V Bosně jsou rozpory čtrnáct let po válce hlubší než kdykoliv předtím. To snižuje naděje na ekonomickou obnovu a na připojení k Evropské unii a k NATO, a dokonce to ohrožuje křehký mír v zemi.
Dva bosenské silně autonomní regiony, které vznikly v roce 1995 na základě daytonské mírové smlouvy - muslimsko-chorvatská Federace Bosny a Hercegoviny a Republika srbská -, spolu nelehce koexistují pod slabou centrální vládou, jejíž snahy v kabinetu a parlamentu maří regionální síly.
ČTĚTE TAKÉ: Nizozemský voják hledá ve Srebrenici klid v duši
Spiegel: Radikální islamisté v Sarajevu posilují
Merkelová: Rozšiřování EU na Balkán potřebuje pauzu
Příkladem je Mostar na jihu země, který je proslulý Starým mostem z osmanské éry a etnickým rozdělením mezi Muslimy (nyní Bosňáky) a Chorvaty. Místní volby nepřinesly jasný výsledek, jedenáct měsíců poté nemá město stále ještě starostu.
V minulých měsících nedokázala centrální vláda kvůli hádkám mezi bosňáckými a srbskými ministry jmenovat šéfy několika státních úřadů, včetně Ředitelství pro evropskou integraci nebo nového ministra bezpečnosti.
Od války v letech 1992 až 1995 jsou u moci - kromě dvouletého termínu (2000 až 2002), kdy volby vyhráli umírnění - srbské, chorvatské a bosňácké nacionalistické strany.
Obyvatelé Bosny většinou volí podle etnické příslušnosti. Válečné rány jsou stále čerstvé - sto tisíc lidí bylo zabito a dva miliony ze 4,2 milionu obyvatel přesídleny.
Víza do EU
Politika, která uvázla na mrtvém bodě, ohrožuje cíl země - přijetí do Evropské unie. "Politická situace není taková, aby přispěla k postoupení této země blíže směrem k EU," prohlásil vysoký americký diplomat v Bosně Raffi Gregorian.
Nebojša Radmanović, srbský člen bosenského předsednictva (tříčlenné hlavy státu), byl nedávno kritizován za prohlášení, že "Bosna je spíše blíže rozpadu než společnému fungování".
Bosna a Albánie jsou jediné země západního Balkánu, kterým Evropská unie neumožnila bezvízové cestování, protože nedokázaly splnit technické požadavky.
Bosna rovněž nedokázala vyhovět většině požadavků v 15 měsíců staré stabilizační a asociační dohodě s EU. Představitelé unie ji už varovali, že pokud nedosáhne dostatečného pokroku, může být dohoda zrušena.
"Zdá se, že je to namáhavá bitva, aby se vlády a parlamenty na cestě do Bruselu shodly na kompromisech," prohlásil Bosse Hedberg, velvyslanec Švédska, které předsedá EU.
Analytici tvrdí, že neexistuje žádné rychlé řešení, zejména kvůli bosenskému komplikovanému politickému a volebnímu systému a kvůli nedostatku politické vůle.
Někteří vidí východisko ve volbách v roce 2010. Voliči si vyberou nové tříčlenné předsednictvo a nové představitele centrálních a regionálních parlamentů, kteří následně jmenují vládu. Podle Gregoriana bude hlasování pravděpodobně provázet hrubá nacionalistická rétorika. Doufá, že u rétoriky také zůstane".
"Situace je složitá, ale všechny problémy se dají vyřešit. Politika bude muset vyjít z lidí, ti musejí v říjnu 2010 mluvit hlasitě. Někdo musí vstát a říct: 'Zbavme se nenávistných nacionalistických projevů. Dost!"
Vysoký představitel jako ochránce
Dalším problémem je budoucnost Úřadu vysokého představitele mezinárodního společenství (OHR), který vznikl po válce, aby v čele s vlivným zmocněncem dohlížel na dodržování míru. Bosňáci a Chorvaté chtějí vysokého představitele s výkonnou mocí, která mu do doby, než je změna ústavy ochrání před údajnými srbskými separatistickými plány, umožní vydávat zákony a odvolávat úředníky. Srbové ho nechtějí vůbec.
Mnozí v rámci mezinárodního společenství chtějí OHR uzavřít a nahradit ho úřadem pod záštitou EU. Rozhodnutí, odkládané od roku 2006, se očekává v listopadu.
"Jakmile se zbavíme úřadu vysokého představitele s jeho výkonnou mocí a vojáků, kteří ho podporují, pak nebude existovat žádný způsob, jak by tady mohlo mezinárodní společenství zasáhnout," řekl nezávislý analytik Kurt Bassuener. "Jakmile odstraníme ochránce, můžeme se dostat zpět k násilí."
Foto: Reuters, Profimedia
