Vojáci versus mniši aneb Povstání po myanmasku

Dnes pochodují tisíce mnichů Jankounem (Rangún) a junta zatím mlčí. Myanmaští generálové by se měli tento týden sejít v jejich novém hlavním městě v džungli Najpjido a rozhodnout, jak zareagovat na největší protivládní protesty od nemilosrdného potlačení masových nepokojů roku 1988.

Zatím není jasné, zdali armáda nepokoje utne jako v roce 1988, nebo se vzdá moci. I kdyby se tak stalo, bylo by řešení situace těžké.

Osmačtyřicet milionů lidí totiž pochází z 67 různých národů a nárůdků, z nichž tvoří majoritu s 68 procenty Barmánci následovaní Šany s devíti procenty a Kareny se sedmi.

Chronologie událostí, které vyústily v masové protesty posledních dní:

1885-1886 Po třech válkách Britové zničili myanmaské království a pod názvem Barma se země stala provincií Britské Indie

1937 Barma administrativně oddělena od Britské Indie

1942-1945 Japonská okupace

1948 Barma získává od Britů nezávislost

1962 Převrat generála Nei Wina, začátek vojenských vlád proklamujících socialismus

1988:  Do ulic se vydaly statisíce lidí protestovat proti dosud vládnoucím vojenským socialistům. Armáda vzpouru krvavě potlačila, zahynuly tisíce protestujících.

1989: Barmánská vládnoucí junta Rada pro obnovení pořádku a státní právo (State Law and Order Restoration Council; SLORC) vyhlašuje stanné právo. Země je přejmenována na Myanma (angl. Myanmar).

květen 1990: Národní liga pro demokracii opoziční vůdkyně Aun Schan Su Ťij (Su Ťij, dcera Aun Schanova, angl. Aung San Suu Kyi; 62) získává 392 z 485 křesel ve volbách do parlamentu. SLORC výsledky neuznává a Su Ťij putuje do domácího vězení.

1992: Generál Than Šwei (Shwe; 74), který už dnes povýšil na polního maršála, se dostává k moci. Jeho nástup vzbuzuje naději na návrat k civilní vládě.

1995: Su Ťij je po šesti letech propuštěna z vězení.

1997: Myanma je přijata do ASEAN (Asociace jihoasijských národů, Association of South East Asian Nations). SLORC se přejmenovává na Radu pro státní mír a rozvoj (State Peace and Development Council; SPDC).

2003: Su Ťij je opět v domácím vězení.

2006: Junta přemisťuje hlavní město do Najpjida, "Královského města" (Naypyidaw) u Pyinmany. Cizincům je sem přístup přísně zakázán.

leden 2007: Čína a Rusko vetují rezoluci OSN, která požadovala zastavení pronásledování opozičních skupin.

květen: Su Ťij dostala od vojáků další rok domácího vězení.

15. srpen: Ceny nafty vládou zdviženy dvojnásobně, zemní plyn zdražil pětkrát. Jankounská (Rangúnská) autobusová doprava dočasně stojí.

23. srpen: Třináct prominentních disidentů čelí obviněním z organizace protestů proti cenám paliv. Hrozí jim až dvacet let.

5. září: Vojsko střílí varovné salvy nad hlavy protestujících mnichů, kteří se týden předtím poprvé spojili do jednoho pochodu.

6. září: Úřady zadržely několik stovek mnichů jako rukojmí a zapálily jejich auta.

17. září: Mniši vyhrožují, že nebudou přijímat almužny od generálů, jejich rodin a spolupracovníků. Jde o vážnou hrozbu v zemi s 96 procenty zbožných buddhistů.

18. září: Úřady rozhánějí slzným plynem tisícihlavý pochod mnichů.

20. září: Po třech dnech za mřížemi může 500 mnichů navštívit Šweitigoum (Shwedagon Paya), nejsvatější pagodu v Myanmě. Ozbrojená policie rozestavuje překážky z ostnatého drátu u jankounské univerzity. Stejná situace byla v roce 1988.

22. září: Mniši mohou za ostnatým drátem navštívit ikonu demokracie Su Ťij, která se s nimi čtvrt hodiny modlí. Disidentka je na veřejnosti poprvé od května 2003.

23. září: K mnichům se přidávají i řeholnice.

24. září: Desítky tisíc lidí se připojují k pochodu mnichů v centru Jankounu. Je to největší demonstrace od protestů v roce 1988, při nichž zemřelo podle odhadů tři tisíce lidí.

25. září: Deset tisíc mnichů pochoduje Jankounem a křičí: „Demokracie, demokracie." Protesty se konají i přes varování junty, že možná vyšle do ulic armádu.

Na fotografii: Pochodující mniši v Jankounu, 24. září 2007

FOTO: AP