Afrika řeší vážný problém. Naprostá většina afrických absolventů medicíny totiž nezůstává doma, ale okamžitě po studiích odchází pracovat do západní Evropy nebo USA. A obyvatele Afriky nemá kdo léčit.
Vyplývá to ze studie německé socioložky Petra Meyerové, která se zabývala důsledky celosvětové migrace lékařů. A Meyerová dochází k možná paradoxnímu závěru. Zatímco neziskové organizace jako Lékaři bez hranic vysílají dobrovolníky, aby pomohli nemocným v chudých afrických státech, místní lékařské kapacity odcházejí léčit bolavé klouby nebo záda bohatým Britům či Američanům. Zájem je totiž obrovský. Jakmile se v Africe někdo stane lékařem, je prakticky okamžitě naverbován k práci do bohatých zemí.
"Například v Zambii dokončilo za posledních třicet let medicínu šest set absolventů, z toho však jen padesát v zemi zůstalo," napsala Meyerová. Celkově Afriku každý rok opustí přes 20 tisíc lékařů a sester. "To má naprosto destruktivní vliv na kvalitu lékařské péče na africkém kontinentu," píše se v závěrech studie.
A kam lékaři z Afriky odcházejí? Všude tam, kde za svou práci dostanou zaplaceno mnohem lépe než doma. "V americkém státě New York dnes pracuje více lékařů z africké Ghany než v ghanském hlavním městě Accra," tvrdí ve své studii Meyerová. A podobné je to i v západní Evropě. Nemocnice v půlmilionovém britském městě Manchester zaměstnávají více malawiských lékařů, než kolik jich léčí pacienty v celém čtrnáctimilionovém africkém státě Malawi dohromady.
Řada západních nemocnic se doslova pere o lékaře z rozvojových zemí, kterým nabízejí nesrovnatelně lepší platové i další podmínky než v Africe nebo Asii. Například v USA už dnes každý čtvrtý lékař vystudoval jinde než ve Spojených státech. Irsko dnes ve svých nemocnicích eviduje 33,6 procenta zahraničních lékařů, Nový Zéland 33,1 procenta, Velká Británie 31,4 procenta a Švédsko 20 procent.
V Británii podle studie Meyerové pochází skoro třetina zahraničních lékařů z Indie, následují lékaři z Jihoafrické republiky (devět procent) a Pákistánu (osm procent). Velké zastoupení mají i menší africké země. A přetahovaná o lékaře, která představuje katastrofu zejména pro rozvojový svět, bude zřejmě i nadále pokračovat.
Důvod je podle studie jednoduchý. Civilizované země potřebují kvůli stárnutí populace a novým možnostem medicíny stále více lékařů, ale z "domácích zdrojů" už není kde brát. Lidé se schopnostmi vystudovat lékařskou fakultu dávají totiž v mnoha případech přednost jiným školám a jiným povoláním. A pokud přesto vystudují medicínu, raději volí ambulantní praxi nebo zaměstnání pro farmaceutické firmy než "úmornou" práci se službami v nemocnicích. "Pokud jde někomu skutečně o peníze, ty se dají vydělat někdy mnohem snadněji a za méně času," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ krajský koordinátor Lékařského odborového klubu v Karlovarském kraji Martin Beránek.
Řeč není o špičkových lékařích a mediálních hvězdách, ale o takzvaně "obyčejných doktorech", z nichž se nikdy nestanou slavní chirurgové, a přesto se bez nich zdravotnický systém neobejde. A právě takových lékařů začíná být v bohatých částech světa, včetně Česka, výrazný nedostatek.
Podle Světové zdravotnické organizace může například ve Spojených státech chybět do roku 2020 v nemocnicích až 200 tisíc doktorů, které bude možné zajistit pouze "dovozem" ze zahraničí. A už dnes je jasné, že "dovoz" z Evropy nebude stačit a USA budou muset dělat další nábor lékařů v Africe. Zejména pro africké lékaře, kteří z běžného lékařského platu za mořem dokáží doma uživit několik rodin, je práce v zahraničí zvlášť velkým lákadlem. Migrací však zároveň oslabují úroveň zdravotní péče v domovské zemi.
Meyerová se však ve své studii nesoustředila jen na problém Afriky. Celosvětová migrace lékařů totiž dnes bez nadsázky připomíná známou hru škatulata, hejbejte se. Zatímco stovky českých doktorů odcházejí do Británie nebo Německa, němečtí lékaři zase míří jinam. V USA jich například pracuje přes 6000, v Británii 4100, následují Švýcarsko (2565) a Švédsko (1457). Jejich místa nahrazují cizinci. Ze zhruba 30 tisíc zahraničních lékařů v Německu pochází největší počet z Rakouska a Řecka (osm procent), následují Polsko (sedm procent) a Rusko (šest procent). Zbytek připadá na Čechy a lékaře z dalších zemí vně i mimo EU.
I v Německu se místní lékařská komora snaží přimět vládu, aby zastavila migraci lékařů tím, že jim zajistí vyšší platy a lepší podmínky v práci. Před deseti lety němečtí nemocniční lékaři dokonce stávkovali. V některých nemocnicích trvala stávka pět týdnů, v některých dokonce dvanáct. A i když si němečtí lékaři vybojovali o něco vyšší mzdy, nedostatek lékařů v nemocnicích to nevyřešilo. Podobné nátlakové akce zažily s různou intenzitou i Velká Británie, Kanada, Francie nebo Irsko.
Otázkou tedy zůstává, nakolik může na základě těchto zahraničních zkušeností omezit migraci svých lékařů Česko. V České republice promuje ročně na čtyřech lékařských fakultách zhruba tisícovka mediků, ale pětina z nich okamžitě po promoci odchází do zahraničí. Další dvě stovky ročně odejdou ze země v průběhu praxe. Mezi českými lékaři zůstává nejoblíbenější zemí Velká Británie, kde dnes pracuje 1260 českých lékařů, po Británii následuje Německo (942). Naproti tomu ČLK loni přijala do svých řad 400 cizinců, z toho v 284 případech šlo o občany Slovenska, v 58 o Ukrajince a ve 27 o Rusy.
Studie prokázala, že nedostatek lékařů a jejich migrace za lepším nejsou jen problémem Česka, ale všech ekonomicky vyspělých států. "Zdravotnictví v celé Evropě a vůbec v celém civilizovaném světě se dostalo do fáze, kdy zákony zaručují pacientům naprostou dostupnost zdravotní péče, veškerá práva, ale nikdo se přitom neptá, za jakých podmínek pracují lékaři," tvrdí Martin Beránek. Nemocnice podle něj porušují zákoník práce, když nutí lékaře sloužit třeba tři služby za sebou, zatímco pacient má právo, aby ho léčil člověk odpočatý, bezchybný a usměvavý. "Není proto divu, že za takových podmínek lékaři z nemocnic odcházejí," říká Beránek.
