Karibská krize: horký podzim studené války

Uprostřed října roku 1962 visel osud světa na vlásku. Sovětský svaz začal přesouvat na Kubu vojenský materiál, jednotky a hlavně rakety. Spojené státy povolaly do zbraně 150 tisíc záložníků. Koncem října krize vrcholila, rakety čekající v betonových silech byly odjištěny a svět stanul na pokraji jaderné apokalypsy.

Dvacátého ledna roku 1961 nastoupil do úřadu jako pětatřicátý prezident nejmocnějšího národa světa John Fitzgerald Kennedy. Proti čtyřiačtyřicetiletému „mladíkovi" stál prohnaný sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov, který si své politické ostruhy vydobyl v boji proti vnitřnímu nepříteli sovětského lidu.

Právě Chruščov dostal ten skvělý nápad „zasnuť ježa Amerikancam v šatny", strčit Američanům ježka do kalhot. Jeho pozice na sovětském trůnu nebyla právě nejsilnější. Novátorství a propouštění vězňů z gulagů se mnohým soudruhům nelíbilo. Čínští komunisté na něj žehrali, že změkl a příliš ustupuje prohnilým imperialistům.

Veterán bitvy o Stalingrad potřeboval posílit svou pozici a umístění jaderných rakety přímo na „zadním dvorku" Spojených států mu přišlo jako dobrý nápad. Kubánská revoluce Fidela Castra sice přežila zpackanou invazi v Zátoce sviní, ale karibští soudruzi se potřebovali proti dalšímu útoku z USA pojistit.

Operace Anadyr, jak znělo krycí jméno pro zasouvání ježka do kalhot, tak mohla začít. Koncem května 1962 začaly desítky lodí přepravovat na Kubu rakety, jaderné hlavice, odborníky a armádní sbor o síle tří divizí.

Americkým zpravodajcům samozřejmě zvýšená sovětská aktivita za humny neunikla. První varování přišlo 4. září ve formě 150 000 záložníků, kteří byli povoláni do služby. Když Kennedy začal klást nepříjemné otázky, Chruščov mu s kamennou tváří koňského handlíře do očí lhal. Ano, vyzbrojujeme Kubu, ale jsou to jen obranné zbraně. Cože, rakety? Ty také, ale jen obranného typu země vzduch, nebo krátkého doletu země-země.

Washington se však řídil heslem: Nikdy nevěř komunistovi. Desátého října dostal prezident na stůl satelitní snímky rozestavěných odpalovacích ramp v západní části Kuby. Hned nato už brázdily oblohu nad Ostrovem svobody výzvědné letouny U-2, které dodaly detailní snímky.

Šestnáctého října už měl Washington jistotu: Na Kubě je dvaačtyřicet sovětských jaderných raket s doletem 1800 kilometrů a dalších čtyřiadvacet raket s doletem 3500 kilometrů je na cestě (viz TÝDEN 15/00). Kuba je od americké pevniny vzdálena 144 kilometrů. Zatímco raketě vystřelené ze Sovětského svazu by cesta k cíli trvala zhruba půl hodiny, raketě z Kuby by stačilo několik desítek vteřin. Americký výstražný systém navíc tuto karibskou oblast vůbec nepokrýval.

Odtajněné nahrávky porady z Bílého domu ukázaly, že Kennedy čelil od začátku silnému tlaku generality a některých politiků, aby odpověděl na raketovou hrozbu silou.

Strategické nebezpečí bylo obrovské. Sověti ježka nestrčili Američanům do kalhot, ale přímo do trenek. I přes hrozbu totální jaderné války ministr zahraničí Dean Acheson navrhoval radikální řez masivním leteckým bombardováním, vojenskou invazí a následnou totální blokádou.

Tehdy ještě měli Američané raketovou převahu 8:1, ale zaúřadovaly „holubice" v americké administrativě. Ministr obrany McNamara a hlavně prezidentův bratr Robert Kennedy prohlašovali, že takové plány jsou „neamerické".

Plánovači Spojených států také museli vzít v úvahu odpověď SSSR, která by dozajista přišla. Mohl to být útok na základny USA v Evropě, nebo obsazení západního Berlína. Konfrontace by se mohla vymknout kontrole a třetí světová válka by se stala realitou.

Kennedy váhal a nakonec v projevu 22. října řekl občanům, že Kuba nebude bombardována. Prezident však mazaně prohlásil, že Kuba je od 24. října v karanténě. Slovo „blokáda" znamená de facto vyhlášení války. Karanténa je vlastně totéž, jen není cítit válkou. Další tah byl na sovětském vůdci.

V noci z 24. na 25. října stanul svět na pokraji jaderné apokalypsy. Chruščov prohlásil, že se nedá zastrašit a sovětské lodě směřující na Kubu budou karanténu ignorovat.

Poprvé v historii byl pro strategické letectvo vyhlášen stupeň připravenosti DEFCON 2 (defense readiness condition). Američané se samozřejmě postarali, aby se Sověti o tomto kroku dozvěděli. DEFCON 2 stav nařizuje přejít jednotkám těsně pod maximální stupeň připravenosti. DEFCON 1 znamená válku.

Noční oblohu nad Atlantikem brázdily strategické bombardéry amerického letectva. Posádky jedenácti set bombardérů B-52, B-47 a B-58 spaly připraveny ve strojích. Raketová sila byla otevřena, hlavice aktivovány. Jaderné ponorky se přiblížily k nepřátelským břehům a připravily se k vystřelení raket. Námořní svazy, zahraniční základny, spojenecké síly, všichni měli nejvyšší stupně bojové pohotovosti. Armády spaly v botách.

Přijde válka? Takovou otázku si kladl celý svět. Nepřipravovali se jen Američané a jejich spojenci. Na východ od železné opony čekaly obrněné divize na rozkaz k útoku a vojáci u sovětských raket stáli s prstem na červeném tlačítku.

Kennedy tehdy předpokládal okamžitou smrt šedesáti milionů Američanů a stejný počet Rusů. Chruščov viděl jaderný konflikt reálněji: čekal, že okamžitě zemře půl miliardy lidí a zbytek lidstva bude živořit na zničené, zamořené planetě.

Sovětský vůdce nakonec ustoupil. Přece jen si nechtěl připsat na vrub zahájení apokalyptické války. Pět minut před půl jedenáctou přišla osvobozující zpráva, že se sovětské lodě zastavily.

O dva dny později již obě strany vyvíjely horečnou diplomatickou aktivitu. Ze sovětské strany padl návrh dohody: Slibte, že nenapadnete Kubu, a my stáhneme rakety. Američané poslali po ministru zahraničí Deanu Ruskovi souhlas. Chruščov ale přecejen chtěl víc, aby doma na Ústředním výboru nevypadal jako zbabělec. Vyhandloval tajný dodatek, že USA stáhnou rakety z Turecka.

Svět však vyhráno ještě neměl. V sobotu 27. října byla do Bílého domu doručena zpráva, že ztracený letoun U-2 byl sestřelen nad Kubou. Výbor náčelníků štábů (nejvyšší orgán americké armády) v tom viděl kremelský úskok před přímým útokem na USA. Generálové tedy navrhovali okamžitý úder.

Uprostřed znovu eskalující krize svrhl torpédoborec USS Beale hlubinné nálože na sovětskou ponorku porušující blokádu. Američané však podle šéfa Národního bezpečnostního archivu Thomase Blantona „neměli ani tušení, že ponorka má na palubě jaderné zbraně." Signalizační důstojník z B-59 Vladimir Orlov později řekl: „Bylo to jako kdybyste seděli v kovovém barelu, na který někdo mlátí palicí."

Sovětská ponorka mohla vystřelit jadernou raketu a začít tak jaderné peklo na zemi. Námořníci se místo toho vynořili a udělali poslední dramatickou tečku za ruchem posledních dní.

Kennedy nakonec odsouhlasil Sověty navrhovanou dohodu. Celý svět se znovu nadechl.

Karibská raketová krize skončila a sovětský ježek z amerických trenek začal 28. října mizet. Demontáž raket probíhala jakoby nic.

Poučeny z krize odešly obě strany. Washington musela příjemně překvapit solidarita spojenců. Dokonce i ten problémový Francouz de Gaulle stál při USA. Také se potvrdila stará známá věc: Komunista rozumí jen politice síly a ucouvne jen před rozhodnou hrozbou.

Moskevští soudruzi přišli na neveselou pravdu, že na imperialisty vojensky nemají a mít ještě dlouho nebudou.

Fidel Castro se poučil, že není nic než pěšák a zřetel se na něj nebere. Komentoval to samozřejmě s patřičným temperamentem a rozbil pár zrcadel. Pořád lepší, než kdyby rozbil svět.

Vyděšené sovětské politbyro si uvědomilo, že ani leninský zápal je před jaderným výbuchem neochrání. Jakýmkoli způsobem musí napříště zabránit takovému riziku. Tak začali osnovat Chruščovův pád. Skvělý nápad „zasnuť ježa Amerikancam v šatny" nakonec přivodil pád sovětského vůdce.

Je to už dávno, co v Dallasu zemřel Kennedy. Dávno zemřel na své dače Chruščov. Sovětské impérium se zhroutilo a Západ vyhrál studenou válku. Z rudé Číny se stal skvělý obchodní partner. Jedno se však za pětačtyřicet let nezměnilo. Fidel Castro se stále drží u moci na svém Ostrově svobody. Svou partii tedy nakonec snědý revolucionář vyhrál.

Na fotografii: (1) Raketa typu Jupiter, nedatováno; (2) Jednání prezidenta Kennedyho o krizi, nedatováno; (3) Snímek pořízený letounem U-2, nedatováno; (4) Bombardér B-52, nedatováno; (5) Sovětská ponorka B-59, (6) Letoun U-2, nedatováno

FOTO: archiv