Nedostatkem vody trpí hustě zalidněná indická města. Když se zpozdí monzuny, mohou mít sucha katastrofální následky - lidé umírají kvůli horku i násilí. A podobná pohroma může v příštím padesátiletí postihnout polovinu populace planety.
Bylo chvíli po osmé večer, když začala voda proudit vodovodem pod špinavými ulicemi bhópálského slumu Sandžay Nagar. Rodina Malviyových začala rychle plnit všechny nádoby, co byly po ruce, z díry vyvrtané do potrubí. K vodě se dostali jako první, po několika dnech bez jediné kapky. Za několik minut jsou tři z nich mrtví, utlučeni rozzuřenými sousedy, kteří je obvinili z krádeže vody.
ČTĚTE TAKÉ: Himálajský Ladakh - nejsevernější cíp Indie
Cyklon Aila zabíjel v Indii a v Bangladéši
Ve státě Bhópál a ve většině severní Indie měly opožděný monzun a nejsušší červen za 83 let kruté následky, postavily souseda proti sousedu v zoufalém boji o přežití, jak napsal britský týdeník The Observer.
Ohromné indické zemědělství se ocitlo na pokraji krize. Nedostatek deště udeřil nejvíce v severních oblastech, ale ani deště vždy situaci neřeší. I v Bombaji, kterou zasáhly těžké deště a povodně, musely úřady omezit dodávky vody o třicet procent, neboť hladiny zásobních jezer klesly nebezpečně nízko.
Modlitby za monzun
Po celé zemi, od Gudžarátu do Hajdarábádu v Andhrapradéši, se lidé modlili za více deště, souhrnné srážky monzunové sezony klesly o 43 procent pod průměr.
Indický ministr zemědělství Sharad Pawar prohlásil, že země čelí povážlivému suchu a vážným problémům zejména ve státech jako Paňdžáb, Uttarpradéš a Bihár.
Krizová situace byla v Bhópálu, který se pyšní přízviskem Město jezer. Největší rezervoár, před tisíci lety postavené Horní jezero, se smrsklo z osmatřiceti čtverečních kilometrů na pět, bezmála dvoumilionová populace města zůstala od října odkázána na půlhodinu tekoucí vody denně a později dokonce jen jednou za tři dny, jak monzun nepřicházel. V nedalekém Indore byl příděl pouze půl hodiny za týden.
Přijdou globální boje o vodu?
OSN varuje už několik let, že se nedostatek vody stane v nadcházejících dekádách jedním z nejpalčivějších problémů planety, jedna zpráva odhaduje čtyři miliardy lidí takto postižených do poloviny století. Co se děje nyní v Indii, kde je příliš mnoho obyvatel v nedostatečně zásobených místech, je ochutnávkou budoucího vývoje.
V Bhópálu, kde sto tisíc lidí závisí toliko na pojízdných cisternách, propukají pravidelné potyčky. Ve slumu Pašpa Nagar vyvolal příjezd první cisterny po dvou dnech zběsilou tahanici, muži odstrkují ženy a děti ve svém odhodlání dostat se ke vzácné tekutině první.
Mladí muži se drápou na cisternu, utěsňují zelené plastikové trubky do otvoru na vrchu a podávají je dolů ženám či matkám, aby načerpaly vodu do všeho, co dokázaly najít: populární jsou nádoby na stolní olej, ale v nouzi postačí i plechovky od barvy. Pár dětí se plazí pod vůz v naději, že pochytají něco z vylité vody.
Ve slumu Dueta Dham cisterna staví asi sto metrů od obří vodní věže, jež měla zásobovat lepší sousedství. Chand Miya, předseda místního výboru, zde pozoruje podobné výjevy. Nebylo dost vody pro všechny. „V posledních šesti letech pršelo mnohem méně. Populace vzrostla, ale zdroje vody jsou pořád stejné."
Každá rodina potřebuje podle něj sto litrů denně na pití, vaření a hygienu a nikdo nemá tušení, kdy přijede cisterna znovu.
Pomoz si sám
Dodávka vody se nedostane na každého. Město registruje 380 slumů, ale jinde se nacházejí početné chatrče, kde musí lidé nalézt vlastní způsoby. Někteří, jako rodina Malviyových, navrtávají potrubí. Jiní se shlukují kolem ventilačních kohoutů vodovodů, které tu a tam čnějí nad zemí, a snaží se chytit tu trošku vody, která kohouty uniká.
ČTĚTE TAKÉ: Do indické Gangy proniká slaná voda z moře
Indii bude stát podpora růstu čtyři miliardy dolarů
Ve slumu Balvír Nagar nemá 250 rodin vůbec žádný zdroj vody. Ženy vstávají uprostřed noci a jdou k nejbližší, dva kilometry vzdálené pumpě, kde někdo odstranil pár cihel ze základů, aby uvolnil tenký pramínek vody.
Několika obcím se dostalo pomoci od nevládních organizací. Ve slumu Ardžun Nagar navrtala Water Aid studnu o hloubce 115 metrů, jež má poskytovat vodu stovce rodin.
Než byl vrt dokončen, musela Shaheen Anjum, matka čtyř dětí, vstávat každý den v půl třetí ráno, aby vodu dotáhla v pěti či šesti nádobách přivázaných ke kolu z nejbližšího veřejného potrubí, v naději, že se na ni v tlačenici dostane.
Často voda netekla
„Často jsme tam přijeli a voda netekla. Bylo to tak vyčerpávající: děti trpěly a marodily, protože musely chodit se mnou. Dříve přijížděly cisterny, ale bylo tu tolik potyček, že řidič často zmizel."
Water Aid pracuje v 17 městských registrovaných slumech, poskytuje vodu a hygienu. „Není to jen Bhópál. Byl to suchý rok pro mnoho oblastí," říká Suresh Chandra Jaiswal, technický referent. „Nyní to dovršilo kritický stav. Prostě už nevíme, jak dlouho voda vydrží."
Padesát let nazpátek měl Bhópál sto tisíc obyvatel; dnes je to 1,8 milionu a pořád roste. V dobrém roce by mohlo mezi červencem a zářím napršet přes metr vody, ale vloni to bylo jen 700 milimetrů.
Sousedi Malviyových se shlukují kolem díry na ulici, před domem, kde Jeevan Malviya žil se svou ženou Gyarasi, osmnáctiletým synem Rajuem a čtyřmi dalšími dětmi. O rodinné tragédii podává svědectví Sunita Baiová, příbuzná.
Báli jsme se cokoli udělat
Jeden z místních, Dinu, obvinil rodinu, že ucpala vodovod a sebrala všechnu vodu domům zpod kopce. Natáhl facku pětatřicetileté Gyarasi, přidalo se pár dalších, někdo vytáhl dýku a po pár minutách leží tři Malviyové na zemi, život z nich vyprchává.
„Příliš jsme se báli cokoli udělat," přiznává žena, která se představila jako Shanno. „Dinu nechtěl, aby si vzali vodu. Chtěl ji pro sebe."
Všichni stojí okolo, dívají se na díru v zemi. Potrubí je suché. „Je to strašná věc, aby lidé museli bojovat o vodu," poznamenává Shanno.
Dnes už deště konečně přišly, ale hrozí druhý extrém. Země, několika měsíci vysušená, těžko přijme prudké přívalové lijáky a ty mohou napáchat o to větší škodu.
Foto: World Resources Institute Staff, ČTK/AP, Flickr.com/hyougushi, Profimedia, Flickr.com/princeroy
