Saúdská Arábie, jeden z hlavních financiérů syrských jatek, vyjednává s Pákistánem o dodávkách jím vyráběných zbraní pro syrské povstalce. Jde hlavně o přenosné protiletadlové střely a protitankové řízené střely. Informovala o tom s odvoláním na kruhy blízké jednání různá média. Dodávky zmíněné výzbroje by výrazněji změnily poměr sil na bojišti v Sýrii a vyžádaly by si adekvátní změny ve strategii vládního vojska.
Ruské ministerstvo zahraničí vyjádřilo v úterý nad těmito informacemi znepokojení, zvláště pokud jde o protiletadlové střely, které můžou být, dostanou-li se do rukou teroristů, použity i k útokům na civilní letadla. Moskevská diplomacie se ve své reakci opírá o zprávy listu Gulfnews vycházejícího ve Spojených arabských emirátech (SAE).
Podle dostupných informací mají Saúdové zájem o přenosné protiletadlové střely Anza a protitankové řízené střely Baktar Shikan. Saúdská Arábie, zklamaná výsledky konference Ženeva 2, údajně zamýšlí dodat syrským povstalcům dalších zhruba 300 tun výzbroje, napsal s odvoláním na diplomatické zdroje a zástupce syrské opozice deník Wall Street Journal (WSJ).
A to nejen bojovníkům Syrské svobodné armády (FSA), ale i radikálně islamistickým milicím válčícím proti režimu Bašára Asada.
Anza, kterých existuje několik modelů, jsou střely vyráběné Pákistánem zřejmě podle čínského vzoru a možná i za asistence Číny. Jde o přenosné střely odpalované z ramene proti nízko letícím letadlům. Modernější verze s infračerveným naváděním je podobná ruskému raketovému kompletu 9K387 Igla.
Protitankové střely Baktar Shikan vyrábí Pákistán v čínské licenci jako kopii kompletu typu HJ-8 (či Hongjian-8). Čínskou verzi lze snadno rozebrat na čtyři kusy a její hmotnost není vyšší než 25 kilogramů. Exportní modifikace Baktar Shikanu má při dostřelu do tří kilometrů přesnost zásahu 90 procent.
Jestliže tyto střely syrští rebelové získají do své výzbroje, lze očekávat jisté změny v taktice syrské armády a jejích libanonských a íránských spojenců. Konflikt může dostat ještě urputnější a krutější ráz.
Například syrské letectvo začne bombardovat své cíle z větších výšek, aby se vyhnulo hrozbě, kterou představují střely Anza. To může znamenat ještě více obětí mezi civilisty a větší materiální škody, protože rebelové mají často své základny v hustě obydlených oblastech.
I syrský režim bude nucen nakupovat modernější zbraně, což konflikt, nebude-li ukončen u jednacího stolu, nejspíše ještě prodlouží.
Podle amerického listu WSJ, jenž se odvolává na diplomatické zdroje, nabídl Rijád syrským povstalcům protiletadlové raketové komplety koncem ledna poté, co skončilo první kolo mezinárodních mírových rozhovorů Ženeva 1. Začátkem února pak Saúdové začali údajně jednat s pákistánskými dodavateli.
Minulý víkend ale mluvčí ministerstva zahraničí v Islámábádu v urdském vysílání BBC odmítl, že by na zájmu Saúdú o pákistánské zbraně pro syrské povstalce bylo něco pravdy. Jde prý o konstrukce médií bez opory v realitě.
Zbraně, peníze a zástupná válka s Íránem
Saúdové jsou vedle Katařanů islámskými zeměmi, které se ve válce v Sýrií angažují nejvíce. Má to náboženské, mocensko-politické i hospodářské příčiny. Monarchie z Rijádu posílá do Sýrie zbraně už od poloviny roku 2012.
Bohatí Saúdové posílají do Sýrie peníze, hodně peněz. Není žádným tajemstvím, že bojovníci FSA dostávají od Zálivu pravidelně žold v eurech nebo dolarech, který je v porovnání s průměrným příjmem v Sýrii velmi vysoký.
Má to i psychologický účel. Režim v Rijádu doufá, že to přiměje k dezerci co nejvíce vojáků prezidenta Asada. Podobnou taktiku začal už ve zmíněném roce 2012 používat rovněž Katar. Dezertéři ze syrské armády tehdy v Turecku přiznávali, že jim katarský emír nabízí 50 tisíc dolarů (/asi půl milionu Kč) ročně, oficiálně jako peníze na jídlo pro ně a jejich rodinu poté, co přijdou o plat jako Asadovi vojáci.
Saúdové se dále podílejí na výcviku rebelů islamistického ražení v Jordánsku. Rijád také nechává vycestovávat do Sýrie saúdské mudžáhídy, ačkoli takovou praxi oficiálně zakazuje. Uvádí to třeba experti German Institute od Global and Area Studies (GIGA) v německém Hamburku, kteří se věnují monarchiím v Zálivu.
Proč se Saúdská Arábie angažuje ve válce v Sýrii, má několik důvodů. V první řadě nejde ani tak o Sýrií, jako spíše o Írán. Obě země si budují postavení regionálních mocností. Obe země jsou znepřátelené od íránské islámské revoluce roku 1979.
Oba režimy se legitimují skrze vzájemně si konkurující víru. Na straně Rijádu wahhábismus, obzvláště konzervativní směr sunnitského islámu, na straně Teheránu je státním náboženstvím šíitský islám.
"Režim jako v Saúdské Arábii by mohl být destabilizován alternativním modelem islámské vlády, jaký představuje íránská republika. Totiž tehdy, když si tento vzor vezmou za své opoziční skupiny, aby zaútočili na základy vlády královské rodiny Saúdů," připomíná politoložka Anna Sunniková z institutu GIGA.
A dodává, že od 70. let minulého století vládne v Sýrii alávitská, tedy šíitská dynastie Asadů, což je pro Írán jeden z hlavních důvodů, aby ji podporoval. Pro Saúdy je to naopak důvod k tomu, aby se snažili Asadovu moc zničit.
Zklamaní, nazlobení Saúdové
Vládcové v Rijádu zažili od loňska několik ran, z nichž se stále úplně nevzpamatovali. Za prvé nastoupil v Persii do prezidentského úřadu Hassan Rouhání, který zahájil vůči Západu více či méně upřímnou ofenzívu šarmu, jejímž zatím nejšťavnatějším plodem jsou nadějné dohody o íránském jaderném programu.
Přátelsky se tvářící Írán, pod jehož úsměvem začínají pomalu tát ledy ve vztazích s USA a Evropskou unií (Izraelci Teheránu stále ani trochu nedůvěřují), Saúdové nemůžou potřebovat - oslabuje to významně jejich postavení v regionu i ve světě.
Loni se saúdský král rozhněval na Spojené státy, když prezident Barack Obama náhle změnil kurz a v srpnu na poslední chvíli odpískal útok na syrský režim. Král Abdalláh ibn Abd al-Azíz, a nejen on, si od něj sliboval zásadní zvrat v syrské válce. K němu ale nedošlo.
Naopak, Asad se v Damašku začal cítit ještě silnější v kramflecích.
Jak tehdy prohlašoval princ Bandar bin Sultan, šéf saúdské rozvědky, který je v Rijádu odpovědný za podporu syrských rebelů, jeho monarchie cítí, že se musí na mezinárodním poli sama postavit do čela protiasadovského boje.
Údajné plány dodávek pakistánských střel syrským povstalcům jsou zřejmě jedním z důsledků tohoto postoje.
