Expert pro TÝDEN.CZ
"Pro KLDR jsou jaderné zbraně jedinou zárukou suverenity"

Na Korejském poloostrově roste napětí. Jižní Korea, USA a další státy se obávají, že může dojít k vojenskému konfliktu, který by mohl vyústit v jadernou válku. Severokorejský režim v minulých měsících oznámil testy svých balistických raket, Spojené státy zase vyzkoušely protiraketový systém THAAD, který je umístěn na ostrově Guam v Tichém oceánu. Bezpečnostní experti sdílejí názor, že riziko jaderného konfliktu není bezprostřední. Američtí činitelé však odmítají nad korejským zbrojením přivírat oči. Pro on-line deník TÝDEN.CZ situaci hodnotil Michal Kolmaš, politolog z katedry asijských studií na Metropolitní univerzitě v Praze.

Šéf CIA Mike Pompeo a poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost generálporučík Herbert McMaster se podle agentury AP shodli na tom, že "USA a jejich spojenci si nemohou dovolit dál přehlížet severokorejský vývoj mezikontinentálních balistických raket schopných nést jadernou hlavici". Americký deník New York Times nastínil několik možných scénářů situace. Jedná se například o preventivní útok proti některé ze severokorejských raket, přímý útok na raketové a jaderné síly KLDR či postupné hromadění sil k pozemní invazi do země. "Nejsme blíž k válce než před týdnem, ale jsme blíž k válce, než jsme byli před deseti lety," uvedl generálporučík McMaster a dodal, že USA se v případě potřeby se Severní Korea vojensky vypořádají.

Obama dropped 20k + bombs during his Presidency. @realDonaldTrump wants to defend USA / Americans from DPRK / North Korea & Liberals freak! pic.twitter.com/JTxAq3EE11

- Chris Patton 🇺🇸👮 (@ChrisPatton85) 9. srpna 2017

Od Bushe k Trumpovi

Americký prezident Donald Trump je oproti svému předchůdci Baracku Obamovi ve vyjádřeních ohledně KLDR mnohem plamennější a ostřejší. Michal Kolmaš říká, že méně výrazné by bylo takové srovnání s érou George Bushe mladšího (2001-2009). Podle něj se snaha separovat severokorejský režim už dříve objevila, prezident Bush přišel za své vlády s podobným plánem. "Právě Bush přišel s něčím podobným v podobě umístění KLDR na list darebných států a přerušením či přímo zrušením programu rámcové dohody podepsané za Clintona. Trump nabízí ostrou rétoriku a sankce. Jihokorejcům zcela jistě iniciativu nepřenechá, to bylo zjevné, už když je na jaře obešel a jednal o Koreji přímo s Čínou. Větší roli právě Pekingu by ale Trump jistě uvítal a myslím, že mnohé jeho snahy povedou tímto směrem," říká Kolmaš.

Také se domnívá, že na severokorejského vůdce Kim Čong-una výstražné signály ze strany třetího státu platit nebudou a k ústupkům jej nedonutí. Politolog připomíná, že k největším pokrokům v jednání se Severní Koreou došlo vždy během diplomatických jednání v roce 1994 či v letech 2001-2008 během šestistranných jednání. Dodává však, že ani ta problém nevyřešila. "Každopádně to, co by Kima postrašilo nejvíce, by podle mne nebyly americké lodě v japonském moři, ale ruské a čínské embargo na dovoz severokorejských surovin," myslí si Kolmaš.

Military solutions are now fully in place,locked and loaded,should North Korea act unwisely. Hopefully Kim Jong Un will find another path!

- Donald J. Trump (@realDonaldTrump) 11. srpna 2017

Minulé krize

Nebezpečí jaderného konfliktu není pro KLDR novinkou. Severní Korea v minulosti zažila podobné situace. "Korejské krize už tu byly přinejmenším dvě. První přišla v letech 1993 a 1994 poté, co Gorbačov v rámci svých politických a ekonomických reforem Sovětského svazu zastavil ekonomickou pomoc, na které byla Severní Korea závislá. Severní Korea tehdy byla asi nejblíže kolapsu v poválečných dějinách a snaha o extrakci a re-processing plutonia z let 1989 až 1992 byla z velké míry vedena právě strachem o zachování režimu. Po hladomoru v roce 1993 vyhlásila KLDR ´částečně´ válečný stav vůči Západu a vystoupila ze smlouvy o nešíření jaderných zbraní NPT (Smlouva o nešíření jaderných zbraní, platná od roku 1970). Zpět ji dostala až zmíněná rámcová dohoda z roku 1994," uvádí Kolmaš.

Druhá krize podle něj nastala v roce 2002, důvodem byla nejen Bushova tvrdá rétorika, ale také závislost na nutných ekonomických reformách, jež země v té době přijímala. "Kim Čong-il tehdy naznačil, že palivo mohou využít pro tvorbu jaderných zbraní, s kterými si - jako suverénní stát - mohou dělat, co budou chtít. Korejci následně provedli první jaderný test v roce 2006. Z dalších vyhrocených situací ale můžeme vzpomenout další jaderné pokusy v letech 2009 a 2013," vyjmenovává události minulých let politolog.

Role Číny

Čínský prezident Si Ťin-pching 12. srpna v telefonickém rozhovoru Trumpovi řekl, že k řešení jaderného problému je nutné dojít politicky a prostřednictvím rozhovorů. "Relevantní strany musejí být v současnosti zdrženlivé a vyhnout se slovům i činům, které by zhoršily napětí na Korejském poloostrově," prohlásil čínský prezident.

Podle Kolmaše je Čína pravděpodobně nejvlivnější aktér, který by mohl celý problém nejlépe vyřešit. "Na jednu stranu byla Korea po staletí v centru čínského systému v Asii a pojí je těžce přetrhnutelné linky; na druhou stranu už ale Pekingu dochází trpělivost s provokací a i s tím, že má za svými hranicemi nepředvídatelný systém. Čína ovšem podporuje určitý status quo - nehodlá sama přijít s radikálním řešením. Bojí se, že rozvrat režimu by vyvolal vlny uprchlíků a enormní ekonomickou zátěž. Není si jistá, co by se stalo s korejským jaderným arsenálem. Každopádně ale myslím, že zde by Trump zapůsobit mohl - agitací a jednáním by mohl přimět Čínu k většímu zapojení, jak už to na jaře udělala po setkání v Mar-a-Lago."

Jaderné zbraně jako zachování suverenity

Složitý problém na Korejském poloostrově nepůjde podle politologa vyřešit, rozhodně ne jednoduše. "Pro vůdce Severní Koreje jsou jaderné zbraně zárukou zachování suverenity, jedinou cestou, jak přežít a zachovat stávající politický systém. Země by se jich vzdala tak možná v případě, kdy by si byla stoprocentně jista, že režim není v ohrožení, taková situace je ale velmi nepravděpodobná," myslí si Kolmaš. Za nejlepší řešení považuje diplomacii a uzavírání dohod (jako se to povedlo například mezi Spojenými Státy a Íránem, byť se jednalo o odlišnou situaci). Důležitá je také snaha o otevřenější přístup, tak jak se o něj snaží současný jihokorejský prezident Mun Če-in. "Tento scénář ale v současnosti očividně není na pořadu dne, a s největší pravděpodobností se vývoj bude alespoň na nějaký čas držet konfrontační rétoriky, sankcí a následných testů ze strany Kimova režimu," hodnotí situaci Kolmaš.