Jet či nejet: tahle hamletovská otázka ve spojení se slavnostním zahájením nadcházejících olympijských her v Pekingu zaměstnávala přední světové politiky několik měsíců. Rozhodování mělo řadu úskalí, přičemž prim hrála otázka dodržování lidských práv v Číně. Nakonec větší část státníků zahájení her do svého programu zařadila.
Existují ale i výjimky - někteří politici navštíví sportovce až v průběhu her, jiní se Pekingu vyhnou úplně.
Seznam prominentních hostů, kteří si páteční zahajovací show nenechají ujít, je úctyhodně dlouhý. Naznačuje mimo jiné to, že obavy ze ztráty sympatií u tak významného obchodního partnera, jakým je Čína, většinou převážily pobouření z toho, jak se tamější režim staví k lidským právům.
Na olympijském stadionu bude ceremoniál sledovat americký prezident George Bush či australský premiér Kevin Rudd. Za velké vítězství Číňanů lze považovat účast francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, jehož země je považována za kolébku moderního pojetí lidských práv a shodou okolností nyní předsedá Evropské unii. Právě Sarkozy totiž dlouho hrozil bojkotem, ale nakonec slevil.
ČTĚTE TAKÉ: Peking zadržel čtyři zahraniční demonstranty
Úvodní pekingské představení si naopak nechají ujít například německá kancléřka Angela Merkelová, kanadský premiér Stephen Harper, generální tajemník OSN Pan Ki-mun či britský ministerský předseda Gordon Brown. Ten však pojede na závěrečný ceremoniál; jako pořadatelé olympiády v roce 2012 Britové na slavnosti převezmou "štafetu" od Pekingu.
Vlna debat, alespoň co se zahájení týče, se zvedla také ve střední Evropě. Český premiér Mirek Topolánek sice do Číny dorazí, ale až v průběhu her; stejně se rozhodl i ministr vnitra Ivan Langer. Prezident Václav Klaus nepojede, stále se zotavuje po nedávné operaci kyčle.
Vlažně se ke hrám stavějí i přední politici ze sousedních států. Polský premiér Donald Tusk se do Číny nechystá, stejně jako jeho slovenský protějšek Robert Fico. Slovenský prezident Ivan Gašparovič však na zahájení jede. Rakousko vyslalo pouze vládního tajemníka pro otázky sportu Reinholda Lopatku: kancléř Alfred Gusenbauer, prezident Heinz Fischer i ministryně zahraničí Ursula Plassniková zůstanou doma.
Neúčast některých politiků však Pekingu přišla vhod. Hladinu diplomatických sporů, které se dlouhodobě vedou o dobré vztahy Číny s některými diktátorskými režimy, tak nerozvíří zástupci Súdánu či Zimbabwe, ani severokorejský vůdce Kim Čong-il.
Rozhodování o účasti na olympiádě si politici dlouho přehazovali jako horký brambor, obzvlášť poté, co Čína v březnu krvavě potlačila nepokoje v Tibetu. Jak ale začalo přibývat těch, kdo pozvání přijali, přidávali se k nim další. Organizátoři tvrdí, že během her se objeví více než stovka zástupců jednotlivých států, na samotném zahájení by vrcholných politiků mělo být kolem osmdesáti.
Mezi nimi namátkou třeba norský královský pár, japonský premiér Jasuo Fukuda či finský premiér Matti Vanhanen. Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva přijíždí i proto, aby lobboval za Rio de Janeiro, které se uchází o pořádání olympiády v roce 2016. Chybět nesmí jeden z největších čínských obchodních partnerů Rusko a jeho premiér Vladimir Putin.
Pro Peking je takový výsledek velkým zadostiučiněním. To, že miliony diváků po celém světě uvidí během přenosu slavnostního zahájení v hledišti tváře západních politiků, totiž podle něj má jasný symbolický význam: Čína je prostě tady, ať už se to jejím kritikům líbí, nebo ne.
Foto: AP, Reuters
