Málokdo by očekával, že si v palestinské Gaze dá pochoutku, jako je kořením nadívaná oliheň se salátem z opečeného melounu. Hlavní ingrediencí kuchyně v Gaze je hojně používané koření a poučit se o tom může každý, kdo si pořídí novou kuchařku s názvem Vaření v Gaze: Palestinský kulinářský výlet.
Nalezne v ní ostřejší variantu středomořské kuchyně udržovanou po generace v hustě obydleném pásmu Gazy bez ohledu na tamní boje a strádání, píše agentura AP.
Mnoho z 1,7 milionu tamních obyvatel jen stěží vychází. Milion jich je odkázaný na příděly základních potravin - oleje a mouky. Všichni, kdo musejí vařit, mají nervy na prasknutí z pravidelného přerušování elektřiny. Potíže se datují od roku 2007, kdy Izrael zavedl blokádu, protože pásmo ovládlo radikální a Izraeli nepřátelské hnutí Hamas.
V takové situaci je zapotřebí velké improvizace, aby se vařilo chutně. "Nemůžeme vařit vše, co bychom chtěli, ale přizpůsobili jsme se," říká dvaapadesátiletá Nabíla Kištaová z Rafáhu.
Kdysi pekla chléb a připravovala ostré pečínky na elektrickém sporáku. Kvůli často přerušovaným dodávkám proudu se před čtyřmi lety přesunula na zahradu a tam si postavila pec, pod níž zatápí dřívím.
Nejčastějšími ingrediencemi v Gaze jsou česnek a chilli. Lidé jsou na ně zvyklí odmalička, děti si do školy nosí svačiny posypané chilli. Na dochucení se používají rozinky, limetky, sirup z kyselých granátových jablíček, čerstvý kopr a bylinky. "Typické jídlo v Gaze je kořeněné, nakyslé a čerstvé," říká jedna z autorek kuchařky Maggie Schmittová.
Obliba ostré chutě se datuje do doby, kdy Gaza ležela na staré obchodní cestě, po níž se koření dopravovalo z Asie do Evropy, říká antropolog Alí Klajbu. K bohatosti přispěli také uprchlíci, kteří do pásma odešli po vzniku Izraele v roce 1948. Byli mezi nimi beduíni i lidé z měst a všichni své rodinné recepty předali potomkům.
"Palestinci nejsou spojeni na mapě, ale spojuje je jejich jídlo," říká druhá autorka knihy Laila Haddadová.
Basám Šaká má beduínské předky a vařit pro něj znamená především upéct chléb. Nedávno upekl placku na horkých uhlících, oprášil ji, roztrhal a smíchal s opečeným lilkem, chilli, rajčaty a olivovým olejem. Lilek byl v receptu náhražkou za opečený meloun, který se v tomto ročním období nesežene.
Pak po vzoru předků usedl do kruhu s druhy a rukama si všichni nabírali ostré, změklé a zeleninou okořeněné kousky chleba. "To jsme zdědili a to je naše nejmilejší jídlo," tvrdí Šaká.
Jiným oblíbeným jídlem v Gaze jsou v hliněném hrnci pečení garnáti s oříšky a rajčaty. Přidává se k nim koření utlučené v hmoždíři paličkou z dřeva citroníku, která uvolňuje ke koření vlastní vůni. Vše se smísí a upeče v hliněné nádobě, z níž se také jí. Haddadová, která pochází z Marylandu, říká, že tento způsob přípravy jídla souvisí s bohatými zásobami hlíny, jež se v pásmu Gazy nachází.
Další místní specialitou je oliheň nadívaná koprem, kořením, rozinkami a rýží.
Blokáda a omezování přístupu k zemědělské půdě v okolí hranice s Izraelem, odkud radikálové střílejí rakety, vedla k rozvoji dopravy zboží všeho druhu tunely a také udělala z lidí v Gaze experty recyklace.
Paní Kištaová si svou pec vyrobila z hlíny, kterou získali muži při hloubení podzemních chodeb u hranice s Egyptem. Její manžel nemá práci mnoho let a oba jsou závislí na potravinové pomoci OSN.
Haddadová a Schmittová se vydaly nasbírat materiál ke kuchařce do pásma v roce 2010. Našly tam Palestince schopné vášnivě se dohadovat o nejchutnější recepty na přípravu čočky nebo okry. Sepsáním postupů vlastně zachovaly to, co si zde lidé předávali po léta pouze ústně. Kniha o 140 stránkách vyšla v březnu a prodaly se už čtyři tisíce výtisků.
