Kolem smrtícího plynu se množí otázky. Trump raději mlčí

Zahraničí
6. 4. 2017
Otec dvojčat, která byla v Idlibu pravděpodobně zasažena plynem.
Otec dvojčat, která byla v Idlibu pravděpodobně zasažena plynem.

Úterní hrůza v syrské provincii Idlib, kde toxický plyn způsobil smrt stovky lidí, včetně mnoha dětí, vyvolává pořád ještě více otázek, než přináší odpovědí. Podle izraelského deníku The Jerusalem Post sice mnohé nasvědčuje tomu, že šlo o chemický útok syrských vládních jednotek, zatím to však nikdo definitivně nepotvrdil.

Je předčasné s určitostí říci, co se opravdu stalo a proč. Opatrný v označení viníka byl i zmocněnec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura, který útok odsoudil jako hrůzný, ale vyzval také k jasné identifikaci viníků.

Většina indicií ukazuje na chemický útok syrských vládních jednotek. Povstalci na rozdíl od syrského režimu a jeho spojence Ruska nemají letadla a nejspíš ani chemické zbraně, určitě ne sarin. Naproti tomu syrský režim chlor v bojích použil i poté, kdy v roce 2013 podepsal mezinárodní úmluvu o chemických zbraních, která používání látek, jako je chlor, pro vojenské účely zakazuje.

Syrský režim i Rusko popírají, že provedly chemický útok a ze smrti desítek lidí viní povstalce. Podle ruského ministerstva obrany zasáhla syrská vládní letadla sklad chemických zbraní rebelů. Organizace Lékaři bez hranic (MSF) ve středu uvedla, že oběti vykazují příznaky zasažení nejméně dvěma různými chemickými látkami, z nichž jedna mohla být sarin a druhá chlor.

Nedává přitom smysl, aby syrský režim nařídil takovýto útok v současné fázi bojů. Vládní jednotky totiž v posledních měsících zaznamenaly několik vítězných bitev, například loni znovu dobyly celé druhé největší syrské město Aleppo, čímž ukončily čtyři roky trvající nadvládu povstalců nad některými částmi města.

Hledat logiku je těžké

Chemický útok v této fázi války by zničil i to málo, co mohlo zbýt z pověsti režimu. Nicméně je těžké hledat logiku v chování syrského prezidenta Bašára Asada, kterého izraelská tajná služba popsala jako "psychopatickou osobnost".

Není však zcela vyloučeno, že příkaz k použití chemických zbraní mohl dát některý z místních velitelů syrské armády. Dosud se ale syrské vojsko vyznačovalo přísnou disciplínou a hierarchickou organizací poslušnou prezidentovi.

Pokud by se skutečně prokázalo použití sarinu, izraelskou rozvědku by to nepřekvapilo. Podle ní totiž syrský režim po dohodě z roku 2013 nezničil veškerý arzenál chemických zbraní, z něhož si prý Asad ukryl asi deset procent.

Dříve či později se svět dozví, zda byl v provincii Idlib v úterý použit sarin, kým a proč. Už nyní je ale jasné, že mezinárodní společenství opět prokázalo apatii k masovému zabíjení, které se v Sýrii děje už více než šest let a které si dosud vyžádalo půl milionu obětí, milion zraněných a před deset milionů uprchlíků.

Kardinální chybou bylo rozhodnutí bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy nezaútočit v Sýrii už v roce 2013, když Asad přistoupil na chemické odzbrojení.

Od Obamova nástupce v nejvyšší americkém úřadu se nedá očekávat žádná přímá akce. Prezident Donald Trump, který se na svém twitterovém účtu spěšně vyjadřuje téměř ke všemu, nyní mlčí. Je pro něj důležitější dosáhnout dohody s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v rozdělení sfér vlivu ve světě, takže spíš přistoupí na to, aby v Sýrii rozhodovalo Rusko.

Autor: ČTK Foto: ČTK

Naše nejnovější vydání

TýdenSedmičkaPředplatné