Při čtení podobných informací aby se člověk raději držel židle. Řecko je na pokraji bankrotu, přesto má jeho vláda zjevně stále velký apetit na nákupy zbraní. Athény mají zájem o pořízení čtyř stovek amerických tanků M1A1 Abrams. Jak vyplývá z článku zveřejněného v magazínu Hellenic Defence & Technology, úřady USA už vyslovily s prodejem použitých obrněnců souhlas.
Obchod je údajně krátce před uzavřením. Vedle toho se řecká armáda zajímá o dvacet obojživelných transportérů; celkově by jich prý potřebovala 75 až 100. Oficiálně ale Athény nákup amerických tanků nepotvrdily.
Protože jde o "ojetiny", měla by být pořizovací cena abramsů relativně nízká, řecká média spekulují o osmi až deseti milionech dolarů za kus. V nich už je údajně započtena i doprava. Celkovou sumu by prý ale ještě mohla zvýšit dohoda o budoucí údržbě tanků.
I tak by ale náklady na provoz a údržby byly dlouhodobě nižší než u jiných typů tanků. Pro Řeky tedy výhodný byznys? Z bitevních tanků nyní řecká armáda používá americké M48, případně M60, jakož i německé stroje typu Leopard. Staré tanky by nyní řecké vojsko mohlo poslat do šrotu.
V Řecku se současně spekuluje, zda by M1A1 Abrams mohly být modernizovány na úroveň M1A2. To by však znamenalo další investici, která by ještě více zatížila téměř prázdnou státní pokladnu.
V minulosti se stále znovu objevovaly kritiky přemrštěného řeckého rozpočtu na zbrojení. Claude Giorno, expert Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), například loni v dubnu kritizoval, že Athény vydávají na vojenství 4,3 procenta hrubého domácího produktu (HDP), přičemž průměr v zemích OBSE je 1,7 procenta.
Řekové už tradičně odůvodňují vysoké částky na své vojsko sousedním Tureckem, které také vydává na armádu značné sumy. Maličké Řecko bylo v množství dovezených zbraní v letech 2005 až 2009 páté na světě!
Země jako Německo či Francie k tomuto paradoxu nicméně většinou mlčí, protože jejich zbrojovky dělají s Řeky skvělé obchody. Paradoxní je, že evropské miliardy putující na pomoc Řecku jdou zčásti do jeho zbrojení.
Nejrůznější experti už déle vládám v Athénách doporučují, aby své zbrojní výdaje snížily. Nadto během nynější těžké krize. Řecké vojsko by se podle nich mělo zmenšit na úroveň obvyklou v zemích Evropské unie. S tím ovšem souvisí další sbližování a budování dvoustranných vztahů s Tureckem. Ostatně, oba státy jsou spojenci v NATO.
Nakupování stovek tanků vzbuzuje vzhledem k nynější zoufalé hospodářské situaci Řecka ve zbytku Evropy přinejmenším údiv. K čemu je vláda v Athénách právě teď potřebuje? A proč, když už ji zachraňují peníze evropských daňových poplatníků, si alespoň nekoupí výzbroj "made in EU"?
Možná by se mohly na tanky, fregaty či stíhačky pro Řeky pořádat na starém kontinentě jakési "humanitární" sbírky, když jsou, jak se zdá, k jejich životu tak nezbytné.
Jako kuriozitu lze v této souvislosti připomenout nedávné výroky finského poslance Jussiho Halla-aha, kterého vyloučili z klubu jeho pravicově strany Finové (dříve Praví Finové) kvůli nemístným poznámkám vůči Řecku. Politik totiž nepřímo navrhoval, aby se řecká finanční krize řešila tanky. Řecká junta v tom má přece tradici. Tanky by se, jak jinak, poslaly proti nespokojeným demonstrantům.
