Summit EU a Číny doprovází také paralelní summit, který organizuje Amnesty International v České republice. Jeho cílem je upozornit na příběhy lidí, které čínské úřady umlčují. Oficiální summit se podle očekávání soustředí především na otázky hospodářské spolupráce.
Předsednictví v Evropské radě je ale pro Českou republiku jedinečnou příležitostí, jak upozornit na stav lidských práv v Číně, řekla v rozhovoru pro On-line deník TÝDEN.CZ ředitelka české pobočky Amnesty International Dáša van der Horst.
Jakou roli hraje pro Čínu Evropská unie jako celek? Nezajímají Peking spíše dvoustranná jednání s největšími státy sedmadvacítky?
Myslím, že Číňané zcela pragmaticky používají argument, že silní hráči v Evropě jsou pro ně důležitější. Z pobytu v Číně a od svých dlouhodobých kontaktů ale vím, že Česká republika je sice proti Číně skutečně velice malá země, ale ve chvíli, kdy jednáme jménem Evropské unie, tak to má svou váhu. Evropská unie je pro Čínu velice relevantní partner.
ČTĚTE TAKÉ: Čína propustila po osmi letech dva disidenty
Dalajlama: Tibetská kultura je na pokraji vymření
Pekingu se nelíbí nová cesta dalajlamy do EU
O to více mě zaskočilo, že pan ředitel teritoriálního odboru ministerstva zahraničí tvrdil, že to tak není. Když už Česká republika vede Evropskou unii, neměla by svou roli podceňovat. V rámci fungování Evropské unie má teď Česká republika velice významné slovo.
Jak se to projevuje? Dělá česká vláda, jak minulá tak současná, dost pro to, aby Evropská unie s Čínou mluvila také o lidských právech?
Nemám úplně všechny informace, i když například s lidskoprávním odborem ministerstva zahraničí máme, co se týče Číny, velice dobrou spolupráci. Například jim dodáváme informace o vězních svědomí.
Na druhou stranu si myslím, že právě proto, že jednáme za Evropskou unii, tak naše hlasy mohou být ještě silnější a kritičtější.
Amnesty International pořádá v Nerudově ulici paralelní summit EU - Čína. Není potřeba takovéto akce důkazem, že tlak lidskoprávních skupin na organizaci oficiálního summitu selhal?
Dělali jsme už hodně kroků před summitem, je to samozřejmě dlouhodobá záležitost. Výzvu, aby politici při setkání s čínskými partnery o lidských právech nemlčeli, jsme se pokoušeli předat panu prezidentovi. To se nám bohužel nepodařilo. Ale předali jsme ji panu premiérovi.
Už předtím jsme se však snažili podávat relevantní informace, a to jak na ministerstvu zahraničních věcí, tak třeba i přes politické strany. Odpolední paralelní summit je spíše takovým vyvrcholením.
Nesnažíme se jen upozornit české nebo evropské publikum, že je třeba si lidských práv v Číně všímat. Před rokem 1989 západní aktivisté stejně tak podporovali obránce lidských práv v Československu a celém východním bloku. Myslíme si tedy, že je i naší morální povinností podpořit čínskou občanskou společnost, která je v současné době aktivnější a rozvíjí se, jak je vidět například na vzniku Charty 08.
ČTĚTE TAKÉ: Proslovy čínských chartistů na zahájení festivalu Jeden svět
Do jaké míry čeští politici na argumenty Amnesty International slyší? Je nějaký rozdíl v přístupu různých politických stran?
Vůči různým zemím se Česká republika profiluje trochu jinak. Pokud jde o země jako je Kuba, Barma nebo Bělorusko, vystupujeme jako obránci lidských práv, což je samozřejmě v pořádku a je to potřeba. V okamžiku, kdy se ale jedná o komplikovanější země nebo regiony, jako je například Čína nebo Blízký východ, tak tam jsou ty reakce daleko rozporuplnější. Roli hrají i jiné cíle než je obrana lidských práv. Politické strany mají určité zájmy. V některých oblastech se nám spolupracuje lépe s opozicí, někdy lépe s koalicí.
Loni se uskutečnilo velké množství akcí, které upozorňovaly na stav lidských práv v Číně před olympiádou v Pekingu. Jaké měla olympiáda na tuto oblast dopad?
Ke zlepšení bohužel došlo jen v určitých oblastech a pouze dočasně. Na druhou stranu Čína přijala během loňského roku Národní akční plán, který se týká i lidských práv. Z dlouhodobého hlediska jde o pozitivní vývoj. Olympiáda nevyužila veškerých svých prostředků, především Olympijský výbor zcela selhal, nesnažil se o to, aby se situace ještě více zlepšila.
Domníváme se, že určitá část čínského politického spektra si uvědomuje, že je důležité mít pozitivní tvář navenek. To se nám potvrdilo během lidskoprávního dialogu, který probíhá mezi Evropskou unií a Čínou a předcházel tomuto summitu.
Bylo vidět nějaký posun v tom, že lidé z čínského ministerstva zahraničních věcí se snažili, aby působili otevřeněji a aby výměna informací probíhala seriózněji.
Lidé z jiných ministerstev, kterým nezáleží na imagi Číny, ale spíš na tom, co se v Číně děje, jsou ale méně vstřícní. Situace se zlepšuje, ale je to stále nedostatečné. Tím, že budeme vytvářet tlak, můžeme reformním snahám napomoci.
Není důležitější než kritika a upozorňování na nedostatky hospodářská spolupráce s Čínou? Přinese růst životní úrovně i zlepšení lidskoprávní situace?
Samozřejmě, že růst HDP a postupné bohatnutí společnosti je pozitivní. Ale při prosazování hospodářského růstu také dochází k mnoha nespravedlnostem, jako je třeba vyvlastňování pozemků rolníků. My se snažíme na tyto jevy upozorňovat a podporovat místní aktivisty i postižené tak, aby k nim už nedocházelo. V ideálním případě navrhujeme řešení, ale samozřejmě nemáme patent na rozum.
Kritika porušování lidských práv pocházející ze Západu je často nejen v Číně vnímána jako vměšování do vnitřních záležitostí. Je skutečně možné poměřovat situaci v Číně západními standardy?
Tento argument bývá používaný velice často nejen Čínou, ale i jinými zeměmi takzvaného třetího světa. Tyto země si stěžují, že je poměřujeme vlastními standardy a nebereme v potaz, že je to u nich prostě jiné. Myslím si ale, že univerzální lidská práva jsou opravdu univerzální. Navíc tyto stát z velké většiny podepsaly Deklaraci lidských práv. Pokud mají pocit, že lidská práva nijak nesouvisí s jejich kulturní tradicí, tak to neměly podepisovat.
Také se domnívám, že máme nějakou morální povinnost upozorňovat na problémy. Nemusí jít o kritiku, velmi často je důležité věci prostě pojmenovat.
Zmínila jste vstřícnost čínského ministerstva zahraničí. Nebylo by účinnější se zaměřit na spolupráci a dialog než organizovat kritické kampaně, které mohou naopak vyvolat protireakci?
Tichá diplomacie je důležitá a pro Číňany je skutečně podstatné neztratit tvář. Když ho nátlakem donutíte k ústupkům, je to pro Číňana velkým ponížením. Proto je třeba oba přístupy kombinovat.
Například národní akční plán je určitě výsledkem tlaku zvenčí, ale nikdo jim přímo neřekl, aby ho vypracovali, s tím přišli oni sami. Na druhé straně víme, že pokud se něco bude změní, bude to trvat velice dlouho.
Jak vidíte situaci v Tibetu? Domníváte se, že loňské násilné protesty se budou v budoucnu opakovat?
Nemám křišťálovou kouli, ale pokud se problémy nebudou řešit, tak se tamní situace neuklidní. Na základě loňských protestů začala sice čínská vláda komunikovat s tibetskou vládou v exilu včetně dalajlámy, ale žádnou intenzivní snahu nevyvíjí.
Amnesty je apolitická organizace, takže nemáme žádný názor na to, zda by měl být Tibet samostatný. Požadujeme ale, aby v Tibetu byla respektována lidská práva včetně kulturních a sociálních, která jsou dnes porušována velice často.
Kolem olympiády se objevilo velké množství protestních akcí. Výstava Expo 2010, která se také bude konat v Číně, ale výrazné protesty nevyvolává, proč tomu tak je?
Nevím, za Amnesty mohu říci, že Čína je pro nás dlouhodobé téma a budeme se tím zabývat. Sport je samozřejmě pro širokou veřejnost mnohem atraktivnější, televizní přenosy sleduje mnohem více lidí, než kolik se vůbec zajímá o Expo. Vnímání olympiády a Expa je diametrálně odlišné, sport je přeci jen opium lidstva.
Foto: ČTK, Reuters, ČTK/AP, Amnesty International a Jan Schejbal
