Dlouhá staletí největší chrám křesťanství Hagia Sofia v Istanbulu platil dosud za nedotknutelný. Ostatně, někdejší byzantský svatostánek je také na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Nad Hagií Sofií se už ale měsíce vznášejí temné mraky. A množí se náznaky, že by z ní vítězní "Osmané" mohli (opět) udělat mešitu.
Modlení je v Hagii Sofii (chrámu Boží Moudrosti) zakázáno. Platí to pro křesťany i muslimy - bdí nad tím hlídači. Zákazu se musel držet také papež, který stavbu, jež je dnes oficiálně muzeem, před několika lety navštívil.
Zařadil se tak mezi početné zástupy lidí, kteří sem z celého světa směřují. Je jich kolem půlčtvrtého milionu ročně. Hagii Sofii nechal postavit v Konstantinopoli (dnešní Istanbul) v letech 532 až 537 byzantský císař Justinián. Stavba měla ohromovat všechny, kdo do ní vstoupí. A to se také dělo.
Téměř tisíc let byla na první příčce největších křesťanských chrámů světa, než ji vystřídala katedrála v Seville.
Hagia Sofia byla (a v jistém smyslu stále je) významným symbolem křesťanství. Tím byla celá Konstantinopol, kdysi "druhý Řím" - po pádu říše západořímské. Nikdo z byzantských panovníků nevládl tak rozsáhlému území jako Justinián.
Z kdysi západořímských oblastí se snažil s větším či menším úspěchem vyhánět barbary i mohamedány. Dobyl zpět i část dnešní Itálie.
Za "třetí Řím" se později sama označila Moskva. Stalo se tak poté, co musulmanští Turci dobyli roku 1453 Konstantinopol.
V čele těch, kdo zdolali mohutné konstantinopolské opevnění, stál sultán Mehmed II. (vládl 1451 až 1481) z dynastie Osmanů. Vysloužil si jméno Mehmed II. Fatih, což značí "Dobyvatel". Paradoxně jsou dnes po něm v západní Evropě pojmenovávány nově vystavěné mešity.
Ze strany příslušných muslimů je to vůči hostitelským zemím svým způsobem výsměch a výraz arogance. A možná i náznak toho, co se starým kontinentem plánují.
Po dobytí Konstantinopole Osmany byla Hagia Sofia přebudována na mešitu. Kříž byl vystřídán půlměsícem. Vítězové mimo jiné zakryli figurální křesťanské mozaiky a přistavěli minarety. V roce 1934 však zakladatel moderního Turecka, prezident Kemal Mustafa Atatürk, v rámci sekularizace země nařídil, aby Hagii Sofii přeměnili na muzeum.
Atatürkova podoba Turecka však v uplynulých letech zažívá řadu změn. A změny visí i ve vzduchu nad Hagií Sofií. Ještě nedávno se zdálo, že turecká vláda bere nábožensky neutrální status památky vážně, nejpozději od vystoupení tureckého vicepremiéra Bülenta Arince koncem minulého roku je však jasné, že už tomu tak není.
Vicepremiér u Hagie Sofie před televizními kamerami doslova prohlásil: "Stojíme tu u Hagie Sofie a cítíme to v duši. Hagia Sofia k nám mluví, protože nám chce něco říct. Co nám říká?"
Kdo Bülenta Arince zná, může si snadno domyslet, co chce říct on sám, upozorňují někteří turečtí komentátoři. Tento politik už totiž v uplynulých dvou letech přeměnil z muzea na mešity dva původně významné křesťanské svatostánky z byzantského období, a to v Niceji (Nikaj, Iznik, Izmit) a Trapezuntu (Trabzon).
Oba tamní chrámy se jmenovaly Hagia Sofia. V Niceji přitom tato změna poškodila tamní turistiku, protože do někdejšího chrámu, v němž se psaly církevní dějiny, směřují tisíce křesťanských návštěvníků. Navíc město rozhodně netrpí nedostatkem mešit.
Protesty tamních pracovníků v cestovním ruchu a opozice Arinc spláchl slovy, že křesťané už tak jako tak v městečku nežijí a že změna křesťanského chrámu v mešitu byla právem někdejších dobyvatelů. V tom má, přirozeně, pravdu. Mezitím se ale z jistých důvodů stalo z chrámu-mešity muzeum.
Pozbývají tyto důvody na váze? Čeká stejný osud i Hagii Sofii v zátoce Zlatý roh v Istanbulu?
Náznaky, že se to může stát, se množí. Nevole proti Hagii Sofii jako muzeu narůstá také v Modré mešitě (mešita Sultan Ahmed) hned naproti. Je sice největší mešitou ve městě, jako jediná má šest minaretů, ale zdejší muslimové by přece mohli mít na modlení ještě něco rozlehlejšího...
Istanbulský šéfkazatel Mustafa Akgüt to ve své řeči při muslimském svátku oběti, íd al-adhá, loni v říjnu řekl jasně. "Modrá mešita je dnes plná k prasknutí, ale Hagia Sofia je prázdná. Jak dlouho ještě musíme čekat, než nám Hagii Sofii opět otevřou k modlení? Jednoho dne bude z Hagie Sofie znovu mešita. To oznamuji na dnešní bohoslužbě jako náš požadavek."
Mustafa Akgüt prohlásil bez oklik to, co řada jiných před ním spíše jen naznačovala. Před tím, že bývalému byzantskému chrámu hrozí, že z něj bude znovu mešita, varoval loni v září i ortodoxní Řád svatého Ondřeje.
Jako istanbulský šéfkazatel je Mustafa Akgüt úředníkem tureckého státu, jím vznesený požadavek tak není jen jeho soukromým názorem.
Loni v prosinci přistál podobný požadavek i v tureckém parlamentu. Stalo se tak v podobě návrhu zákona z pera historika a poslance Yusufa Halacoglua, který nárok tureckých nacionalistů na Hagii Sofii zdůvodňuje následovně:
"Ayasofya (název chrámu turecky) je symbolem našeho dobytí Istanbulu, symbolem uchvácení tohoto města Turky. Proto nám ho musejí vrátit." Halacoglu nechvalně proslul jako arcilhář na téma masakrování Arménů Turky v letech 1915 až 1918.
Změna Hagie Sofie v mešitu není jen snem úředníků, jako je turecký viceprezident nebo vrchní istanbulský kazatel. V Turecku se těší mnohem širší podpoře. Bývalý byzantský chrám však není jen nějaký křesťanský nebo muslimský svatostánek. Je to mnohem, mnohem více. Pro tu i onu stranu.
V každém případě je třeba si uvědomovat a nezapomínat, že anachronistických ba provokativních snah změnit Hagii Sofii v mešitu jsme svědky v zemi, jež stále nevzdává snahy o členství v Evropské unii.
