Mojžíš sice kdysi vyvedl svůj lid z Egypta, ale ten, s jistou nadsázkou, doputoval nakonec do země, kde se mnohem později ve státě Izrael ocitl v jiném otroctví. Energetickém. Desítky let byli Izraelci smutní, že nedostali do vínku zásoby ropy a zemního plynu jako jejich arabští sousedé, ale to se mění.
Židovský stát začíná hrát při těžbě plynu a byznysu s ním významnou roli. Umožňují mu to obrovská podmořská naleziště objevená v uplynulých letech v Levantinské pánvi.
Izraelci budou na plynu nejen vydělávat, ale budou s ním měnit jak energetickou situaci, tak spletité politické vztahy v regionu. To se už ostatně děje.
Také ve válce v Sýrii jde do jisté míry o energetiku, mimo jiné o trasy plynovodů. Ohromné zájmy tam má Katar.
Složitá situace v oblasti ovšem komplikuje i plánovaný export izraelského plynu. Izrael musí navíc svá naleziště chránit. A to tak jako sotva který jiný stát. O nepřátele, kteří by mohli dostat chuť zaútočit na jeho plynová pole, nemá nouzi.
(Ne)malá domů
Po delším otálení vláda v Tel Avivu minulý týden schválila, že 40 procent vytěženého plynu uvolní k exportu. Letos na konci března začala těžba na plynovém poli Tamar a v roce 2016 má také odstartovat dobývání plynu na Leviathanu, v ještě výrazně větším ložisku. Tehdy se má rozjet i export.
Pole Tamar by letos podle Izraelské centrální banky mělo přispět ke zvýšení izraelského HDP o jedno procento. Celkově se roku 2013 očekává růst HDP 3,8 procenta. Izraelský kabinet nepotěšil investory svým rozhodnutím, že ze zatím objevených zásob plynu bude 60 procent, tedy 540 miliard krychlových metrů, určeno pouze pro vlastní potřeby. Vláda se neřídila ani doporučeními vlastní komise, která navrhovala, že vyvézt by se mělo 48 procent vytěženého plynu.
Kabinet naopak vyšel vstříc domácím lobbistům, kteří usilují o zlevňování energií v zemi. Větší export by podle nich vedl jen k vyšším ziskům privátních firem. Zmíněné počty mají Izraeli zajistit plynovou soběstačnost na dalších zhruba 25 let.
Nynější trojnásobný izraelský ministr Juval Steinitz kdysi domácímu rozhlasu řekl, že jen plyn z pole Tamar může jeho zemi v příštím čtvrtstoletí přinést obrovskou sumu 450 miliard šekelů (zhruba dva biliony korun).
Izrael se stává plynovou velmocí. To ale neznamená, že se židovský stát napříště obejde bez dovozu energií. Energetický mix země sestává z 47 procent ropy, 34 procent uhlí a "jen" 19 procent plynu. Soběstačným se Izrael stane ve výrobě elektřiny.
Biblická stvůra radostí Izraele
Po zásobách ropy a plynu na pevnině i ve svých výsostných vodách pátral Izrael s nemalými náklady desítky let. Dlouho marně.
Roku 1999 se na těžaře usmálo štěstí u Ašdodu, kde našli menší ložiska plynu. Euforie začala u Izraelců postupně stoupat od roku 2009, kdy texaská společnost Noble Energy Inc. (a partneři) objevila velké ropné pole nazvané Tamar, které se nachází v Levantinské pánvi asi 80 kilometrů od přístavního města Haifa.
Tamní zásoby plynu nejlepší kvality se odhadují na 250 miliard krychlových metrů.
Stejné konsorcium narazilo o rok později, tedy 2010, na ještě větší ložisko, jež bylo pojmenováno Leviathan (Leviatan) - podle mořské příšery ze Starého zákona.
Zásoby plynu skryté půldruhého kilometru pod hladinou moře se odhadují na nejméně 500 miliard krychlových metrů. Tamar i Leviathan jsou největšími plynovými ložisky objevenými ve světě v uplynulém desetiletí.
K dalším významnějším, třebaže mnohem menším nalezištím, patří plynová pole Mari-B (30 miliard krychlových metrů) a Tanin (31 miliard krychlových metrů).
Hlad Izraelců po plynu se během kratičké doby změnil v plynové hody.
V exportérské geopolitické pasti
Odhalení velkých zásob plynu ve výlučné hospodářské zóně u břehů Izraele je jen prvním aktem budoucího energetického dramatu kolem dosud neprozkoumaných ložisek plynu a ropy před pobřežím Kypru a Řecka.
Společně s Noble Energy ovládají vývoj kolem zásob plynu a ropy u Kypru izraelské podniky. Udávají tón také při jednáních s Řeky.
Ke stručné orientaci uveďme investory, kteří stojí za hledáním a těžbou plynu na polích Tamar a Leviathan. Jsou jimi Noble Energy (36 %), která je spojená se dvěma izraelskými firmami z Delek-Group (každá podíl 15,6 %). Jejich Joint Venture tedy vlastní většinu. Dalšími účastníky jsou Isramco (29 %) a Dor Alon (4 %). Do vrtů zatím investovaly asi tři miliardy dolarů.
Kdyby měl Izrael "normální" vztahy se svými sousedy, bylo by ekonomicky smysluplné připojit se na existující síť plynovodů a plyn prodávat jak v regionu, tak do Turecka a přes něj dále do Evropské unie.
Vzhledem k převládajícímu politickému klimatu je však třeba brát v úvahu jiné, současně dražší a složitější možnosti.
Šlo by například postavit terminál na zkapalňování plynu někde na pobřeží Izraele, ale vzhledem k jeho stále přeplněným plážím a očekávanému odporu mocné lobby ekologů to ovšem není příliš schůdná cesta.
Jordánci, Turci, Kypřané, Rusové...
Izraelci potřebují pro export svého plynu partnery. Svůj plyn by mohli dopravovat například přes Jordánsko k Akabskému zálivu nebo přes Libanon do Turecka.
U obou variant by bylo nutné vybudovat terminály mimo území Izraele, což si část Izraelců nedokáže představit, protože by to znamenalo svěřit kontrolu nad drahocennou surovinou zčásti do rukou cizích vlád.
Tel Aviv zvažuje i využití nové technologie v podobě plovoucí továrny na zkapalňování zemního plynu.
Vybudování takového zařízení na poli Tamar nabízejí Rusové - Gazprom, kteří by do něj investovali až pět miliard dolarů.
Američané z Noble Energy a Izraelci jednají s novou vládou Kypru o stavbě terminálu na zkapalňování plynu za deset miliard dolarů. Realizaci tohoto podniku zvláštním způsobem ovlivnila nynější krize eurozóny a výměna vládní garnitury v Nikósii.
Bývalý kyperský prezident Dimitris Christofias byl totiž komunista s dobrými vztahy se šéfem Kremlu Vladimírem Putinem a ruským Gazpromem. Po volební prohře uvolnil své křeslo konzervativci Nikosovi Anastasiadisovi, přičemž neoficiální snahou Evropské unie je vystrnadit ruský byznys a finance z ostrova.
Další opcí by bylo sblížení jihu a severu Kypru, které by umožnilo postavit podmořský plynovod z dnes rozděleného ostrova do Turecka. To by vyšlo výrazně levněji než stavba a provoz terminálu na Kypru.
Jinou možností je doprava plynu do Evropy přes Řecko. Už roku 2010, když začínalo být jasné, jakým ohromným pokladem je Leviathan, se tehdejší izraelský premiér Benjamin Netanjahu sešel se svým řeckým protějškem Jorgosem Papandreem, aby s ním jednal o dodávkách izraelského plynu do EU. Jak uváděla izraelská média, Netanjahu vyjádřil zájem o stavbu podmořského plynovodu do Řecka.
A tak se zatím plánuje a plánuje. Jedno je ale jisté. Izraelské námořnictvo má nadlouho postaráno o práci navíc. Musí chránit plynová pole před možnými útoky.