Zatímco převážná většina lidí v Severní Koreji hladoví, Jihokorejci si užívají blahobytu. Je to vidět i na novém jihokorejském lidovém sportu, jímž se staly doslova žranice před kamerou. Lidé se prostě cpou, celé hodiny, a ostatní na ně koukají. A ještě jim za to platí.
Někteří jedlíci se ládují téměř spořádaně, dbají na jakous takous etiketu stolničení, jiní se snaží zaujmout diváky tím, že hlasitě mlaskají, chrochtají, vydávají různé blažené zvuky a dokonce i bzdí, když to na ně přijde. To se ovšem v těchto krajích nebere jako tak strašlivý prohřešek jako například v Evropě.
K největším hvězdám, které se cpou na obrazovce, patří Pak So-Jon. Při přípravě na vysílání, které natáčela agentura Reuters, rozestavuje na stůl misky s korejským hovězím, kvašenou zeleninou kimči a rýží.
Pak zapne počítač a kameru a pustí se do jídla. Stoluje téměř každý večer hodinu, dvě i tři, zatímco ji na internetu sledují najednou tisíce diváků a v přímém přenosu s ní chatují. Je s podivem, že tato drobná třicátnice nepraskne a je stále tak štíhlá.
Toto gastronomické voyeurství, které je nejnovější posedlostí Jihokorejců, nabízí překvapivě vysoké výdělky stovkám lidí, kteří jsou ochotni podělit se s ostatními o své zážitky z oběda či večeře. Současně navozuje pocit pospolitosti v této bohaté východoasijské zemi, kde stále více lidí sužuje osamělost.
Pak, známá pod pseudonymem Diva, vysílá ze svého bytu na předměstí Soulu. V průběhu show jí diváci posílají virtuální balonky, z nichž každý má hodnotu 100 wonů (1,90 Kč). Tímto způsobem jí zajišťují příjem, který v přepočtu údajně dosahuje téměř 190 tisíc korun měsíčně.
Čtyřiatřicetiletá Pak říká, že nejvíc si za jedno sezení vydělala 1,1 milionu wonů (více než 20 tisíc Kč). Se svými show začala před třemi roky a zpočátku to brala jen jako koníček.
Od té doby ale již opustila svou práci v poradenské firmě a ládování se před kamerou se stalo její jediným způsobem obživy.
"Lidé si užívají tohoto zprostředkovaného potěšení, když nemohou sami tolik jíst nebo nemohou zrovna toto jídlo ten večer sehnat, nebo když drží dietu," vysvětluje Pak. "Cítím, jako bych s ní jedla. O tom show je. Zvláště příjemné je to pro lidi, kteří jedí sami," vysvětluje fanynka Divy, která svou oblíbenkyni sleduje i v internetové kavárně.
V dnešní Jižní Koreji se tradiční rodinné svazky rozpadají a podle analytiků se počet domácností tvořených jednou osobou do roku 2030 zvýší na 32,7 procenta. "Na show s jedlíky se dívají lidé, kteří jedí sami. A vytvářejí si iluzi, že stolují společně," říká profesorka psychologie Keum-džó Kuak.
V roce 2012 činil podíl lidí, kteří žijí sami, 25,3 procenta. "Osamělost je další klíčový faktor," souhlasí Pak. "Show je návyková, protože člověk může komunikovat z domova s tisíci dalších lidí," podotýká.
Podobná představení zaměřená na jídlo v Jižní Koreji pořádá asi 3500 lidí. Nejlepší jedlíky dokonce sponzorují restaurace a dostávají se i do televizního vysílání.
Diva odmítá, že by si vydělávala pouhým přejídáním v přímém přenosu, a zdůrazňuje, že mnohdy je její aktivita vyloženě prospěšná. "Cítím se skvěle, když mi lidé třeba napíší 'díky vám jsem se vyléčila z anorexie'," říká.
