Rozhovor TÝDNE
Islamista, který prozřel. Z radikálního muslima tajný agent

Bývalý sympatizant Tálibánu a radikální muslim Mubin Shaikh po letech strávených na Středním východě prozřel. "ISIS zradikalizoval celý svět," říká muž, jenž pomohl kanadským tajným službám rozkrýt tamní islamistickou buňku plánující popravit členy vlády.

Docela mě překvapuje, že tu spolu sedíme. Čekala bych, že poté, co jste se infiltroval do teroristické buňky a pomohl dostat kápa muslimských teroristů za katr, bude mít spousta lidí důvod jít vám po krku...

Jsem v pohodě. Když jsem před pár lety monitoroval sítě ISIS (organizace tzv. Islámského státu, pozn. red.), dostával jsem až patnáct výhrůžek smrtí denně. Zůstávám v hledáčku tajných služeb, takže kdyby se o mně na sledovaných sítích příliš mluvilo, poskytly by mi ochranu. Člověk se na věci musí dívat trochu s nadhledem. Myslím si, že problém fundamentalistů a extremistů tkví v tom, že ten nadhled nemají. Vnímají jen jeden dílek skládačky, kterým říkáme život. Soustředí se na tento malý dílek natolik, že pak pro stromy nevidí les a neumějí si užívat života. Dříve, zejména když jsem byl ve své extremistické fázi, jsem byl také pořád v tenzi. Člověk pak všude vidí jenom problémy a je věčně nespokojený.

Jaká napětí vás jako mladíka dovedla do osidel radikálního islámu?

Narodil jsem se v Kanadě do rodiny indických muslimských imigrantů. Měl jsem v podstatě normální dětství, nikdo se mi neposmíval, nikdo si na mě neukazoval prstem. Přes den jsem chodil do normální státní školy a každý večer trávil další dvě hodiny ve škole koránu. Dokonce jsem léta chodil na kadetský výcvik Kanadské armády (volnočasové aktivity s prvky vojenského výcviku, pozn. red.). Pak se u mě začala projevovat krize identity. Bylo mi osmnáct, jednou rodiče nebyli doma, uspořádal jsem mejdan. Přišel mi na to strýc, velice nábožensky založený muslim, a strašně mi vyčinil. Chtěl jsem si to nějak odpykat, a tak jsem se vydal na cestu po Indii a Pákistánu hledat své kořeny. Bláhově jsem se domníval, že pro muslima musí být život v muslimské zemi lepší.

A byl?

Pákistánské město Kvéta, kam jsem se dostal, bylo tehdy, v roce 1995, baštou tálibánců. Chlapi tam chodili v dlouhých róbách, měli plnovous a nosili u sebe zbraň. Pro kluka, jako jsem byl já, vojenského kadeta procházejícího krizí identity, byli tito chlápci obrovskými hrdiny. Fascinovali mě, zaujaly mě jejich světonázory. Vrátil jsem se do Kanady jako sympatizant Tálibánu.

Stal se z vás radikál...

V roce 1998 jsem se oženil, takže jsem z radikalismu trochu vystřízlivěl, o rok později se mi narodilo první dítě. Byl to syn a pojmenoval jsem ho Mujahid, to je označení pro bojovníka džihádu. Pak přišlo 11. září 2001 (útok na Světové obchodní centrum v New Yorku, pozn. red.) a to byl pro mě zásadní bod zlomu. Nedokázal jsem pochopit, jaký to mělo smysl. Rozhodl jsem se, že začnu studovat náboženství pořádně, a odešel jsem s rodinou do Sýrie. Chtěl jsem pochopit, jak mohli lidé, které jsem podporoval, udělat něco takového a jak se to slučuje s islámem.

Na co jste přišel?

V Sýrii jsem se zapsal do jedné islámské školy. Ač jsem arabsky nemluvil, měl jsem ze všech nejdelší plnovous a na rozdíl od svého profesora jsem chodil oblékaný do dlouhé róby. On mě prokoukl. Ptal se mě, proč jsem oblečený tak, jak jsem, a jestli takhle chodím i doma v Kanadě. Nebo jestli tím Kanaďany spíše děsím a k čemu je to vlastně dobré. Pozval mě na soukromé hodiny náboženství, probírali jsme spolu verše, které zneužívali džihádisté, a ukazoval mi, v čem je jejich interpretace špatná. Díky němu jsem prozřel, uvědomil si, jak jsem se mýlil, že jsem všechno bral doslova, že jsem se místo na celek soustředil na drobné detaily. O tom ale život není.

Do Kanady jsem se vrátil v roce 2004, znechucený policejními státy Středního východu. Teprve tehdy jsem Kanadu dokázal opravdu docenit. Uvědomil jsem si, že jsem kanadskou demokracii bral za samozřejmost a že to v mnoha jiných zemích samozřejmost není.