Od samého počátku židovského státu měla armáda existenčně důležitou pozici - nejen kvůli obraně proti vnějším hrozbám, ale také jako tmelící prvek různorodé izraelské společnosti, vzešlé z imigrantů z různých koutů světa. Ale v poslední době stále více občanů zpochybňuje její fungování, což se projevuje jak v průzkumech veřejného mínění, tak v klesajícím počtu sloužících vojáků.
Ačkoli je vojenská služba povinná pro všechny (tři roky pro muže a dva pro ženy), existují četné způsoby, jak se jí vyhnout: skutečné či předstírané zdravotní potíže, civilní služba, život v zahraničí, ale i studium ortodoxních judaistických škol. V kontextu protahovaných mírových jednání s Palestinci se k těmto rozličným metodám uchyluje stále více mladých, píše Washington Post.
"Před patnácti nebo dvaceti lety byla ostuda nesloužit v armádě či miluim (rezervní služba). Ne, že by to dneska bylo zrovna naopak, ale lidé rozhodně nemají problém prohlásit, že neslouží," říká záložák Shahaf Kieselstein, který má na starosti rekrutování do bojových jednotek. Mladé demotivují i celebrity, které se službě vyhýbají, jako třeba modelka Bar Refaeliová, přítelkyně hollywoodské hvězdy Leonarda DiCapria. A když už do armády nastoupí, chtějí mladí raději nějaká bezpečnější místa, do frontových bojů se hlásí hlavně venkované.
Úbytek rekrutů pevně koreluje s nárůstem studentů ultraortodoxních škol, ješivot, kteří mají ze zákona výjimku. Ještě před deseti lety představovali čtyři procenta potenciálních rekrutů, dnes už je to třináct. A kvůli výrazně vyšší porodnosti ultraortodoxních Židů se do deseti let bude jednat o celou pětinu. Izraelské obranné síly se proto snaží do svých řad nalákat i tyto mladé, zavádí pro ně zvláštní jídla, čas na modlitby i podobná opatření, aby byla vojenská služba v souladu s jejich náboženskými pravidly.
Kromě tříleté služby mají muži poté ještě povinnost sloužit v záloze, až jeden měsíc ročně, nicméně i tato praxe upadá. "Jediný důvod, proč já pokračuji v záloze, je, že chci. Lidé, kteří nechtějí, si vždycky najdou cestu, jak přestat dříve. Pokud nechtějí po třiceti, pětatřiceti letech, prostě toho nechají a armáda s tím nic nedělá," řekl Washington Postu Kieselstein.
Nedostatky světové špičky
Izraelské obranné síly své počty nezveřejňují, nicméně podle odborníků z Telavivské univerzity mají 176 500 vojáků aktivní služby a 445 tisíc rezervistů. Podle Jerusalem Postu deset tisíc občanů ve zbrani chybí. Bojové jednotky kvóty splňují, ale nedostatek je znát u podpůrných a v administrativě. "V současnosti máme problém, chybí nám vojáci," říká brigádní generál Amir Rogovski, šéf kádrového plánování. "Když se podíváte na předpovědi pro rok 2020, bude to horší."
Někteří ale zpochybňují potřebu udržovat tak početnou armádu, která je ostatně co do celkové populace třetí největší na světě - v aktivní službě je pětadvacet občanů na tisíc obyvatel, větší poměry má jen Eritrea a Severní Korea. Stejně tak co do relativních výdajů na vojenství je Izrael na čele, se sedmi procenty hrubého národního produktu pátý na světě (Česko i většina EU dávají mezi jedním a dvěma procenty).
Během více než šedesátileté historie byl Izrael ve válečném stavu a skutečném ohrožení ze strany arabských zemí po dlouhou dobu, po jomkipurské válce v roce 1973 se ale postoje klíčových zemí obrátily. S Egyptem podepsal Izrael mírovou smlouvu v roce 1979, s Jordánskem roku 1994 a mírová jednání se víceméně vedou i se Sýrií a Libanonem; Irák je ze hry kvůli americké invazi, a tak hlavní hrozbou pro židovský stát zůstává Írán a jím podporované libanonské hnutí Hizballáh, plus palestinský Hamas.
"Pokud se konflikt nepohne směrem k řešení, usmíření a mírové koexistenci, izraelské ozbrojené síly ztratí právo nazývat se 'lidovou armádou'," napsal komentátor deníku Haarec Dan Sagir, "a jako každé jiné impérium v minulosti i v současnosti bude Izrael muset najímat profesionální vojáky, aby uchránil své hranice od barbarů."
V posledních letech se snižoval věk pro povinnou rezervní službu, bez výsledku zato skončily nápady učinit službu dobrovolnou. Zatímco ještě v roce 1988 tvrdilo 94 procent maturantů, že by sloužili, i kdyby nemuseli, před třemi lety jen 58, vyplývá ze studie Haifské univerzity. Naopak, i když je vojenská služba povinná, armáda ji musí propagovat.
Nutná propagace
"Když nebudeme každý den vysvětlovat, jak je důležité sloužit zemi, nenaplníme v příští dekádě počty ani kvalitu," stěžuje si Rogovski. Obranné síly tak rozjíždějí kampaně, které mají náctileté pro službu nadchnout. Po školách začnou chodit náboráři, spustí se internetové chaty, propagační SMS i další moderní technologie, ve kterých ve srovnání s jinými zeměmi Izrael poněkud překvapivě zaostává.
Jenže doba se mění, mnozí dnes více zpochybňují vojenské akce i armádu jako takovou. Vojáci píšou blogy a na internet dávají videa, která přímo v akci natočili na mobilní telefony, a tak má veřejnost válku skutečně takřka v přímém přenosu - ne jak to před dvěma dekádami tvrdila americká televize CNN. S klesající přímou hrozbou a s rozvojem moderních technologií jsou také lidé méně tolerantní ke ztrátám. To se ukázalo v bojích proti milicím Hizballáhu před čtyřmi roky, kdy se politici báli nasadit pozemní jednotky a používali hlavně letecké útoky. Těm se pak i díky selhávající rozvědce nepodařilo Hizballáh přesvědčivě porazit.
Kritiku si armáda vysloužila i kvůli řadě skandálů, v říjnu například vyvolalo skandál video na YouTube, kde izraelský voják obscénně tančí kolem Palestinky se zavázanýma rukama a očima.
Nejdůvěryhodnější
I přes pokles důvěry ovšem Izraelské obranné síly zůstávají nejdůvěryhodnější institucí v zemi, důvěra občanů klesla z 86 procent před šesti lety na loňských 79. Služba v armádě je ve většině společnosti jistým rituálem dospělosti, napomáhá také k integraci příslušníků různých menšin.
Ať už jde o nežidovské Drúzy či Čerkesy, nebo o čerstvé židovské imigranty z celého světa; koncem devadesátých let tak například armáda silně napomohla začlenit vlnu etiopských židů tmavé pleti, kteří měli problém s hebrejštinou i s životem v moderní společnosti vůbec. V roce 1965 tak armáda dostala nejvyšší státní vyznamenání za přínos vzdělávání.
Tento fenomén má ale i druhou stranu mince, armáda nevyžaduje službu po arabských občanech (kterých je v Izraeli pětina) a dobrovolníků se mezi nimi najde jen minimum. Snadno skrývaným alibismem je tak pro zaměstnavatele kritérium služby v armádě, které snadno vyloučí arabské uchazeče o místo, aniž by to výslovně říkalo.
