurovize. Show sice přináší určitou prestiž, však má sobotní finále sledovat na 125 milionů televizních diváků, ale v Baku jako by to uchopili za špatný konec.

Celé té slávě šéfuje první dáma Mehriban Alijevová (jinak též poslankyně a šéfka vlivné Nadace Hejdara Alijeva, notně kritizovaná zmiňovanou americkou depeší) a velkou kritiku si Baku vysloužilo také za megalomanský projekt Křišťálového sálu, v němž se Eurovize odehrává. Na stavbě za odhadovaných 2,7 miliard Kč se podílely stavební firmy pokoutně navázané na prezidentovu rodinu a kvůli ní stát tvrdě vyvlastnil spoustu pozemků v centru metropole. Západní kritiky se asi ale klan Alijevů a spol. nebojí; každopádně je soutěž sledována hlavně v bývalém východním bloku, kde jsou přece jen poněkud nižší demokratické standardy.

Kaviárová diplomacie

A hlavně, na západní politiky má jiné metody. Sám prezident Ilham Alijev má zkušenosti ze štrasburské Rady Evropy, která sdružuje 47 států (Ázerbájdžán vstoupil roku 2001). Vedl tam národní delegaci v parlamentním shromáždění a tehdy získané kontakty na poslance evropských parlamentů mu doteď slouží. Jak vyzkoumala nezisková organizace European Security Institute (ESI) z Berlína, členové parlamentního shromáždění nějak často tráví dovolené v kaspických letoviscích, odkud si přivážejí atraktivní dárky - velké konzervy kaviáru, hedvábné koberce, zlaté šperky... "Jakmile byl roku 2005 dokončen ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan a státní pokladnu zaplavily ropné zisky, 'kaviárová politika' zařadila nejvyšší stupeň," píše zpráva berlínské organizace.

"Jeden kilogram kaviáru stojí mezi 1300 a 1400 eury (32 500 - 35 tisíc Kč). Každý z našich přátel v Parlamentním shromáždění Rady Evropy obdrží na každém zasedání, čtyřikrát za rok, alespoň 0,4 až 0,6 kg. Našich klíčových přátel, kteří toto dostávají, je kolem deseti dvanácti lidí. Další tři až čtyři lidé jsou na sekretariátu," prozradil berlínským výzkumníkům ESI anonymní zdroj z ázerbájdžánské delegace ve Štrasburku.

A dary samozřejmě Ázerbájdžán nerozdává jen tak nezištně. Při volbách roku 2010 si takto zajistil pozitivní hodnocení ("demokratické procesy jsou ve společnosti aktivní") pozorovatelů Parlamentního shromáždění Rady Evropy, ačkoli jejich kolegové z dalších institucí je viděli jako silně zfalšované, říká ESI.

I litevský europoslanec Vytautas Landsbergis si nedávno docela rychle Ázerbájdžán zamiloval. Nedlouho poté, co se vrátil z Baku, začal vystupovat proti unijní smlouvě s Arménií, s níž má Ázerbájdžán tvrdé územní spory. Serveru EUobserver nesdělil, kdo za jeho cestu zaplatil, ale ujišťuje, že v jeho protiarménské iniciativě "nehrála roli".

Kam vláda Ázerbájdžánu nedosáhne přímo, tam nastrčí profesionální agentury. Společnost Glocal Communications vysvětluje europoslancům geostrategickou důležitost post-sovětské republiky, přední firma na public relations Burson-Marsteller v Bruselu zase propagovala, jak by byl Ázerbájdžán skvělým hostitelem olympiády v roce 2020, píše EUobserver. Mezinárodní olympijský výbor teď sice tuto možnost zamítl, země se ale promptně přesměrovala na další cíl: mistrovství Evropy ve fotbale v témže roce. Bude mít Baku dost kaviáru i pro všechny sportovní potentáty?