Filmový dokument využívající propašované nahrávky z uzavřené Severní Koreje ukazuje nový a dramatický pohled na život lidí v jedné z nejizolovanějších zemí světa. Většina lidí ve světě vnímá Severokorejce jako poslušné, poddané, sklánějící se před nejvyšším vůdcem Kim Čong-ilem. Dokument americké televizní stanice PBS ze série Frontline nazvaný Secret State of North Korea však ukazuje, že mnoho lidí v KLDR má k poslušnosti daleko.
"Viděli jsme spoustu lidí, kteří se příkladně postavili úřadům takovým způsobem, jaký bychom nečekali," řekl televizi CNN režisér James Jones. Jednou z nejdramatičtějších částí záznamu je scéna s ženou, která začala provozovat soukromou "autobusovou" dopravu s využitím malé dodávky. "Přišel k ní voják a říkal jí, že s tím musí přestat, že je to nelegální," řekl Jones. "Ale místo toho, aby se omluvila a řekla 'je mi to líto', postavila se mu, doslova ho hnala ulicí, tloukla do zad a častovala ho všemi nadávkami, které existují."
Dokument také ukazuje nedostatky v informační bariéře, jíž se severokorejský režim snaží své obyvatele izolovat. Severokorejci, zvláště pak ti mladí, jsou posedlí po amerických filmech a jihokorejských seriálech. Dokument líčí složitý a odvážný systém, kterým se přes hranici z Číny pašují DVD, laptopy i paměťová média USB.
"Mladí Severokorejci si DVD vzájemně předávají a čekají na nové epizody," popisuje Jones.
"Severní Korea přežila tak dlouho, protože je tak izolovaná, a to kvůli své informační bariéře," vysvětluje dále Jones. "Ale díky novým technologiím tahle bariéra praská."
Mladá žena, která vyrostla v KLDR, ale podařilo se jí utéct do Jižní Koreje, uvedla, že právě kontakt se svobodnými médii jí otevřel oči. "Čím víc jsem poslouchala cizí rozhlas, tím víc jsem si myslela: 'To, co se učíme, není pravda. Oklamali nás.' A začala jsem toužit po svobodě." "Zlomilo se tím propagandistické kouzlo," poznamenal k jejím slovům Jones.
Pro osoby, které pašují do země zakázané zboží - a také pro ty, kteří pronesli ven záznamy použité v dokumentu - jde doslova o záležitost života a smrti. Jeden pašerák, který v dokumentu vypovídá, říká, že ví, že bude popraven, pokud ho severokorejský režim chytí. Ale cítí, že jeho povinností je pokračovat.
Jak se tedy Jones dostal k materiálům, které v dokumentu použil? Velmi brzy si prý uvědomil, že nemá smysl jet na oficiální turistický zájezd, protože při něm je kontakt s obyčejnými Severokorejci velmi omezený.
"Spojili jsme se s japonským novinářem Džiró Išimaruem, který má po celé zemi neuvěřitelnou síť obyčejných Severokorejců," vysvětlil Jones. "Natáčeli tajně s pomocí ukrytých kamer a pak záznamy pašovali přes hranici do Číny, kde na ně čekal Džiró," dodal.
