Zřejmě nejslavnější sovětský výrobek, "avtomat Kalašnikova" alias útočná puška AK-47 a její pozdější modernizace, se chystá do důchodu. V předvečer devadesátin konstruktéra legendární zbraně Michaila Kalašnikova oznámila jeho rodná zbrojovka v Iževsku, že připravuje náhradu. Nástupce má být představen příští rok.
"Kalašnikov" se během šesti desetiletí své výroby dočkal zavedení do výzbroje více než 55 armád světa. Podle odhadů bylo vyrobeno 75 až 100 milionů kusů této zbraně, z toho 40 milionů v Rusku. Ve své vlasti byla zbraň několikrát modernizována, nejznámější jsou verze AKM a AK-74.
V nejrůznějších modifikacích "rodina Kalašnikovů" čítá více než stovku zbraní. Nyní koncern Ižmaš vyrábí útočné pušky "stovkové řady" AK-101 až AK-105.
"To, že prodáváme nejnovější stovkové série na vývoz, znamená, že už máme rozpracovány mnohem modernější vzory. Nová řada se objeví v příštím roce," prozradil generální ředitel koncernu Vladimir Grodeckij. Nová zbraň má svými parametry převyšovat stávající generaci "kalašnikovů" o 40 až 50 procent.
Z kusého vyjádření není jasné, zda chystaná zbraň má být zásadní novinkou, anebo půjde o další z mnoha vylepšení původní konstrukce.
"Avtomat Kalašnikova" se zrodil v mysli svého tvůrce ještě na konci druhé světové války. Jednoduchá a odolná konstrukce se osvědčila v nejtěžších podmínkách. Doba si však i podle ruských expertů žádá změnu, protože v soudobých konfliktech roste význam každého jedince. A výzbroj šitou na míru požadavků elitních jednotek je prý nutné stále častěji pořizovat v cizině.
"Čas AK-47 neodvratně uplývá. Je to zbraň minulých válek, v nichž bojovaly masové, špatně vycvičené armády," napsal list Izvestija.
Pokusy najít domácí náhradu za "zastaralé" kalašnikovy se vyskytly i dříve. Ale ani nejnovější ruské útočné pušky AN-94 Abakan či AEK-971 prý nepřekonaly AK natolik přesvědčivě, aby jej nahradily.
Nakolik se nyní naplní záměr Ižmaše překonat soudobé "kalašnikovy" až o polovinu, ukážou až zkoušky. Na internetových fórech lze narazit i na domněnky, že iževskou zbrojovku k inovaci nutí i domácí konkurence.
Kalašnikovova konstrukce inspirovala i izraelské útočné pušky Galil, finské Valmet a další zbrojovky. Mnohé ruské znalce přivádí k zuřivosti podezření, že jejich geniální konstruktér okopíroval německou útočnou puškou Sturmgewehr 44, nasazenou do bojů na sklonku druhé světové války.
Obě zbraně sice fungují na podobném principu a shodně používaly zkrácený puškový náboj, ale stačí je rozebrat a porovnat závěry, aby bylo jasné, že Kalašnikovova konstrukce je původní a německou zbraň v mnohém překonává.
Ale současně ruské encyklopedie často tvrdí, že Kalašnikovovým "klonem" je prý i československý samopal vz. 58, jakkoli někdejší Československo bylo v někdejším východním bloku jedinou zemí, která před sovětským "avtomatem" dala přednost vlastní zbrani originální konstrukce.
Ještě než legendární AK-47 definitivně odejde do důchodu, si lze alespoň virtuálně procvičit jeho sborku.
Geniální konstruktér je "jen" vyučený záměčník
Slavný konstruktér Michail Timofjevič Kalašnikov nemá žádné formální vyšší technické vzdělání. Po ukončení základní školy se vyučil zámečníkem v jedné ze stanic Sibiřsko-turkestánské dráhy. Narodil se 10. listopadu 1919 ve vesnici Kurja na Altaji - jako sedmnácté dítě svých rodičů.
Jeho technický talent týkající se zbraní se projevil už poté, co roku 1938 nastoupil základní vojenskou službu. Odešel ale na frontu jako tankista a po vážném zranění ramene v bitvě o Brjansk skončil v nemocnici ve městě Jelec. V tamní knihovně získal první „školní" poznatky o konstrukci zbraní. Během půlroční dovolenky sestrojil svůj první samopal. Poté dostal příležitost vylepšit svou zbraň v Moskevském leteckém institutu.
Ke konci války, roku 1944, začal Kalašnikov s konstrukcí automatické pušky pro nový náboj 7,62 x 39 mm vzor 43. Vycházel přitom z německé útočné pušky StG 44. Po splnění všech podmínek byla zbraň v roce 1949 zavedena do výzbroje jako AK-47. Vyráběla se Iževské zbrojovce „Motozavod". S ní spolupracuje dodnes.
Konstruktér zřejmě nejlepší automatické zbraně na světě žil dlouhé roky velmi skromně a ve stísněných podmínkách. Po odchodu do penze dokonce na nějaký čas téměř upadl v zapomnění. Jeho slávu fakticky oprášil až sovětský prezident Boris Jelcin, který přiletěl do Iževska na Urale v době, kdy Kalašnikov slavil 75 let.
Konstruktér dostal nejvyšší státní vyznamenání "Za zásluhy o vlast", osobní důchod ve výši 80 dolarů měsíčně a byl povýšen do hodnosti generálmajora.
Foto: Wikipedia, Pentagon a Profimedia
