Na hranici Iráku s Íránem se navzájem napjatě pozorují američtí a íránští vojáci. Irácké úřady plánují, že v oblasti brzy dojde k hospodářskému rozkvětu díky íránským poutníkům. Američané se ale obávají, že po jejich odchodu oblast znovu obsadí šíitské milice s pevnými vazbami na Írán.
Americká základna Wahab nemá tekoucí vodu, pošta tam chodí občas a je tak snadno přehlédnutelná, že armáda omylem zrušila její objednávku přenosných toalet. Šedesát vojáků tak se tak muselo na nějakou dobu spokojit se sáčky na jedno použití, píše zpravodajka novinové sítě McClatchy.
ČTĚTE TAKÉ: Irák vykročil k cíli být třetím největším producentem ropy
Irácký den hrůzy. Bomby zabíjely šíitské poutníky
Přesto stanice na jihu Iráku pravděpodobně bude fungovat i poté, co většina ohromných amerických základen po celé zemi zavře brány. Důvodem je snaha americké armády vzdorovat íránskému vlivu, kterou značně zkomplikuje otevření hraničního přechodu al-Šíb plánované na nejbližší měsíce.
Velitelé plánují, že malý pohraniční kontingent zůstane na svém místě co nejdéle. Jeho posláním bude cvičit irácké síly, aby byly schopné ochránit okolí al-Šíbu, čtyřicetikilometrový pohraniční pruh posetý nášlapnými minami, s pouští na severu a bažinami na jihu.
Irácké úřady si ale představují, že právě přes tuto oblast budou do Iráku proudit tisíce íránských turistů, což přinese investice a pracovní místa. Američané ale vidí růst íránského vlivu, islámská republika již poskytuje irácké pohraniční stráži elektřinu a vodu. Irák čeká jen až zmizí miny, které oblast zamořují od války s jeho východním sousedem v osmdesátých letech.
Jako Checkpoint Charlie
"Spojené státy mohou vyvažovat iránský vliv jen do určité míry. Co se týče lidí přicházejících skrz hraniční přechod, nemůžeme dělat nic. Nemůžeme vyrobit víc Iráčanů," říká major Daniel Dorado, který vede americký přechodný tým, jehož úkolem je radit iráckým hraničním silám.
Americké vojáky v oblasti většinou neohrožují povstalecké rakety nebo nastražené nálože. S íránskými jednotkami si ale prakticky navzájem vidí do talíře. "Jsou velmi blízko, takové to muselo být na Checkpointu Charlie během studené války v Berlíně. Koukám na ně dalekohledem a oni na mě koukají zpět," říká jeden z vojáků.
V lednu si americké jednotky všimly malého průzkumného bezpilotního letadla, které se za denního světla několik minut vznášelo nad táborem. Kontaktovali velitelství, které jim sdělilo, že se nejedná o americký letoun. Vojáci tak zjistili, že se jednalo o íránský stroj, vzácnou provokaci souseda, se kterým nemají zrovna vřelé vztahy. "Samozřejmě jsme jim zamávali," říká Dorado. "A taky zasalutovali. Prostředníčkem," dodal major.
Do roku 2007 byl přechod al-Šíb otevřený, dopravu kontrolovaly irácké šíitské milice podporované Íránem. Pašeráci přes hranici díky systému úplatků do pokladny milicí snadno dostávali cokoli, od závodních velbloudů po výbušniny. Nyní mohou přes hranici jen irácké nákladní automobily, a to jen na několik hodin. Při návratu jsou několikrát prohledány i za pomocí rentgenů. Vojáci uvádí, že obě strany používají jejich řidiče jako informátory.
Cestovní kancelář Revoluční gardy
Irácký velitel přechodu al-Šíb se domnívá, že bezpečnostní situace umožní brzy využívat turistické možnosti regionu. Irácké šíitské svatyně by měly přilákat tisíc poutníků a s nimi miliony dolarů. "Je to jako ropné ložisko, které zatím nikdo netěží," tvrdí generál al-Kajsí. V oblasti ale zatím nefunguje základní infrastruktura, hotely, restaurace ani další služby. Iráčanům zatím chybí skenery na prohlížení zavazadel a další bezpečnostní vybavení.
Pokaždé, když se postup prací na hraničním přechodu zastaví, nabídne Írán pomocnou ruku. Má jistotu, že se mu investice vrátí v podobě lukrativních kontraktů pro íránské investory. Například turistické autobusy v oblasti provozují Íránské revoluční gardy. "Nyní máme íránskou vodu a elektřinu. Co to říká o suverenitě?," ptá se Dorado. "Ano, oblast z toho bude mít ekonomický prospěch, ale za jakou cenu?"
Foto: Profimedia, Wikimedia Commons
