Peking chce znovu vystavět některé brány své starobylé císařské zdi, které dnes již neexistují: tak probíhá v Číně ochrana kulturního dědictví spočívající často v tom, že je budova srovnána se zemí a posléze znovu postavena, a to více či méně folklórním způsobem.
Úřady slibují, že obnoví původní vzhled monumentálních oblouků pocházejících z doby dynastií Ming a Čching, které vymezovaly zeď zbouranou v 50. letech. Na tomto místě je nyní městská periferie a prochází tu trasa metra.
Zdejší krajina se tak změnila, že mnoho obyvatel Pekingu podporuje tento faraónský projekt "falešných památek" v srdci země, která byla po staletí mistrem v umění kopírovat.
Typickým příkladem je čtvrť Čchien-men jižně od Zakázaného města. Byla zbourána při gigantických stavebních změnách v metropoli před olympijskými hrami v roce 2008. Znovu byla postavena ve stylu jakéhosi turisticko-historického Disneylandu, kde lidé procházejí mezi neonovými reklamami velkých mezinárodních společností.
Neologismus čchienmenizace od té doby označuje praxi běžnou v komunistické Číně, kdy se minulost srovná se zemí a pak, jakoby ve výčitkách, se znovu postaví, se střechami z glazovaných tašek, z nichž visí kýčovité lucerny.
"Je to ignorantská, hloupá a hamižná praxe. Ignorantská proto, že si neuvědomují význam kulturního dědictví; hloupá proto, že nechápou zásadní roli starého města pro společnost; hamižná proto, že každou etapou rekonstrukce prosakuje korupce," soudí zakladatel Centra pro ochranu kulturního dědictví Che Šu-čung.
Čchienmenizace se nyní v Pekingu týká například čtvrtě Nan-luo ku-siang srovnané se zemí buldozery. Ve filmové dekorace byly již před ní změněny další čtvrtě, uvádí Chua Sin-min, autorka knihy s názvem Nechci vidět, jak moje rodná země mizí. Tato aktivistka se pustila do nerovného boje proti stavbařům a místním komunistickým činitelům, kteří se obohacují na bourání starých čtvrtí: bezohledně odsud vystěhují obyvatele, kteří jsou často málo odškodněni, a porušují platné zákony. "Je třeba lépe využívat financí k zachování toho, co nám zůstalo, než znovu stavět něco, co již neexistuje," říká Chua Sin-min. Odhaduje, že již takto vymizely dvě třetiny starých uliček v Pekingu.
Chua Sin-min se ostře postavila proti americkému týdeníku Time, který na seznam stovky nejvlivnějších osobností roku 2012 zanesl slavnou magnátku ve stavebnictví Čchen Li-chua, která zničila starou pekingskou čtvrť. Scénář vystěhování obyvatel a demolic se týká všech čínských měst.
Na západě země tak je ve městě Kcha Š´ na bývalé Hedvábné stezce nenávratně ničeno historické centrum, ačkoli se proti tomu bouří i cizina. Tradiční cihlové a lepenicové domy jsou nahrazovány podobnými, avšak novými. Odpor proti této praxi se ovšem již lépe organizuje, a to díky sociálním sítím. Mikroblogy paní Chua sleduje téměř 15 000 uživatelů internetu.
Záplavu bouřlivých reakcí na internetu vyvolala nedávná demolice starobylého domu páru renomovaných architektů. Liang S´-čcheng (1901-1972) a Lin Chuej-jin byli ironií osudu průkopníky záchrany čínského kulturního dědictví.
Do lokality, kde rezidence, údajně chráněná, stála, dnes není možno proniknout. V zóně pracují stavbaři, přístup blokují hlídači a zvědavcům v pohledu brání ohrada. Poněkud dále od království betonářů se obětí "preventivní demolice" stala bývalá rezidence Čankajška ve městě Čchung Čching na jihozápadě Číny. Úřady se po kritikách nesměle zavázaly, že ji postaví znovu.
