Středisko irácké provincie Anbár, město Ramádí, bývalo domovem milionu lidí. Z kdysi rušného města zbyly po boji mezi armádou a Islámským státem (IS) trosky. Ze satelitních snímků se dá odhadnout, že poškozeno je přes tři tisíce domů, 400 silnic a mostů. Město, které IS dobyl loni v květnu a opustil letos v lednu, je pokryto sutí a zeje prázdnotou.
Trosky jsou na místě, kde stával bazén a prodávala se zmrzlina, se zemí je srovnána ulice, v níž bývaly směnárny a autoopravny - na místě zůstal kráter po bombě. Zmizela restaurace na náměstí Hadžího Zijáda vyhlášená grilovanými specialitami. Díky velkému úspěchu majitel před třemi lety naproti přes ulici nechal postavit ještě větší podnik. I z něj je jenom hromada cihel a pokroucených ocelových prutů.
Jeden po druhém spadly bytové domy, budovám v obytné čtvrti chybí čelní stěny a je vidět do pokojů, v nichž zůstal nábytek. Na stěnách jsou nápisy, které varují před vstupem, protože uvnitř mohou být výbušniny.
Irácká armáda vydávala vytlačení IS z Ramádí za velké vítězství, avšak cenou za ně bylo město samotné. Jedinou známkou života jsou teď vojáci střežící čerstvě natřená kontrolní stanoviště. Automobily se musejí vyhýbat kráterům na prašných cestách. To, že zde kdysi bývala obydlená ulice, prozrazuje jenom linie vrátek, jež vedla do zahrad, a skupinky ovocných stromů.
Na této zkáze se podílely IS se svými výbušninami a irácká armáda podporovaná koalicí, která podnikla na IS stovky náletů. Ve chvíli, kdy IS začne ztrácet území, použije strategii spálené země. Za bojovníky zůstane prázdno, domy vyhozené do povětří, ty zbývající zaminované. Odstranit nálože je tak náročné, že mnohá území, jež se nedávno irácké armádě podařilo osvobodit, jsou neobyvatelná. "Nechali tady jenom sutiny," řekl major Muhammad Husajn, jehož pluk vjel do města jako jeden z prvních.
Irácká vláda a spojenecká koalice nyní přehodnocuje strategii při dobývání území a snaží se omezovat nálety na městské aglomerace, v nichž je IS. Byl zintenzivněn výcvik lidí k odstraňování výbušnin. Nový postup se probírá hlavně kvůli dvoumilionovému Mosulu, který chce armáda osvobodit a v němž je IS skoro dva roky.
Když bylo Ramádí v lednu osvobozeno, vrátilo se tam několik tisíc rodin, avšak návrat dalších byl zastaven, jelikož desítky civilistů přišly o život při explozích bomb, které IS po sobě zanechal. K odminování byla přizvána americká firma Janus Global Operations. Pracuje v Ramádí od dubna a zatím vyčistila od výbušnin pouhých 1000 čtverečních metrů.
Jakmile IS loni v květnu město obsadil, začal metodicky ničit vládní budovy.
Jeho lidé obsadili domy civilistů a udělali z nich kasárna a velitelství. Ulice podkopali tunely, aby se ukryli před nálety, zavřeli školy, vydrancovali domy těch, kdo pracovali pro vládu. Hlavní stan zřídili v areálu univerzity na západním okraji města. Elektrická síť je zničena, těžce poškozen je rozvod vody. Radikálové odpálili poslední funkční mosty a dvě přehrady. IS se postaral o to, aby se v Ramádí nedalo žít, řekl Patrick Martin z Ústavu pro studium války (ISW).
Když se major Husajn se svými muži blížil k Ramádí, viděl, že radikálové zapálili univerzitu, aby zničili veškerou dokumentaci. Oheň plál dva dny. Vejít se dá jenom do dvou čítáren, zbytek čtyřpatrové budovy je zaminován.
Většina obyvatel žije stále mimo své domovy, desítky tisíc v táborech v Bagdádu nebo u příbuzných. Další tisíce se uchýlily do okolních vesnic, velký tábor vznikl u jezera Habbáníja jižně od Ramádí. Pláž, na niž ještě v roce 2012 přijížděli Iráčané, aby se věnovali vodnímu lyžování a jízdě ve člunech, nyní lemují řady stanů. Hotel o 300 pokojích stejně jako chatky jsou plné uprchlíků z Ramádí, Fallúdži a Hítu.
Třicetiletá umm Chálidová bydlívala v bytě v centru Ramádí. Čeká čtvrté dítě a žije s rodinou v chatrči, kterou její muž postavil na břehu jezera z kovových tyčí a plachet. Po útěku z města žena dostávala zprávy a věděla, že jejich dům stále stojí. Při ofenzivě ho ale zasáhla bomba. Když přišla zpráva o osvobození, v táboře se mohutně oslavovalo. Pak ale přišlo vystřízlivění. Manžel odjel do Ramádí obhlédnout škody a vrátil se s fotografiemi v telefonu. "Vypadalo to, jako by tam nikdy nic nebylo. A to nejen na místě, kde byl náš dům, ale v celé čtvrti," řekla umm Chálidová.
