Pro stavebnictví
Paradox. Arabové dovážejí písek do pouště

Ačkoliv bohaté arabské státy leží v písečné poušti, musejí paradoxně miliony tun písku dovážet. Pouštní písek totiž nelze využít ve stavebnictví.

Vítr zrna pouštního písku po celá tisíciletí obrušuje, zakulacuje, zvedá malé spojovací částečky, které pak vítr odnese někam daleko. "Takový písek pak není vhodný do betonu a i jeho další využití je vzhledem k velikosti zrn a celkovému složení velmi problematické i v jiných oborech než jen ve stavebnictví," řekl už dříve TÝDNU.CZ Jaromír Starý z České geologické služby. V bohatých arabských státech, obklopených pouští, tak dochází k podobnému paradoxu, jako kdyby se do sibiřské tajgy dováželo dřevo.

Například do Dubaje, země písečných bouří, míří stovky nákladních lodí s dováženým pískem, bez něhož by v zemi nevyrostl jediný mrakodrap ani žádná jiná betonová stavba. "Pouštní písek by sice bylo možné teoreticky upravit, ovšem úprava by byla tak nákladná, že dovoz písku je mnohem levnější," uvedl Starý.

Kvůli dovozu písku do pouště se bagry v jiných zemích, například v Austrálii, zakusují do říčního, jezerního či mořského dna či povrchových nalezišť, což má prakticky vždy dopad na životní prostředí. Nejedná se ale jen o dovoz do arabských států, podobným stavebním "boomem" jako třeba Dubaj prochází i Čína, Indie a řada dalších asijských či afrických zemí.

A všude jsou k tomu potřeba miliony tun písku. Pro srovnání: dvě třetiny nových staveb na světě se budují z betonu, přičemž beton obsahuje až ze dvou třetin písek. Na jeden rodinný dům se spotřebuje dvě stě tun písku, na jeden kilometr dálnice třicet tisíc tun a na jednu atomovou elektrárnu velikosti Temelína dvanáct milionů tun.

A kde se písek bere? To ukazuje unikátní francouzský dokument Písek - nová časovaná bomba pro životní prostředí, natočený před třemi lety. Filmaři rok objížděli svět a mapovali legální i nelegální praktiky při těžbě písku, často s ohromujícími závěry. Zatímco se neustále píše o hrozícím nedostatku vody nebo ropy, písek podle autorů dokumentu zůstává neprávem stranou. "Přitom těžba písku už dnes ohrožuje život milionů obyvatel zeměkoule, ničí životní prostředí, lidé i zvířata přicházejí o domov, ekosystémy se hroutí, což může mít nedozírné následky," uvedl jeden ze spoluautorů dokumentu Michael Welland.

Jak se "hospodaří" s nedostatkovým pískem, ukazuje příklad z Maroka, kam se filmaři také vypravili. V Maroku podobně jako v mnoha jiných zemích operuje "speciální" písková mafie, které těží písek z mořských pláží. Na rozdíl od pouštního písku je totiž vhodný do betonu. "V Maroku přes noc mizejí celé pláže, aby nelegální těžaři prodali kvalitní písek stavařům hotelů pro turisty," říká v dokumentu Welland.

V okolí Sumatry zase zmizely kvůli nelegální těžbě písku už celé ostrovy. S nimi ale také "odešel" veškerý podmořský život. "Rybáři nemohou těžařům přijít na jméno, protože přicházejí o obživu. Rybolov živí celé rodiny," tvrdí Welland. Také v Indii se stal písek jedním z hlavních obchodních artiklů místní mafie.

Problém s nelegální těžbou písku se ale zdaleka netýká jen stavebnictví. Písek se totiž využívá i v mnoha jiných oborech. "Bez této suroviny by se život na zemi, tak jak ho známe, prakticky zastavil," tvrdí geolog Welland. V písku jsou obsažené důležité minerály a kovy jako sicilicum, thorium, titan nebo uran, písek je nezbytný pro výrobu elektroniky a vývoj informačních technologií. "Bez kvalitního písku například nelze vyrobit žádný počítačový čip," říká ve filmu britská expertka na životní prostředí Kiran Pereirová.

Z křemičitého písku se získává křemík, z jiných druhů další materiály, z písku se vyrábí sklo, získává se z něj oxid křemičitý, který je surovinou pro výrobu mikročipů do prakticky všech high-tech zařízení. Zároveň se tato látka využívá v potravinářství, včetně výroby vína a sušených potravin, ve výrobě papíru, pracích a čisticích prostředků, sprejů na vlasy, zubních past, kosmetiky a mnoha dalších produktů denní spotřeby. Bez písku by nebyla myslitelná ani výroba solárních panelů. Speciálně u elektroniky je však vysoká spotřeba této suroviny asi nejvíce překvapivá. Například na výrobu jednoho chytrého telefonu se podle Pereirové údajně spotřebuje v různých formách až sedmdesát kilogramů písku.

Pokud písek dojde, může to pro lidstvo podle odborníků znamenat podobný problém jako nedostatek vody. "Nemyslíme na něj, ale přitom bychom bez něj nemohli žít," tvrdí Pereirová. Jak upozorňují autoři francouzského dokumentu, na celém světě se dnes ročně spotřebuje kolem čtyřiceti miliard tun písku, přičemž každý člověk na zeměkouli má denní spotřebu kolem dvaceti kilogramů. A písek z pouště navzdory laickým představám prakticky využít nelze.