Německá armáda: Dají-li mi tu medaili…

S železným křížem je kříž. Jako ostatně s mnoha tradičními symboly, což v případě Německa platí dvojnásob. V Berlíně se nyní znovu rozhořela debata, zda v ozbrojených silách obnovit řád železného kříže. Toto ocenění hraje v dějinách německého válčení významnou roli.

Čerstvé spory o „das Eiserne Kreuz" se shodou okolností (?) vedou přesně 195 let poté, co úmysl zavést nový řád slavnostně oznámil pruský král Friedrich Wilhelm III.

Stalo se 10. března 1813. Pruský panovník Friedrich Wilhelm III. (Bedřich Vilém III., viz úvodní obrázek) tehdy podepsal ve Vratislavi (německy Breslau) zakládací listinu vyznamenání železného kříže (EK) začínající slovy: „V nynější velké katastrofě, od níž pro naši otčinu závisí vše..."

Velká slova a patetičnost v čase osvobozovacích válek proti Napoleonovi byly na místě. Kříž se stal jedním ze symbolů národní naděje.

Pruský panovník chtěl novým vyznamenáním oceňovat zvláštní zásluhy v nastávající válce s Francií. Umělecký návrh černého kříže se stříbrným okrajem pochází od Karla Friedricha Schinkela, předního pruského sochaře a architekta. Zadní stranu kříže z roku 1813 zdobí dubové listy, pruská koruna a královské iniciály FE.

Řád pro pány i kmány

Tehdejší duch osvobozovacích válek se odráží i v udělování nového řádu. Ať prostý vojín anebo oficír, železný kříž mohl získat bez ohledu na hodnost každý.

Prusko tehdy vyrobilo kolem devíti tisíc železných křížů, jež vystačily na dekorování zhruba každého dvacátého účastníka bojů. Proč jen devět tisíc? Království nemělo na rozhazování a muselo šetřit. Ti, kteří se vyznamenali obzvláštní chrabrostí, museli na kříž čekat, až některý z jeho nositelů zemře.

V pozdějších německých (velkých) válkách se tradice železného kříže oživovala a uděloval se znovu:

1870 kříž v německo-francouzské válce opět zavedl císař Wilhelm I. (Vilém I.)

1914 kříž uděloval za první světové války císař Wilhelm II. (Vilém II.)

1939 kříž si přisvojil říšský kancléř Adolf Hitler

V letech 1870 až 1871 zůstala podoba železného kříže stejná, jen se na jeho přední straně změnil rok. Na hruď si jej už ale mohli připnout i příslušníci nepruských jednotek.

Hitlerovi udělil železný kříž Žid

Vyznamenání znovu zavedl 5. srpna 1914 německý císař Wilhelm II. (Vilém II.). Z přibližně třinácti milionů účastníků války dostal některou z variant železného kříže zhruba každý třetí.

V zákopech na západní frontě k nim patřil i Adolf Hitler. Z pozdějšího pohledu kuriózně navrhl udělení křížů EK I a II Hitlerovi jeho židovský představený, velitel batalionu. V první světové válce byl nadto železný kříž poprvé použit i jako německý výsostný znak a k tomuto účelu zjednodušen.

Za druhé světové války byly zavedeny další stupně železného kříže: vedle původních čtyř tříd například rytířský kříž řádu železného kříže a velkokříž řádu železného kříže, jehož jediným nositelem byl říšský maršál Hermann Göring. Celkově si železný kříž vysloužilo 2,3 milionu vojáků. Dostala se mezi ně i jedna žena, zkušební pilotka Hanna Reitschová (1942).

Hitler se sice v rozporu s tradicí zřekl svých iniciál na rubu kříže, zato na přední stranu umístil svastiku, kříž hákový.

Na 711 nositelů železného kříže uděleného za třetí říše sloužilo později v západoněmeckém (demokratickém) Bundeswehru, z nichž to 114 dotáhlo na generálskou hodnost. Nařízením spolkového prezidenta z 1. října 1956 se stal železný kříž výsostným znakem na bojových vozidlech, letounech a lodích německé armády.

Železný kříž ve většinové nemilosti

Bundeswehr by měl udělovat železný kříž za odvahu a chrabrost, zní iniciativa, s níž v uplynulých dnech v Německu přišla skupina politiků a vojáků v záloze. Děje se tak v souvislosti s úvahami o zavedení nového řádu za statečnost pro německé vojáky, hlavně pro dobrovolníky, kteří se účastní zahraničních misí Bundeswehru.

Medaile, jež v současnosti dostávají, se netěší nijak zvláštní vážnosti. Jde víceméně jen o ocenění za „účast".

Nejhlasitějším propagátorem znovuoživení řádu železného kříže ve Spolkovém sněmu (Bundestagu) je křesťanskodemokratický poslanec Reinhard Beck (CDU), předseda svazu vojáků v záloze. Také bývalý generál luftwaffe a generální inspektor Bundeswehru Harald Kujat nepovažuje železný kříž za „historicky zatížený". Kujat a další zdůrazňují zvláštní historickou hodnotu řádu pro Němce (rok 1813) a argumentují, že jsou po právu zakázány symboly, jež byly využívány výlučně v době nacismu. Železný kříž k nim však podle nich nepatří.

Drtivá většina poslanců Bundestagu je naopak o přílišné zatíženosti železného kříže zločiny nacionálního socialismu přesvědčena.

Šťastná země bez hrdinů?

Pro spolkového ministra obrany Franze Josefa Junga (CDU) háklivá situace. Na setkání se záložníky začátkem března ideu obnovení řádu ještě přímo neodmítl. Po tvrdé kritice ale mluvčí ministerstva obrany vnesl do situace jasno: „V žádný okamžik se nemyslelo na to, nechat železný kříž znovu oživit..."

„Šťastná země, která nepotřebuje žádné hrdiny," pravil kdysi slavný německý dramatik, básník a režisér Bertold Brecht (1898 - 1956).

Šedesát let po skončení druhé světové války lze říci, že Německo je šťastná země. Podle všeho ale hrdiny potřebuje právě proto, aby své štěstí mohla hájit. Musí ale proto němečtí vojáci „mašírovat" až pod daleký Hindúkuš či křižovat oceán u Afrického rohu? Dilema současnosti.

O nový řád za statečnost účastníci mírových zahraničních misí Bundeswehru ochuzeni rozhodně nebudou, už se na něm pracuje. Železný kříž to ovšem v dohledné době téměř s jistotou nebude,

Foto: archiv