Dotaz zapisovatele a telegrafisty 3. německého armádního sboru jeho nadřízenému: "My ale přece bojujeme za svobodu názorů!?" Odpověď novináře v uniformě německého důstojníka, který o krizi na Ukrajině podává domů zprávy: "Ale přece v Rusku, ne tady..." Nejnovější vydání satirického pořadu Die Anstalt německé veřejnoprávní televize ZDF opět provokuje a současně vytýká médiím překrucování faktů kolem ukrajinské krize. A dokládá to příklady.
Záhy poté, co byl zveřejněn výtah z důvěrné zprávy programové rady německé veřejnoprávní televize ARD (článek na TÝDEN.CZ ZDE), jež toto médium ostře pranýřuje za jeho údajně zaujaté, tendenční, jednostranné a úlomkovité zpravodajství o konfliktu Ukrajina - Západ - Rusko, vrhl se na choulostivé téma i populární kabaret Die Anstalt na stanici ZDF.
Die Anstalt je politický kabaret vysílaný od letošního února zhruba jednou za měsíc (volně navazuje na předchozí Neues aus der Anstalt). Pořadem provázejí kabaretiéři Max Uthoff a Claus von Wagner.
Studio představuje foyer psychiatrické kliniky, odtud zjevně i název pořadu Anstalt (Ústav). Nejnovější díl pořadu se odpichuje od stého výročí zahájení první světové války a pak se volně přelévá do žhavé současnosti (celé vysílání ZDE). Do pokřiveného informování německých médií z Ukrajiny se velmi ofenzivně a bez servítků pustila závěrečná část kabaretu.
"Jakákoli podobnost s aktuálním zpravodajstvím není ani záměrná, ani náhodná, nýbrž nezbytná," zazní na začátku epizody. A pak už se může publikum jen smát a smát. I když, tento výraz není tentokrát úplně na místě, protože to, co na jevišti zaznívá, současně bolí.
Jde o politický kabaret v pravém smyslu slova - intelektuální, odvážný, s ostrým jazykem. I když možná trochu jednostranný. Míří tam, kde to opravdu bolí.
Nejvíce si pořad vychutnají ti, kdo umějí dobře německy. Na YouTube se však rychle objevila i verze s anglickými titulky (viz video), čímž pořad obratem získal další diváky. Pro ty, kteří slušně nevládnou ani jedním z těchto jazyků, se v následujících řádcích pokusíme některé scénky přiblížit česky.
O masakru v Oděse se píše, že v tamní vypálené budově se našli jen mrtví proruští separatisté. To ovšem moc neladí s obrazem mírumilovných aktivistů z Majdanu, a tak se ve zpravodajství rozhodli informovat jen o 48 spálených mrtvých tělech.
A pak tady máme zničený boeing malajsijských aerolinií, za viníky byli okamžitě označeni separatisté. "Ale nic přesnějšího ještě přece vůbec nevíme". "Nádherné, pak můžeme operovat zcela nezávisle na faktech," odpovídá Max Uthoff.
Pokud jde o výsledky předběžné vyšetřovací zprávy Nizozemců, která nijak neukazuje na možného viníka, i zde si ví německý novinář-propagandista rady: "Skvělé, pak z toho vyvodíme, že teď už není téměř žádných pochyb, že to byli separatisté."
I při pohledu na už proslulý (a mnoha médii zmanipulovaný) obrázek rebela, jenž drží v ruce plyšáka (a pak se pokřižuje), se zpravodaj utvrzuje ve svém pohledu na události. Domobranec prý medvídka škrtí a téměř třem stovkám obětí se vysmívá.
Další hlášení: "Někdo tady říká, že separatisté na místě zřícení (letadla) odvedli skvělou vyprošťovací práci." "Co to bylo za idiota?" "Vedoucí holandské vyšetřovací skupiny." "Uf, teď musíme být všichni hodně stateční..., ignorujte to."
Pak se v redakci zoufale snaží nějak shodit ruský humanitární konvoj s pomocí pro východní Ukrajinu. Nic ale nemůžou najít. Informuje se také o placených nacistických praporech, které bojují na straně Ukrajinců, ale je rozhodnuto nazývat je nadále prapory dobrovolnickými, protože jinak by to nepasovalo do chtěného obrazu. Pak tady máme i onen slavný zničený nezničený ruský vojenský konvoj.
"Ale co budeme reportovat teď, když nemáme žádné jednoznačné důkazy?" "Použijeme osvědčenou dvojitou strategii. Tvrzení na prvním řádku, novinařinu do poslední věty." Třeba takhle: "Ruský konvoj zničen... podle zatím nepotvrzených údajů."
A je tu další hlášení od Simony Solgové: "Žurnalisté a redakce se ocitli pod palbou čtenářů." Reakce Clause von Wagnera: "Cože? Zavřete (diskusní) fóra, moderujte je, blokujte, mažte, mažte!" "My ale přece bojujeme za svobodu názorů?!" "Ale přece v Rusku, ne tady!"
Tím kabaretiéři narážejí na fakt, že mnohá média uzavřela své stránky pro komentáře publika na téma Ukrajina.
Vždyť přece všichni, komu se nelíbí politika a zprávy médií k ukrajinské krizi, jsou politováníhodní Putinversteher (posměšné označení pro ty, kdo se snaží chápat Putina) a Kremlem placení trollové.
V kabaretu vysílaném minulý týden na ZDF se však ostře pustili nejen do domácích mainstreamových médií, ale satirici vypráskali kožich třeba i na šéfovi NATO Andersi Foghovi Rasmussenovi či kritizovali informace o intervencích USA v zemích jako Irák, Sýrie, Afghánistán nebo Libye.
Od kabaretiérů se diváci mohli dozvědět i zajímavý údaj. Zatímco Rasmussen plísní členské země NATO, že vzhledem k ruskému nebezpečí je třeba vydávat více peněz na armády, státy aliance už nyní vydávají mnohonásobně větší sumy na zbrojení než Kreml, dokonce desetkrát tolik (!).
V jednom z rozhovorů, který v uplynulých dnech poskytli kabaretiéři Max Uthoff a Claus von Wagner, upozorňují tvůrci pořadu Die Anstalt na zajímavý paradox, a to na výměnu rolí. Zatímco zpravodajství médií začíná připomínat satiru, jsou tu naštěstí oni, satirici, kdo lidem říkají, jak se ve skutečnosti věci mají.
