Konfrontována s nejsilnějším zemětřesením, jaké Čínu postihlo za posledních 32 let, postavila se komunistická strana této pohromě se směsí mobilizace, otevřenosti i kontroly. To vše nejlépe ukazuje, co se v posledních letech změnilo - a co nikoliv - v receptu komunistů na vládnutí, píše dnes agentura Reuters.
Poté, co zemětřesení o síle 7,9 stupně otřáslo jihozápadní Čínou, kde si jen v provincii S´-čchuan vyžádalo možná desítky tisíc obětí, odspěchal na místo čínský premiér Wen Ťia-pao, aby utěšil obyvatele a osobně řídil záchranné operace. Státní televize odvysílala záběry Wena klopýtajícího přes trosky k těm, kdo přežili.
Čang Kuang-jou, bývalý reportér oficiální tiskové agentury Nová Čína, který psal o ničivém zemětřesení v Tchang-šanu, při němž v roce 1976 zahynulo možná až 300 tisíc lidí, říká, že se nejvyšší straničtí představitelé poučili, jak informovat otevřeněji o špatných zprávách. "Dneska už nejde nic ututlat.
V době internetu nezůstane tajemstvím vůbec nic," říká Čang. "Nejvyšší oficiální představitelé také chápou, že musejí být vidět v akci a sdělit alespoň nějaká základní fakta. To není jako v případě Tchang-šanu, kde se všechno strašně dlouho tajilo."
V té době se Čína blížila ke konci radikální kulturní revoluce (1966 až 1967) pod vedením Mao Ce-tunga, kdy sebemenší kritika Maa byla tabu. Takže omezené informace o neštěstí v Tchang-šanu byly baleny do povzbudivé propagandy, vzpomíná Čang. Zemětřesení v Tchang-šanu dosáhlo síly 7,8 stupně, tedy o kousek slabší než pondělní otřesy.
Zasáhlo ale centrum tohoto města na severovýchodě Číny uprostřed noci a mnoho lidí zabilo přímo v jejich postelích, dodává Čang. Tehdy si vypůjčil starou německou limuzínu svého šéfa, odjel do Tchang-šanu a strávil tu celé týdny mezi hromadami mrtvých.
Dnes je Čangovi sedmasedmdesát a ve svých nedávných pamětech vzpomíná, jak v roce 1975 psal pro čínské nejvyšší činitele tajné zprávy o ničivých záplavách na řece Chuaj, při nichž zahynuly tisíce lidí - možná až 30 tisíc.
Aby byla tato zkáza maximálně utajena, nechala čínská vláda odklonit lety, jež normálně vedly nad zatopenými planinami centrální Číny. "Dneska by tohle nikomu neprošlo," říká Čang. "Ale tenkrát to bylo docela normální. Nikdo nechtěl Maa poplašit."
Ale i v nynější čínské reakci na ničivé zemětřesení se dají najít znaky charakteristické pro styl vlády, který komunistická strana přejala z Maových dob. Výkonný výbor strany se sešel hned v pondělí, aby vydal celou řadu příkazů a vyslal do akce tisíce činovníků, vojáků i obyvatel. Oficiální list People's Daily tuto razantní reakci na katastrofu dnes oslavil coby důkaz síly čínské vlády jedné strany.
"Postavena před tak truchlivou přírodní katastrofu, jsou strana a vláda mocnou společenskou mobilizující silou socialistického státu," píše deník v komentáři. "Všechny těžkosti se dají překonat," dodává.
V porovnání s opožděnou a pochybnostmi provázenou reakcí Barmy na ničivý hurikán vyniká mobilizující síla Číny ještě o něco víc. Navíc to není ojedinělý případ - při sněhových bouřích, které letos v únoru paralyzovaly jih Číny rovněž vyslala vláda tisíce vojáků, dobrovolníků i inženýrů, aby pomohly obnovit železniční trati a elektrická vedení, což bylo vzápětí propagováno jako důkaz národní jednoty, na kterou je možné být hrdost.
Druhou stranou mince je ale nepřestávající kontrola disentu a všech informací, jež by mohly pečlivě budovaný obrázek Číny ohrozit. Vláda už varovala obyvatele, aby "nešířili nepodložené zvěsti" a "zajistili všeobecnou společenskou stabilitu".
Ale dříve nebo později, míní Čang, stejně některé otázky vyplavou na povrch a lidé na ně budou chtít znát odpovědi. Budou se ptát třeba na to, jak je možné, že se při zemětřesení zřítily školy a nemocnice, zatímco sídla komunistické strany zůstala pevně stát. "Každý z rodičů bude chtít vědět, kdo nese odpovědnost za jejich děti," dodává Čang.
Foto: Reuters a AP
