Lejlin osud rozhodně nepatří mezi ty, jimiž by se íránský režim v rámci svého poukazování na morální prohnilost Západu mohl chlubit. Vlastní matka ji jako prostitutku prodávala již v devíti letech, v osmnácti ji pak íránský soudce coby oběť znásilnění odsoudil k trestu smrti oběšením.
„Bylo mi devět let, když mě matka začala prodávat. Nevěděla jsem, co se děje. Říkala mi, že půjdeme nakoupit, třeba čokoládu. Ona mě ale podvedla. Byla jsem malá holka. Místo nakupování mě brala na ta místa."
Takto začíná Lejla, nyní 22letá mladá žena, svůj příběh. Přestože poslední dva roky strávila v teheránském krizovém centru pro ženy, stále jí dělá problémy otevřeně mluvit o tom, co prožila.
Pod muslimským šátkem
Zmiňovaná „místa" byla totiž tam, kde byla prodávána na sex a znásilňována. Stala se tak hlavním příjmem pro celou pětičlennou rodinu.
Právnička Šádí Sadrová, která Lejlu nakonec zachránila, je v Íránu kontroverzní postavou. Přestože byla letos uvězněna za účast na demonstracích za ochranu lidských práv, těší se značnému respektu a dokonce ji často cituje i tisk. Podle Sadrové není Lejlin případ nijak ojedinělý.
Dívky jsou prý považovány za pouhé zboží či majetek a chudý íránský rodič s nimi může obchodovat nebo je dokonce prodat. Takové zacházení navíc posvěcuje islámské právo, podle něhož má otec nad vlastními dětmi ohromnou moc.
„Pokud se otec rozhodne vlastní děti zabít, není odsouzen k smrti, ale bude jen na pár let poslán do vězení", osvětluje specifika místní justice Sadrová.
Ve stínu koránu
Lejla žila v Araku, malém městě 4 hodiny jízdy jižně od Teheránu. Jde o oblast nechvalně proslulou kriminalitou a ilegálními narkotiky. Většina peněz, které děvče příbuzným vydělalo, padla právě na drogy.
Podle statistik OSN připadají na Írán tři čtvrtiny ve světě zabaveného opia. Dokonce i 
místní úřady přiznávají, že drogová závislost představuje v zemi velký problém.
Žádné podobné statistiky o prostituci ale neexistují. Podle Ešrat Gholipourové, která je ředitelkou krizového centra Omid E Mehr („Naděje") v Teheránu, ale závažnost situace stále roste.
Drogy a prostituce
„Byla jsem v mnoha domech jižně od Teheránu, kde se mladé dívky musely prodávat, aby mohly ukojit drogovou závislost svých otců," vypráví Gholipourová. Viděla prý také, jak rodiny své vlastní dcery přivazovaly řetězem, aby jim zabránily v útěku.
Vlastní manžel začal Lejlu ve vlastním domě prodávat až 15 mužům za noc. Dva měsíce po svatbě sem ale policie vtrhla a všechny pozatýkala. Muž byl odsouzen na pět let do vězení za ilegální sexuální obchod.
Během vyšetřování se navíc Lejlini bratři přiznali k jejímu znásilnění. Byli potrestáni zbičováním, jejich sestra byla ale obviněna z incestu, který se v Íránu trestá smrtí. O tomto rozsudku se dozvěděla od bachařky ve vězení, kde byla uvězněna.
Ve světle výše uvedeného se slova Sadrové, která íránský soudní systém označuje za nespravedlivý a silně konzervativní, zdají jako přinejmenším silně eufemistická.
Naděje dává sílu
„Tito mužští soudci neprošli žádným školením o sexuálních obviněních. Mají šovinistické vidění a vinná je podle nich žena," říká právnička.
Lejle zajistila osvobození díky tomu, že její bratři později své doznání odvolali. V letošním roce vyhrála také případ devatenáctileté Nazanine, která byla odsouzena k smrti za zabití muže, který se ji pokoušel znásilnit.
Podle Amnesty Internatinal, citované serverem BBC, bylo v Íránu v loňském roce popraveno 177 osob, z toho 4 ženy. Letos jich bylo zatím 5. Jejich skutečný počet by mohl být ale ještě vyšší, protože o některých popravách se neinformuje.
Alespoň pro Lejlu se zatím věci vyvíjejí lépe - žije v malém bytě s osobní pečovatelkou, které platí Sadrová a krizové centrum. Když do něj před dvěma lety přišla, byly prý negramotná a museli ji naučit základní návyky, například i používání menstruačních vložek. Dnes se učí číst a vydělává si jako švadlena.
Sadrová doufá, že aktivita a protesty obhájců lidských práv postupně povedou k tomu, že ženám se dostane rovného zacházení. Kdy se její sen naplní je ale zatím ve hvězdách.
Foto: AP, hrw.org, magicofpersia.com
