Severní Korea udělala maximum při přípravách na návštěvu šéfa firmy Google Erika Schmidta, který přicestoval do země v pondělí. Severokorejské úřady dokonce zřídily účet služby gmail oficiální tiskové agentuře KCNA na adrese kcna@gmail.com. Tato e-mailová adresa je však bohužel nefunkční, protože neobsahuje šest znaků požadovaných pro založení účtu na Googlu.
Pokud má Schmidt, který je v KLDR na soukromé návštěvě společně s šéfem koncepčního centra Google Ideas Jaredem Cohenem a bývalým guvernérem amerického státu Nové Mexiko Billem Richardsonem, ve svém hotelu sloužícím výhradně cizincům přístup k internetu, bude s místními službami zřejmě stejně spokojen jako v domově firmy Google v Silicon Valley.
Dopisovatel agentury Reuters Maxim Duncan, který Pchjongjang navštívil v letech 2010 a 2012, uvedl, že rychlost připojení, které bylo dostupné zahraničním novinářům, byla mnohem vyšší než v Číně a že žádné stránky zde nebyly blokovány. "Čínští dopisovatelé se divili, že mohou v KLDR pracovat s Twitterem, což v Číně není možné," vzpomínal Duncan.
Podle novináře Martyna Williamse by Schmidt v KLDR mohl narazit dokonce na severokorejský tablet, který byl představen loni a který používá operační systém Android firmy Google, ačkoli tento tablet je pravděpodobně pouhou kopií levného čínského přístroje.
Každopádně se však šéfovi Googlu dostane zkušeností, jež jsou vyhrazeny jen úzké elitě, která má v KLDR k internetu přístup. Ostatní občané se musejí spokojit s místní verzí webu, jež se podobá spíš podnikovému intranetu.
"Při zadání google.com nebude vyhledávač (na severokorejském intranetu) fungovat," řekl Williams, jenž má rovněž osobní zkušenosti s KLDR, kterou od jejího vzniku v roce 1948 ovládá rodina Kimů a kde je podle mezinárodní organizace pro lidská práva Amnesty International uvězněno v pracovních táborech za politické zločiny na 250 tisíc lidí.
Ale i omezený severokorejský intranet je vyhrazen pouze politicky prověřeným jedincům z řad 24milionové populace, uvádí severokorejský počítačový expert Kim Hjong-kwang, jenž v roce 2004 uprchl do Jižní Koreje. "Domnívám se, že tento intranet může používat asi sto tisíc lidí," prohlásil Kim Hjong-kwang.
"Do roku 2008 lidé mohli i mailovat a chatovat, ale pak vláda tyto služby zrušila. Dnes jsou na tomto intranetu jen propagandistická média jako Rodong sinmun a nějaké neškodné hry," dodal.
To je v ostrém protikladu k Číně, kde sociální sítě jako populární mikroblog Weibo hýří kritikami níže postavených úředníků a korupce, ačkoli čínští cenzoři obsah mnoha webových stránek kontrolují.
Kyberprostor se v Severní Koreji podle expertů používá k úplně jiným účelům. Velkou pozornost věnují severokorejské úřady vývoji škodlivého softwaru, jaký umožnil KLDR spáchat v roce 2011 hackerský útok na jihokorejské vládní, armádní a finanční počítače a jenž způsobil desetidenní výpadek služeb.
Antivirová firma McAfee uvedla, že tento útok byl nepochybně zkouškou zabezpečení jihokorejských počítačů pro případ skutečného konfliktu.
"Kyberprostor v KLDR není prostorem pro sdílení informací, ale pouze nástrojem k útokům na nepřátele a k jejich ničení," prohlásil Čang Se-jul, někdejší severokorejský voják, který uprchl do Jižní Koreje v roce 2008.
