Miliardy v ruksaku
Invaze do Iráku vyústila v největší rozkrádačku dějin

Svazky s desítkami tisíc dolarů se rozdávaly jako bonbony dětem... Nyní je to znovu černé na bílém. K desátému výročí spojenecké invaze do Iráku z 20. března 2003 vydala americká generální inspekce SIGIR svou závěrečnou zprávu, podle níž je poválečná rekonstrukce Iráku pod taktovkou USA jedním velkým průšvihem a gigantickým rozkrádáním peněz amerických daňových poplatníků.

SIGIR se pokusil zdokumentovat zmizení nejméně osmi miliard dolarů. Skutečné množství amerických peněz, které se ztratily v Iráku, však bude několikanásobně vyšší.

Podle Zvláštní generální inspekce pro rekonstrukci Iráku (SIGIR), kterou vede Stuart W. Bowen, zmizelo ze zhruba 60 miliard dolarů určených na rekonstrukci nejméně osm miliard.

Je to přibližně 14 procent z celkové sumy, která byla na zmíněný účel vydána v době od března roku 2003 do loňského prosince. Neznámo kam se ztrácelo kolem 15 milionů dolarů denně. 

Závěrečná zpráva o 220 stranách konstatuje, že skutečnou sumu rozkradených peněz už nebude nikdy možné určit. Doklady o vydaných miliardách, jsou jich hory v písemné i elektronické podobě, leží na nejrůznějších místech. Zčásti pak vůbec žádné doklady o vydaných financích nikdy neexistovaly a neexistují.

Dolarové bankovky, které směřovaly z USA do Iráku, se často doslova rozhazovaly vidlemi. A do kapes nebo pytlů si je cpali jak domácí, tak samotní dobrodinci - Američané. 

Korupce jako přirozenost

Ve své zprávě hovoří hlavní auditor Bowen o třech periodách korupce v Iráku. První je "kontrolovaná korupce", která existovala ještě za vlády Saddáma Husajna.

S invazí USA a jejích spojenců začala éra "nekontrolované korupce". Miliony a miliony dolarů mizely v bezpočtu černých děr.

Po několika letech, kdy se vlády věcí svých začali postupně ujímat samotní Iráčané, začala perioda, kdy se korupce stala "přirozenou součástí" irácké společnosti. Tento stav trvá dodnes a zřejmě nikdy neskončí. To pro lepší pochopení této orientální země.

V dokumentu SIGIR se uvádí řada příkladů velkých projektů, do nichž se už před lety začaly pumpovat miliony dolarů. Přesto z nich jsou dnes stále jen torza. Jiné se sice podařilo jakž takž dokončit, ale stejně nefungují. Nejčastěji kvůli bídnému managementu, rozkrádání, šlendriánu, neexistující kontrole či chybějícím odborníkům, kteří by je udržovali při životě.

Celková bilance projektů na rekonstrukci Iráku financovaných USA je vpravdě katastrofální. Ztroskotalo jich zhruba sedm z osmi. SIGIR v závěrečném zprávě zmiňuje třeba kliniku v Irbílu, vězení v Dijále nebo letiště v Bagdádu.

U nemocnice nefunguje ani postavená přípravna vody, ani zařízení na likvidaci nebezpečného odpadu. Z vězení, které mělo být hotové už roku 2004 a do nějž se investovalo 40 milionů dolarů, stále nestojí.

Z agregátů elektrárny mezinárodního letiště v Bagdádu, které přišly na 12 milionů dolarů, pracuje jen čtvrtina z nich. A to šlo kvůli významu projektu pro infrastrukturu o prioritní záležitost.

Z Bowenovy zprávy jasně vyplývá, že Spojené státy se vrhly do rekonstrukce Iráku naprosto nepřipravené.

Věty, jež před deseti lety o znovuvýstavbě Iráku po desítkách let Saddámova útlaku vyslovovali třeba prezident USA George W. Bush či jeho ministr obrany Donald Rumsfeld, znějí s odstupem doby tak naivně ba hloupě, že je lepší je raději nepřipomínat.

Dolary si odnášeli v pytlech

Tvrdě to Bowenovi řekl irácký ministr vnitra Adan Assadí: "Můžete letět vrtulníkem nad Bagdádem a jinými iráckými městy a nemůžete ukázat prstem na jediný projekt, který by stavěly Spojené státy a skutečně dokončily."

Zpráva auditora Bowena není v otázce megarozkrádaček nijak překvapivá. Její hodnota je ale mimo jiné v tom, že se snaží zjišťovat a pojmenovávat fakta v iráckém chaosu.

Vyšetřování SIGIRu ve spolupráci s FBI, IRS a jinými federálními úřady vedlo zatím k odsouzení 81 osob včetně 14 vojáků. Další čekají na soud ve vyšetřovací vazbě.

Zjistit, kolik miliard dolarů v Iráku vlastně zmizelo je nemožné i proto, že se přesně neví, kolik vlastně USA do Iráku nalily peněz. A to včetně "diplomatických" nákladů a výdajů na armádu.

Podle (oficiálních) propočtů Kongresu USA to bylo od začátku války nejméně 767 miliard dolarů. National Priorities Project došel k sumě nejméně 811 miliard dolarů.

Existovala místa, kde se rozkrádalo ve velkém nejsnáze. Irácká armáda si třeba velmi oblíbila program "Commanders Emergency Response Programm", v jehož rámci si mohli cpát dolary do pytlů s vágním vysvětlením, že musí někoho rychle naverbovat. Zda se tak skutečně stalo, o tom už nikomu nemuseli skládat  účty.

Jak se v Iráku dokázaly napakovat různé americké firmy, to je story sama pro sebe.

Mezi mnoha příběhy o rozkrádání a mrhání penězi patří už k legendárním ten z června 2004. USA tehdy předávaly některé pravomoci přechodné irácké vládě. Americká vláda dopravila do Iráku letecky pět miliard dolarů ve svazcích stodolarovek. Ty se rozdávaly příslušným Iráčanům. Jako dětem karamely.

Dochovaly se fotografie, na nichž si tito odnášeli peníze v pytlích. Američané nepovažovali za nutné je ani vážit, natož počítat. Na své si přišel kde kdo.

Lze očekávat, že závěrečná zpráva SIGIR je jen začátkem nové série bilancí finančních zvěrstvech, jež se se uplynulou dekádu v Iráku spáchaly.