S vítězstvím tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v nedělním referendu se už smířili i jeho odpůrci. Upozorňují sice stále na možnou manipulaci s výsledky, ale nedělají si iluze, že se Erdogan vítězství vzdá, byť ho dosáhl nečistou hrou. Tábor těch, kteří v neděli hlasovali proti přijetí ústavních změn, se zaměřuje na fakt, že Erdogan a jeho stoupenci zvítězili převahou pouhých tří procent a kdyby se kampaň konala v demokratických podmínkách, byl by výsledek zřejmě opačný, napsal v analýze k výsledku tureckého referenda izraelský deník Haarec.
"Ano, to referendum ukradli a nás to nepřekvapuje. Přes všechny jejich snahy jsme my získali 48,5 procenta," sdělil Ilksen Mavituna z rozhlasové stanice Akçin, která působí v evropské části Istanbulu. Její zaměstnanci do jednoho hlasovali proti ústavní reformě, která má posílit prezidentské pravomoce. Jeho kolega Can Tunbil si neodpustil kritiku Turků v diaspoře, kteří dali Erdoganovi procentuálně víc hlasů než ti domácí: "Musím se smát těm Turkům v Německu, kteří volili ´Ano´. Jsou to velcí patrioti, ale na dálku. Jestli si myslí, že Turecko potřebuje změnu, měli by se vrátit."
Současná turecká opozice sice dokázala zmobilizovat skoro polovinu národa, ale sílu jí ubírá rozpolcenost mezi ultranacionalisty, příznivci zakladatele moderního Turecka Kemala Atatürka a alávitskou menšinu. Tyto proudy se nedokázaly sjednotit a vybrat jednu osobnost schopnou Erdogana porazit. Před čtyřmi lety se tisíce Turků zmobilizovaly k protestům v Istanbulu, nyní chuť k podobným akcím vyprchala. Erdoganův režim je razantnější a po loňském nezdařeném puči ještě přitvrdil. Na mobilizaci oponentů by bylo zapotřebí mnohem víc než jedno podvržené referendum a také charismatičtější osoba než kdokoli ze současných opozičních vůdců.
Zdrojem optimismu pro opozici může být fakt, že Erdogan v referendu prohrál ve všech velkých městech včetně Ankary, Istanbulu a Izmiru. "Dnešní Turecko není rozděleno mezi islám a sekularismus, mezi pravici a levici nebo sunnity a menšiny. Ti, kdo hlasovali proti přijetí reforem, jsou z mnoha různých skupin, ale spojuje je otevřenost vůči světu. Ti, kdo hlasovali ano, představují nacionalismus a v mnohém je to stejné jako debaty při minulých volbách v USA nebo při brexitu v Británii," řekl profesor mezinárodních vztahů z univerzity v Istanbulu Soli Özal.
Bývalý diplomat Yasi Yakas se domnívá, že Erdogan z výsledku pochopil, že jeho spojenectví s nacionalisty je narušeno a že za ním nyní stojí jenom polovina země. "Pokud udělá chybu, přijde i o další stoupence a ocitne se v menšině. Musí svou moc použít jako shovívavý diktátor... a zaměřit se na ekonomiku. Většina Turků se nestará o lidská práva, ale o to, jestli mají v kapse dost peněz," řekl Yakas.
List Financial Times citoval analytika Atillu Yesiladu, který se domnívá, že se Erdogan nijak nenamáhal zklidnit tábor poražených. "Nebude pro něj lehké vládnout národu rozdělenému tak těsným hlasováním a pocitem hluboké nespravedlnosti. Stále je možné, že bude-li cizina a ulice naslouchat sdělení o podvodech, budou koncem roku 2017 nebo příští rok předčasné volby," řekl.
