Útok teroristů ve výšinách. Výbuch na palubě Boeingu 747 v téměř deseti tisících metrech znamenal okamžitou smrt pro všech 270 lidí na palubě. Nejhorší teroristický čin v dějinách Evropy se odehrál před dvaceti lety nad skotským Lockerbie. K atentátu se otevřeně přiznala Libye až teprve v roce 2003.
Nejkrvavější teroristický útok v Evropě se odehrál před 20 lety, 21. prosince 1988, ve skotském Lockerbie, kde výbuch bomby v letadle nepřežilo 270 lidí. Až do teroristických útoků v USA v září 2001 zemřelo nejvíce Američanů právě při tomto útoku (180). K odpovědnosti se po dlouhých tahanicích přiznala až v roce 2003 Libye, jejíž důstojník tajné služby Abdal Basat Alí Midžrahí byl v lednu 2001 za atentát odsouzen na doživotí.
Libye, která se zavázala zaplatit pozůstalým celkem 2,7 miliardy dolarů odškodného, se díky přijetí zodpovědnosti za útok (a také kvůli tomu, že se vzdala vývoje zbraní hromadného ničení) v roce 2003 vydala na cestu z mezinárodní izolace. Poté byly zrušeny sankce proti ní a také USA se rozhodly obnovit diplomatické styky s touto zemí. Syn libyjského vůdce Muammara Kaddáfího Sajf Islám však letos řekl, že Libye přijala odpovědnost za atentát právě jen kvůli zrušení sankcí.
Co se vlastně onu středu 21. prosince 1988 večer stalo? Letadlo Boeing-747 společnosti PanAm odstartovalo z londýnského letiště Heathrow v 18.25 místního času do New Yorku. Na palubě bylo 243 cestujících a 16 členů posádky. Asi o půl hodiny později překročilo letadlo anglicko-skotské hranice a na radarech bylo pozorováno ještě v 19.02, kdy letělo ve výšce 9400 metrů rychlostí 580 km/h. Poté v letadle explodovala nálož: zahynulo všech 259 cestujících z 21 zemí (kromě 180 Američanů též například 41 Britů) a na zemi přišlo o život dalších 11 osob - celkem zemřelo 270 lidí.
Trosky letadla dopadly na skotské město Lockerbie, kde způsobily kráter 47 metrů dlouhý a zničily řadu domů. Podle pozdějšího vyšetřování bylo zjištěno, že nálož vybuchla v přední části zavazadlového prostoru. K výbuchu bylo nejspíš použito asi 400 gramů plastické trhaviny semtex, která byla zabudována v radiopřehrávači umístěném v jednom kufru.
Interaktivní grafika
Spolu s přehrávačem bylo v zavazadle i dětské oblečení, o němž se později zjistilo, že bylo vyrobeno na ostrově Malta. Odborníky dovedlo oblečení až k maltskému obchodníkovi Tonymu Gaucimu, který ono oblečení prodal Midžrahímu, jenž byl tehdy zaměstnancem bezpečnostního oddělení libyjských aerolinií na Maltě.
Právě Midžrahí s dalším obviněným důstojníkem, Amínem Chalífou Fímá měli propašovat na palubu nálož tvořenou údajně výbušninou semtex československé výroby. V obžalovacím spisu však není semtex výslovně zmíněn, bývalá ČSSR však v obžalobě figuruje jako jedna z komunistických zemí, kterou oba muži v druhé polovině 80. let navštívili. Kufřík s náloží a časovým spínačem prý Libyjci poslali v kazetovém přehrávači letem Air Malta do Frankfurtu, kde bylo zavazadlo přeloženo do letu z Londýna. Zatykač na ně USA a Británie vydaly v listopadu 1991.
Před katastrofou přišlo nejasné varování z Helsink. Americká letecká správa vydala již 5. prosince 1988 prohlášení, že neznámý muž s arabským přízvukem ohlásil telefonicky na americkou ambasádu v Helsinkách možnost výbuchu letadla společnosti PanAm na lince z Frankfurtu do USA v následujících dvou týdnech ve spojitosti s organizací palestinského teroristy abú Nidala. Výbušninu měla dodat do letadla finská občanka v nějakém důmyslném zařízení. Vyšetřovatelé později prohlásili, že varování byla mystifikace a souhra nešťastných náhod.
Podle následného vyšetřování měl být útok libyjskou odpovědí na nálety amerického letectva na Tripolis a Benghází 15. dubna 1986 (ty byly provedeny kvůli libyjské podpoře mezinárodního terorismu a v odvetu za výbuch nálože na západoberlínské diskotéce), při kterých zahynulo 44 civilistů včetně adoptivní dcery Kaddáfího.
Existuje však i řada dalších možných motivů. Výbuch měl být údajně odvetou za sestřelení íránského civilního letadla v létě 1988 americkou vojenskou lodí Vincennes, do atentátů měly být 
zapleteny i dvě radikální palestinské skupiny - Lidová fronta pro osvobození Palestiny - hlavní velení (PFLP-GC) Ahmada Džibríla a málo známá Fronta lidového palestinského boje (PPSF). Írán i Džibríl to ale popřeli.
Další experti soudili, že o nebezpečí hrozícím na přelomu prosince 1988 transatlantickým letům vědělo hned několik západních tajných služeb. Bývalý výkonný tajemník zástupce ředitele CIA Victor Marchetti to řekl časopisu Time lapidárně: "Mossad o tom věděl a nevaroval nás. Věděli o tom i lidé v CIA a také si to nechali pro sebe".
Proces s oběma obžalovanými Libyjci začal v květnu 2000 v nizozemském Camp Zeistu u Haagu podle skotského práva. Midžrahí, který trval na své nevině, byl 31. ledna 2001 odsouzen na doživotí (ve vězení si musí odpykat nejméně 27 let, teprve poté může požádat o prominutí zbytku trestu), Fímá byl osvobozen a propuštěn na svobodu. Rozsudek doživotního vězení nad Midžrahím byl potvrzen v odvolacím procesu v březnu 2002.
Nyní čeká Midžrahí, jenž byl v únoru 2005 převezen z vězení Barlinnie v Glasgowě do káznice Greenock v západním Skotsku, na další odvolací proces. Letos v říjnu bylo oznámeno, že trpí rakovinou prostaty, a v listopadu zamítl odvolací soud v Edinburgu jeho podmínečné propuštění kvůli tomuto onemocnění. Druhé odvolání se má konat příští rok.
Otazníky kolem celé aféry stále trvají. Například loni v rozhovoru pro BBC bývalý britský velvyslanec v Libyi Oliver Miles řekl: "Dnes už se pravdy nejspíš nedobere žádný soud, protože příliš mnoho tajných služeb mělo možnost s důkazy manipulovat."
Foto: archiv
