Před volbami byl obětní beránek, po volbách si musel nechat líbit ještě větší výsměch. Pro íránského dosluhujícího prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda to rozhodně nejsou snadné časy. Teherán je opravdu velké město, nikde v metropoli se ale nedalo přeslechnout ono jásání statisíců po vítězství proreformního kandidáta Hasana Rúháního v íránských prezidentských volbách.
Dosluhujícímu Ahmadínežádovi muselo jistě zvonit v uších. Pořád dokola znělo to posměšné volání "Ahmadi by, by, Ahmadi by, by!"
Před volbami byl Ahmadínežád ještě skálopevně přesvědčen, že je mezi lidem oblíben. Jeho hlásná trouba, státní agentura IRNA, před hlasováním ještě vychvalovala jeho vládu jako nejlepší za 34 let existence islámské republiky.
Zastánce tvrdé konzervativní linie Saíd Džalílí platil za tajného favorita a muže, který bude pokračovat v Ahmadínežádově politice.
Pak ale přišly volby - a Ahmadínežádův hlavní vyjednávač v jaderných otázkách Džalílí dostal jen čtyři miliony z více než 36 milionů odevzdaných hlasů.
"Čísla nelžou," říká jistý íránský novinář. Pozorovatelé mluví o trapném odchodu Ahmadínežáda, který se podle nich zcela přecenil. "Vážně tvrdil, že pod jeho vedení byl Írán druhou světovou velmocí po USA," říká jeden zahraniční diplomat v Teheránu.
V zahraničí si svou "zbytečnou štvavou rétorikou" proti Izraeli vysloužil nejen mezinárodní pobouření, ale také izraelské a americké vojenské hrozby.
Také na domácí scéně si tento "provokatér z moci úřední" nadělal mnoho nepřátel tím, že odhalil údajné skandály kolem špičkových politiků. Svá slova ale nemohl nikdy dokázat.
Jedním z takových politiků je předseda parlamentu Alí Larídžání, který teď proti Ahmadínežádovi postupuje právní cestou.
Definitivním kamenem úrazu se ale pro Ahmadínežáda staly podle pozorovatelů statistiky, zvláště pak ty ekonomické, které nakonec už nikdo nebral vážně. "Předkládat jako prezident národu falešné statistiky je neodpustitelné," říká Rúhání. Podle Ahmadínežáda byl Írán po finančních krizích v USA a v Evropě jedinou zemí bez ekonomického poklesu.
Toto tvrzení dokládal statistickými údaji, které ale nikdy nesouhlasily s hospodářskou realitou. "Když národní měna během 12 měsíců ztratí polovinu své hodnoty, pak něco v Ahmadínežádových statistikách prostě nehraje," říká jeden ekonomický odborník v Teheránu.
Ani duchovenstvo, a především nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí, už v minulých dvou letech Ahmadínežáda nepodporovali.
Teď se šušká, že po čtyřech letech, kdy podle ústavy bude smět znovu kandidovat na prezidentský post, se Ahmadínežád bude chtít vrátit. Jiní ale soudí, že letošní volební výsledky byly dost jasné a že se Ahmadínežád stáhne do ústraní.
Až do srpna bude ovšem ještě v úřadu. "Doufejme, že se do té doby už nic nestane," říká hospodářský expert.
Na otázku agentury Fars, co teď chce dělat, odpověděl Ahmadínežád úšklebkem. Mnozí si ho vyložili jako "to ještě dost brzy uvidíte".
Podle výsledků voleb nemá ale v zemi zrovna moc stoupenců. Však také na facebookovém účtu jednoho Íránce stálo: "Srdečně zveme Ahmadiho příznivce na hostinu - moc nás to přece stát nebude."
