Pohádka se šrámy
Emiráťané budou muset na vojnu. Nelze spoléhat na cizáky

Domorodci, na stráž! Život původních obyvatel Spojených arabských emirátů (SAE) připomíná v mnohém pohádku. Tamní emírové si jejich loajalitu kupují velkorysým finančním dotováním všeho možného. Mladým Emiráťanům však nastanou krušnější časy - budou muset povinně do armády. O překvapivém kroku informoval na Twitteru vládce Dubaje, šajch Muhammad bin Rašíd al-Maktúm.

Vláda SAE navrhla, aby na vojnu povinně rukovali muži, občané emirátů, mezi 18. a 30. rokem věku. Ti, kdo ukončili střední školu, mají sloužit devět měsíců, muži s nižším vzděláním dva roky. Pro vysokoškoláky se plánují čtvrtletní kurzy. Záložníky budou čekat případná cvičení.

Kdy bude povinná vojenská služba uzákoněna, zatím není jasné. Pro ženy platí dosavadní praxe, vojačkami se mohou stát dobrovolně.

Příslušný návrh tento týden putoval ze sedmičlenné Nejvyšší rady vládců do Federální národní rady, poradního orgánu, jenž má 40 členů.

"Obrana státu a zachování jeho nezávislosti a suverenity je svatou národní povinností a zákon bude uplatněn na všechny," prohlásil šajch Muhammad bin Rašíd, který má ve skupině sedmi poloautonomních emirátů funkci viceprezidenta a premiéra.

Za nečekaným krokem vidí přední politolog SAE Abdul Chálid Abdulla signál, že k zachování stability a prosperity emirátů je třeba "být na stráži". Emiráťané podle něj žijí v rudé zóně, velmi složité zóně, s mnoha obtížnými sousedy. Komentáře v tisku SAE míní, že povinná vojna bude "vzpruhou pro národní solidaritu". Emiráty se například hádají s Íránem o tři ostrovy v Zálivu.  

Rekruti se podle komentátorů naučí disciplíně, práci v týmu a budou umět lépe plánovat a organizovat život jak svůj, tak druhých. To prý pozitivně ovlivní rozvoj domácí ekonomiky.

Vojenské a policejní síly Spojených arabských emirátů se zatím opírají hlavně o cizince. V populaci s 8,2 miliony duší tvoří zhruba 90 procent. Jen přibližně každý desátý člověk žijící v SAE patří mezi původní, velmi privilegované občany.

Podobně jako další země v Perském (Arabském) zálivu, spojenci USA, má také SAE silné vojenské vazby na západní mocnosti. V případě nejrůznějších hrozeb se spoléhají na jejich ozbrojenou pomoc.

Analytici vidí v čerstvé iniciativě snahu vládců SAE o větší nezávislost na vojenském a policejním personálu pocházejícím z jižní Asie a jiných arabských zemí. Emiráty podle nich potřebují sílu postavenou jen na domorodcích.

V budoucnu by se mohlo třeba stát, že kvůli potížím ve svých rodných zemích se do nich nemalá část cizích příslušníků ozbrojených sil SAE vrátí.

V emirátech se zjevně inspirovali Katarem, jenž loni v listopadu rovněž přijal legislativu o povinné, byť jen krátké vojenské službě pro muže ve věku 18 až 35 let.

Podíl cizinců ve vojsku emirátů činí zhruba 30 procent. V armádě přitom existuje dvoutřídní systém. Zahraniční žoldáci, hlavně Pákistánci, se prakticky nemají šanci dostat na důstojnické pozice. Tvoří mužstvo.

Do vztahů mezi oficíry se promítá i to, z jakých (privilegovaných) rodin pocházejí.

Akceschopnost vojska SAE však zčásti omezuje fakt, že tamní vládcové s oblibou nakupují nejlepší a nejmodernější výzbroj nejrůznějšího původu, takže systémy mezi sebou mnohdy nejsou kompatibilní.

Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS) se sídlem v Londýně odhaduje sílu armády arabských emirátů (UDF) na 51 tisíc mužů a žen.

U pozemního vojska jich slouží 44 tisíc, u námořnictva 2500 a u letectva 4500. Tři z emirátů mají navíc své vlastní vojáky, třeba Dubaj 15 tisíc mužů a žen v dubajském letectvu.

V obranné politice SAE hraje hlavní roli spojenectví s USA, jež mohou podle smlouvy z roku 1996 používat v emirátech letecké základny. Zčásti to platí i pro Brity a Francouze.

USA, Británie a Francie jsou také hlavními dodavateli zbraní a vojenské techniky Emiráťanům.

Na Arabském poloostrově má povinnou vojenskou službu vedle už zmíněného Kuvajtu také Egypt a Jemen. Ten má v této oblasti nejpočetnější vojsko po Saúdské Arábii.