Začíná hadždž, muslimská pouť do Mekky

 Co je islám

ISLÁM

„Odevzdání se" ve smyslu přijetí víry. Monoteistické náboženství, jež vyznává pětina lidstva.

BŮH

Alláh, z arabského termínu pro božstvo Il, Ilu, Iláh, s určitým členem al-Láh jediný bůh.

PROROK

Mohamed; pokračovatel a završitel („pečeť proroků") díla starozákonních proroků a Ježíše, není divotvůrcem, jeho „znamením" je zvěstování slova božího. Podle svědků se zjevení slova dostavovala v transu, v němž Mohamed údajně slyšel víceméně zřetelné hlasy doprovázené zvoněním.

ZÁKLADNÍ DOKUMENTY

Korán (zřejmě od slovesa „číst" nebo „spojovat"), slovo boží zjevené Mohamedovi; členěn do 114 básnických skladeb, takzvaných súr. Nejsou totožné s často kratšími zjeveními, která byla do širších celků spojena později, mnohdy bez ohledu na souvislost. Konečné pořadí súr bylo stanoveno redaktory koránu, původně písaři, až po Prorokově smrti.

Hadís, Hadít („příběh"), sbírka Mohamedových výroků, jež uchovala ústní tradice, zapsány byly

asi sto let po jeho smrti. Po koránu druhá nejvyšší autorita islámu, pro nemuslimy co do autenticity méně hodnotná.

ZÁKLADNÍ DOGMATA

Všemocný, vševědoucí a spravedlivý bůh v den posledního soudu vzkřísí mrtvé, jejich hříchy po- trestá neodvolatelným věčným utrpením v pekelném žáru, vroucí vodě a podobně. Z hříchů je největším nevíra v Alláha. Spravedlivé muslimy odmění věčným životem v ráji.

RÁJ

Rajská zahrada ztotožňovaná s biblickým Edenem omývaná potoky pitné vody, na Arabském poloostrově vzácné, mléka, medu a vína (súra 47; jinde je muslimům alkohol zakázán), plná sličných panen. Podle tradice ti, kteří padnou v boji za islám, nebudou čekat na soudný den, odeberou se do ráje hned po smrti. Panen je jim slíbeno dvaasedmdesát (stalo se rovněž obsahem vtipu dánských karikaturistů).

V koránu pro toto tvrzení chybějí podklady. Korán slibuje i pohledné jinochy, pro čí rajský život, už neuvádí.

SOCIÁLNÍ A JINÉ ZÁKONY

Korán na mnoha místech připomíná povinnost pečovat o sirotky a chudé (Mohamed sám osiřel asi ve čtyřech letech). Nabádá k laskavosti k otrokům. Propuštění věřícího otroka stanovuje jako vykoupení za neúmyslné zabití muslima. Za krádež stanovuje

v islámském světě dodnes existující trest utětí ruky, Západem vnímaný jako krutý. V prostředí a době, kdy „lup" byl považován za legitimní „kořist" a kdy mohl oslabit rodící se komunitu nekončícím koloběhem odplat, se však opatření ukázalo účinným.

ZDROJE

Judaismus a křesťanství; korán ztotožňuje Alláha

s biblickým Hospodinem. Rozpory řeší tím, že staro- zákonní proroky a Ježíše chápe jako první muslimy, oba náboženské systémy v jejich oficiální formě má za překroucené: v duchu přísného monoteismu radikálně odmítá křesťanské dogma o svaté Trojici, nepochybuje o božském původu Ježíše. S židy se rozchází proto, že Ježíše jako proroka nepřijali.

SVATÁ MÍSTA

Mekka, Mohamedovo rodiště

Ka'aba, nejsvětější místo (viz Pět pilířů islámu) Medína, místo Mohamedova skonu i hrobu

Jeruzalém, Chrámová hora, mešita Skalní chrám al-Aksá; místo, z něhož se Mohamed vydal po smrti na koni Burákovi do nebe; judaismem označováno za místo, kde Abraham vyjádřil ochotu obětovat syna Izáka, předmět sporu o statut posvátného okrsku

RODINA, ŽENY A SEX

Sex v manželství považuje islám za bohulibý, nevěru a smilstvo zakazuje jako hřích. Za nevěru mají být potrestáni oba hříšníci sto ranami bičem, pro prokázání nevěry se vyžaduje svědectví čtyř lidí, obviněná žena se může trestu vyhnout, přivede-li čtyři svědky, kteří nařčení zpochybní.

O trestu smrti ukamenováním korán nehovoří, součástí islámského práva (šaría) se stal na základě ústní tradice. Korán povoluje mnohoženství, maximálně čtyři manželky za předpokladu, že manžel všechny uživí.

Povoluje rozvod, stanoví práva rozvádějící se ženy. Muž nesmí zapudit ženu těhotnou či kojící, nesmí jí po rozvodu odepřít přístřeší, nesmí jí upřít majetek, který byl jejím věnem. Žena je podřízena muži, její dědická práva jsou zpravidla v porovnání s mužovými poloviční. Korán zdůrazňuje, že je to tak proto, že muži jsou ženám povinováni obživou.