Své zemi vládla britská královna Viktorie po celé dvě generace - déle než kdokoliv před ní i po ní. Stala se symbolem své doby, jež nese i její jméno. Tehdy vrcholila průmyslová revoluce a odehrávaly se převratné změny.
Přísně vyhlížející královna, jejíž majestát dosahoval nadoblačných výšin, však byla i rozporuplnou bytostí. Od jejího narození uplyne dnes 190 let.
Vláda Viktorie trvala téměř 64 let, od roku 1876 se stala i první indickou císařovnou. Zažila největší expanzi britské říše, která v čase její smrti zabírala 20 procent zemského povrchu.
Na mezinárodní scéně zvyšovaly moc Viktorie i četné rodinné vazby na hlavní evropské královské rody, což jí vysloužilo přízvisko Babička Evropy. Například hlavní monarchové mocností, které proti sobě stály v první světové válce, byli buď vnoučaty Viktorie, nebo jejich partnery. Měla devět dětí a 42 vnoučat.
Její vládu provázel také přechod k moderní konstituční monarchii. Série zákonů postupně zvýšila moc Dolní sněmovny na úkor Sněmovny lordů a monarchy samotného, jehož role byla stále symboličtější.
Přesto zažila i diplomatické úspěchy - její dopis německému císaři pomohl odvrátit druhou francouzsko-německou válku v roce 1875. Pět let předtím se zase snažila udržet území Turecka jako nárazníkové pásmo mezi Evropou a Ruskem.
Na sklonku života se dočkala nešťastné války proti Búrům, posledního imperiálního výboje Británie. V ní, stejně jako předtím v krymské válce, navštěvovala vojáky a nemocnice.
Názory měla dost konzervativní. Nepodporovala volební právo žen, ale zajímala se o chudé, nemocné a systém vzdělávání. Nebyla bez nepřátel - navzdory poměrné oblíbenosti mezi britským lidem zažila mezi léty 1840 a 1882 několik pokusů o atentát.
Její nástup na trůn také nebyl jen tak. Alexandrina Viktorie se narodila 24. května 1819 Edwardovi, vévodovi z Kentu, a Viktorii Marii Louise z dynastie sasko-kobursko-saalfedské. Její rodnou řečí byla němčina. Otec jí zemřel už v osmi měsících, smutky z neúplné rodiny léčila později psaním povídek. Když otcovi starší bratři zemřeli bez legitimních potomků, stala se po smrti svého strýce Viléma IV. v osmnácti letech mladičkou královnou Británie.
V prvních letech vlády jí pomáhal premiér lord Melbourn a o diplomatický um svých premiérů - Henryho Johna Templa, Benjamina Disraeliho, Wiliama Ewarta Gladstoneho - se opírala celou dobu.
Bratranec Albert jí učaroval a prvotní vášeň pro něj nikdy neztratila: "Bez něj všecko postrádá význam." Jako panovnice musela požádat o ruku jeho a v roce 1840 se vzali. Po jeho předčasné smrti v roce 1861 velmi truchlila a na léta se uchýlila do ústraní.
Do konce života již nepřestala nosit černé šaty a nabrala známý výraz přísné matrony.
Štěstí z jejich manželství trvalo navzdory konfliktům vyplývajícím z královniny nezkrotné povahy a opětovným záchvatům deprese, vyskytujícím se obvykle během těhotenství a po nich.
Jakožto matka devíti dětí se Viktorie nikdy nesmířila s jejich rozením. Podle encyklopedie Britaniky je nazývala odvrácenou stranou manželství a své nejstarší dceři o tom řekla: "Je pěkná tvá hrdost nad poskytnutím života nesmrtelné duši, ale já se s ní neztotožňuji; mnohem víc nás ženy v těchto chvílích vnímám jako krávy nebo psy, neboť naše ubohá podstata je nucena stát se natolik animální a neestetickou."
Královna podle Britaniky odmítala i některé viktoriánské hodnoty. Navzdory svému postoji k rození dětí žila ve společnosti, jež idealizovala mateřství a rodinu. Nezajímala se o sociální otázky, byť 19. století bylo věkem reforem.
Vzdorovala technologickým změnám, ačkoliv právě ony tak radikálně měnily tvář evropské civilizace.
Chtěla si uchovat politickou moc, ale bezděčně vládla přechodu role panovníka z politické na ceremoniální. Když se stala královnou, byla její politická role nesporná. Když 21. ledna 1901zemřela a na trůn usedl její syn Albert jako král Edward VII, byla změna na trůnu vnímána již spíše jako společenská událost.
Po královně bylo pojmenováno několik míst na světě, australské státy (Victoria a Queensland), hlavní město Britské Kolumbie (Victoria), největší africké jezero a Viktoriiny vodopády. Jméno slavného páru nese i londýnské Muzeum Viktorie a Alberta.
Foto: englishmonarchs.co.uk, Profimedia a Wikipedia
